Člověk má být statečný v každé vteřině života

Protifašistický odboj si nevybíral do svých řad podle politické příslušnosti, přesvědčení, národnosti či víry. Kritérium bylo jediné - schopnost nasadit vše, třeba i život, pro svobodu svého národa, který trpěl pod německým jhem a měl být zotročen. A tak se mezi oběťmi nacistické perzekuce objevili i čeští vlastenci v kněžském rouchu. Jedním z nich byl farář Církve československé (husitské) Jaroslav Bendl, jehož nedlouhá životní dráha skončila v koncentračním táboře.

Jaroslav Bendl se narodil 11. března 1913 ve Vídni a tam také nastoupil do první třídy české Komenského školy. Po vzniku Československa se Bendlovi přestěhovali do Police nad Metují, kde Jaroslav navštěvoval obecnou školu a poté reálné gymnázium v Náchodě. Pod vlivem polického faráře Církve československé Františka Špringera se po maturitě rozhodl pro teologická studia. Vysvěcen na kněze byl v roce 1934.

[o]

Působil v náboženských obcích na Slovensku a od roku 1939, kdy vznik klerofašistického Slovenského štátu znemožnil jeho další působení, v Sázavě. Tam se horlivě pustil do veřejné práce, a to nejen duchovní, ale i s mládeží, a podařilo se mu vybudovat nový církevní stánek - Sbor opata Prokopa. Cesta ho dále zavedla do hlavního města, kde od roku 1942 působil v Husově sboru ve Vršovicích na dnešní ulici Moskevská.

Sokol, sportovec, vlastenec

Jaroslav Bendl byl nadšeným sokolem, sportovcem a vlastencem a nemohl stát stranou, když jeho zemi zakryl černý mrak s haknkrajcem. Do odbojové činnosti se zapojil již v roce 1939. Kolportoval časopis V boj, založený statečnou Inkou Bernáškovou a jejím otcem Vojtěchem Preissigem. Bendl byl aktivní v Národním hnutí pracující mládeže, původně levicové, posléze odbojové organizaci. Udržoval styky s dalšími duchovními v odboji. Pro své neohrožené postoje a vlastenecká kázání ho zrádce v Sázavě udal gestapu. Jak kruté je zjištění, že to možná byl člověk z jeho farnosti…

Poprvé se po Bendlovi gestapo shánělo na konci roku 1942. Předvolání do Pečkárny, sídla pražského gestapa, znělo na 14. ledna 1943. Ten den byl zatčen… To již měli Němci všechna jeho veřejná kázání, v nichž mladý vlastenecký kazatel – neuváženě - označoval Adolfa Hitlera za krvelačnou nevěřící šelmu. Nemohl jinak, zvolil tento způsob, jak povzbudit bližní, aby se nepoddávali německým okupantům. Bendl byl na gestapu a v pankrácké věznici vyslýchán a mučen, a 12. února byl v dobytčím vagonu odtransportován do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Tam se jeho osud zpečetil - 16. října 1943 za neujasněných okolností zahynul. Bylo mu třicet let…

Zora, dívka blízká Bendlovu srdci, svého milého přežila. V její svatební den došlo k těžko pochopitelné události: z Bible, již držela v rukou, vypadl lístek, v němž ji Jaroslav žádal o odpuštění slovy »vzpomínka na mě ti nesmí kalit štěstí«. Tušil tedy, že gestapo jde po jeho stopě, a připravil pro svou dívku dopis na rozloučenou?

Paní Zora Vyhnánková se po válce o Jaroslavův osud zajímala. Definitní zprávu obdržela 30. června 1977, když osvětimské muzeum stvrdilo, že Jaroslav Bendl nosil vězeňské číslo 101990…

Básně dětí z Terezína žalují

Na nevšední osobnost Jaroslava Bendla poukázala režisérka, scenáristka a dabérka Eva Miláčková, která si před lety povšimla na zdi Husova sboru v Praze-Vršovicích pamětní desky připomínající jeho protifašistickou činnost a zdejší působení. Požádala současného kazatele Čs. církve husitské Davida Frýdla, zdali by se v místním archivu nenašly nějaké dokumenty vážící se k životu a službě jeho dávného předchůdce. Našly… A tak vzniklo z její iniciativy působivé literární pásmo složené z Bendlových dopisů adresovaných jeho milé, z veršů českých básníků Fr. Halase, V. Nezvala, V. Fischerové ad., propojené chrámovou hudbou, včetně husitského chorálu Ktož jsú boží bojovníci. Umělecký vkus režisérčin vetkl do pásma také lidové písně v interpretaci famózní mladičké zpěvačky Elišky Mistrové a básně literárně nadaných židovských dětí z Terezína. Ty přednesli mladí recitátoři - něžná Natálka Mudrová a velký talent, jistě budoucí profesionál Tobiáš Frýdl. Verše židovských dětí svou naléhavostí vykřičely do celého světa obžalobu hitlerovského režimu…

»Každou neděli stával Jaroslav Bendl na tomto místě… Věnujme mu dnes tuto hodinku,« uvedl pásmo duchovní Frýdl, jenž se stal i jedním z účinkujících, přečetl totiž ukázky Bendlova kázání o tom, jak jednat s lidmi. Myšlenky vyslovené před více než sedmdesáti lety by byly i dnes potřebné a věru by nalezly pozorných posluchačů: »Každý vás v něčem předčí a v tom se od něho učte… Posuzujte věci z jeho i svého hlediska… Statečný člověk nečeká až na nějakou velkolepou příležitost, nýbrž projevuje svou zmužilost v každé vteřině svého života…«

Lidé, kteří přišli do vršovického Husova sboru v pátek 16. března na komponovaný pořad, nelitovali. Škoda jen, že vyslechli premiéru i derniéru zároveň. Umělci vystoupili jen jedenkrát, zato však s velkým citem a pohnutím. Miláčkové se podařilo angažovat ke spolupráci herecké osobnosti Hanu Maciuchovou, Dalimila Klapku a Otakara Brouska ml. Sestavu dospělých doplnila třemi dětmi a zpěváky chrámového sboru Pražští pěvci pod vedením sbormistra Stanislava Mistra.

»Kolik mladých lidí by šlo dnes bojovat za svou vlast?« položila na misky vah zásadní otázku autorka a režisérka Eva Miláčková. Vydržel mučení, a nikoho neudal… Dokázali bychom to dnes? Jaroslav Bendl byl nejen dobrým služebníkem svých věřících a statečným člověkem, ale také přemýšlivým mladým mužem. O tom svědčí i tato jeho stále platná slova: »Věřte mi, bratři a sestry, když démoni zla nejvíce řádí, jsou nejblíže svému zhroucení.«

Komponovaný pořad se konal u příležitosti výročí narození Jaroslava Bendla i tragického výročí zahájení německé okupace našich zemí 15. března 1939.

V nacistických táborech a káznicích zahynulo v letech 1939-1945 osm duchovních CČS(H): Rudolf Babula, Jaroslav Bendl, Václav Falta, Linhart Hodík, František Janků, Jan Parkán, Alois Tuháček a Vojtěch Schück zastřelený 5. května 1945.

Monika HOŘENÍ

FOTO – autorka a archiv

17. 4. 2018  Monika HOŘENÍ