Evropský apel odborů

V měsíci květnu mě velmi zaujala část projevu Vladimíra Dlouhého, současného prezidenta Hospodářské komory ČR, nového poradce prezidenta ČR Miloše Zemana a milovníka privatizací, ve které říká: »Nezpochybňujeme roli odborů. Přerostly ale přes hlavu jak politikům, tak zaměstnavatelům a možná i samy sobě. Vytvářejí zbytečné sociální napětí v zemi. Brání příchodu zahraničních pracovníků, vyhrožují zahraničním investorům.«

Zakroutila jsem hlavou, když jsem otevřela e-mail a našla zprávu od Českomoravské konfederace odborových svazů o jejich vizi Evropy.

Apel

Dokument se jmenuje »Evropský apel« a volá po nutných reformách týkajících se zaměstnanců a podniků, konkrétně se týká otázky demokracie při práci, vymahatelnosti práv zaměstnanců, letter-box podniků, nutnosti spravedlivějšího a efektivnějšího systému korporátních daní a nutnosti implementovat závazná opatření týkající se sociální a environmentální odpovědnosti podniků. Odbory na rozdíl od jiných nezastírají, že EU má své problémy, a směle navrhují hned pět návrhů na změny. Jsem bytostně přesvědčena, že všechny odbory navrhované body mají za úkol snižovat sociální napětí po celé EU a jsou solidární i k pracujícím mimo EU.

Odbory kritizují, že Evropská komise je zaměřuje pouze na majitele, zatímco reálná ekonomika společně se zaměstnanci byla postupně zapomenuta. Důsledkem toho vzrostly výnosy na úkor mezd zaměstnanců už od 90. let 20. století. Zaměstnanci tvoří jádro každé společnosti: Zatímco akcionáři přispívají svým kapitálem, zaměstnanci přispívají svým časem, dovednostmi a celým svým životem, a proto je načase přehodnotit situaci více než 140 milionů zaměstnanců EU pracujících v různých společnostech. Zaměstnanci by měli mít právo volit své zástupce ve výboru tak, jak to funguje již v 18 z 28 členských států a ve 44 % největších společností v EU. Obecně vzato, práva odborů a rad zaměstnanců by měla být taktéž zlepšena.

Danové ráje

Evropský apel nezapomíná na téma, které považuji za velmi zásadní, a tím jsou daňové ráje. EU kvůli nim přichází o pětinu všech vybraných firemních daní, což ročně odpovídá 60 miliardám eur (některé další analýzy hovoří až o 190 miliardách eur ročně) a je v nich uskladněno sedm bilionů eur majetku. Dokument se správně ptá, jak je možné, že to obrovské množství uniklých informací o nekalých daňových optimalizacích nevedlo k nápravě situace. Z vyhledávání na stránkách Hospodářské komory mám naopak dojem, že tuto organizaci tak závažný celoevropský problém takřka vůbec nezajímá.

Rána vedle

Popravdě asi hlavně považuji za zarážející, že někdo, kdo chválí ve svém projevu rychlou privatizaci, nadává na odbory, že jsou to právě ony, kdo vytvářejí zbytečné sociální napětí v zemi. Je mým skromným názorem, že sociální napětí v zemi vyvolávají hlavně nízké mzdy, které souvisí s tím, že stát prodal takřka vše, co vlastnil, a nynější zahraniční majitelé neinvestují v České republice a už vůbec ne do spokojenosti svých zaměstnanců a peníze z české práce odvádí do zahraničí. Podle analytiků z Úřadu vlády se jedná o odliv cca 300 miliard korun ročně a podle odborů až 700 miliard ročně. Ale jistě, jeden z otců privatizace to přirozeně svede radši na odbory, které požadují důstojnou mzdu pro zaměstnance.

Osobně si velmi vážím práce jak českých, tak evropských odborů. Chápu, že pan Dlouhý by byl radši, kdyby si čeští byznysmeni mohli dělat, co chtěli - jako v divokých 90. letech, ale už jsme naštěstí dál. EU (a tedy i členské státy) musí být řízeny nejenom touhou po zisku pro majitele firem, ale i snahou o vytvoření solidární společnosti, ve které nedochází k sociálním pnutím. Když chce někdo spravedlivější mzdu, zvyšuje tím sociální napětí v zemi? Není to spíše tak, že to dělá ten, kdo brání očividně nespravedlivé dělení (respektive nedělení) zisku?!

Kateřina KONEČNÁ

25. 5. 2018  Kateřina KONEČNÁ