Události v Kladně 1939 předjímaly teror

Hlavní a zároveň nejstarší náměstí ve středočeském Kladně nese od roku 1989 název po starostovi Františku Pavlovi – náměstí Starosty Pavla. Do té doby se jeho pojmenování měnilo podle momentální situace: Staré, Wilsonovo, Hlavní, J. V. Stalina, náměstí Revoluce. Kladenští dozajista znají, proč je takto připomínána památka právě tohoto muže, který se velmi angažoval v kladenské samosprávě. Ale pro čtenáře z jiných částí republiky může být vysvětlení, kým Pavel byl, zajímavou informací.

V jistém smyslu se starosta Pavel stal aktérem událostí, jejichž průběh a následky v mnohém předjímaly plošný nacistický teror období heydrichiády.

[o]

Starosta František Pavel (1869-1939) oddal celý svůj profesní život Kladnu. Jeho životopis přibližují například webové stránky spolku Halda www.kladnominule.cz. Narodil se v Pouchově u Hradce Králové, vyučil se štukatérem, a na uměleckoprůmyslové škole v Praze pracoval dokonce s lidmi zvučných jmen, jak píše Jaroslav Vykouk ve své knize Hnědý mrak nad Kladnem (2013). Byl dlouholetým členem sociální demokracie, za niž kandidoval v roce 1907 ve volbách do tzv. páté kurie. Neuspěl sice, získal však jako zástupce neprivilegovaných cenné zkušenosti z politického boje. Pavel pracoval také jako úředník okresní nemocenské pojišťovny v Kladně. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 byl povolán do revolučního národního výboru a stal se předsedou bytové komise. Při prvních volbách do městského zastupitelstva v Kladně v roce 1919 byl zvolen do městské rady. Pro svoje dobré vlastnosti, oblíbenost a pracovitost se stal prvním náměstkem starosty Karla Kindla.

V komunálních volbách v roce 1938, které probíhaly již za rozjitřené mezinárodní situace, byl zvolen starostou. Avšak hned v lednu 1939, v okleštěné druhé republice, ho Strana národní jednoty vyzvala k rezignaci. Na tuto provokativní výzvu starosta Pavel reagoval 30. ledna 1939 na schůzi městského zastupitelstva takto: »Funkce starostenská je příliš důležitá, než aby byla ponechána k rozhodnutí jedné osobě. Musí o ní rozhodnouti organizace voličů, kteří mě na ni kandidovali. Po jejich rozhodnutí učiním v příští schůzi zastupitelstva k žádosti Národní jednoty své prohlášení.« Voliči starostu podpořili, a on zůstal ve funkci.

Okleštěný zbytek českomoravského prostoru byl během 15. března 1939 obsazen Němci. Na Kladně, jak píše Vykouk ve své vzpomínkové knize, to bylo až o dva dny později. »Jako by měli nacisté z místního dělnictva strach. V rozhlase dokonce do celého světa vysílali zprávy, že ‚v Kladně bolševici zatopili doly a demontují hutní zařízení. V samotném městě panuje neslýchaný teror proti německému obyvatelstvu‘«… Ale nic takového se nedělo, ze strany Němců bylo toto vysílání provokací. A tak se kvůli lživým zprávám z berlínského a vídeňského rozhlasu hnědý mrak nad Kladnem rozprostřel s dvoudenním zpožděním.

Německý vojenský velitel Kladna byl přivítán všemi reprezentanty města, včetně starosty Pavla. V té situaci se to asi samo sebou rozumělo. Starosta ho uvítal česky pronesenou řečí, a co mu říkal, mohlo být »upraveno« dobovým nacistickým tiskem.

Čin dvou studentů vyvolal peklo

Martýrium, které fatálně zasáhlo do života starosty Pavla a dalších obyvatel Kladna, započalo v noci ze 7. na 8. června 1939. Do restaurace U Šamsů ve Váňově ulici si zašli dva studenti kladenské průmyslovky Jan Smudek a František Petr. Podařilo se jim získat německou vojenskou pistoli a toho dne se chtěli dostat ke druhé. V restauraci si vyhlédli německého vrchního strážmistra pořádkové policie Wilhelma Kniesta, jenž trávil večer s jakousi ženštinou nad skleničkou. Někdy po půlnoci strážmistr hostinec opustil, to už ale oba mladí muži na něho čekali na ulici. Mladíci žádali po Kniestovi jeho služební zbraň, ten se však studentům vzepřel a zřejmě po nich chtěl vystřelit. Jakmile se cítili Kniestem ohroženi, neváhali použít svou pistoli. »Třesklo několik výstřelů,« píše Vykouk. Když Smudek s Petrem viděli, že se strážmistr skácel k zemi, utekli. Co přesně se dělo a kdo první vystřelil, není úplně jasné. Co je však jednoznačné, je plošný teror nacistů, který následoval…

Ihned začalo vyšetřování. Německá okupační moc zuřila. Svědci střelby nebyli a nacisté to vzali jako provokaci. Hned následující ráno přijela do Kladna z Prahy smíšená vyšetřovacím komise složená z vybraných mužů kriminální služby a gestapa, a také obávaný K. H. Frank, který se svými rozkazy začal předvádět, aby demonstroval, jakou mocí disponuje. Šlo totiž o prvního usmrceného příslušníka říšských ochranných sil na území protektorátu (volně podle Adolfa Branalda: Dva muži v jedné válce).

Starosta Pavel a všichni ostatní zastupitelé a zaměstnanci kladenské radnice zasedali od rána 8. června v úřadě. Nikdo však nic nevěděl. Několik rot německých okupačních vojáků vypochodovalo z kasáren a obsadilo hlavní náměstí a budovu radnice. Mezi prvními byl zatčen starosta Pavel, který byl nucen vydat kandidátní listiny posledních obecních voleb a seznam členů městské rady a zastupitelstva. Všichni lidé z těchto seznamů byli zajati a internováni. Nikdo je nesměl navštěvovat, byli mláceni, ponižováni. To nejhorší však teprve mělo přijít.

Přes sto kladenských občanů, nyní vězňů, bylo nahnáno ve večerních hodinách do tří nákladních aut přikrytých plachtou. Jeli do Jihlavy, kde podle přeživších svědků byli tamním německým obyvatelstvem tlučeni, zfanatizovaní jihlavští Němci na ně plivali a žádali SS, aby vězně okamžitě zastřelily.

Říšský protektor Konstantin von Neurath nařídil v Kladně do vyšetření případu zákaz shromažďování, uzavření kin, divadel, škol… Od osmé hodiny večerní do páté ranní musely být všechny domovní dveře a okna zavřené, do otevřených oken se střílelo. Došlo k sesazení starosty a městského zastupitelstva a dosazení vládního komisaře.

Zastal se hluchého

Starosta Pavel byl spolu s neslyšícím obecním zaměstnancem Františkem Loudou a ostatními převezen do Brna na Špilberk, kde byli drženi v nesnesitelných podmínkách, za stálého bití. Následující ráno se rozezněl v chodbě druhého poschodí apel. Starosta se zastal hluchého zřízence Loudy, jenž byl bit proto, že neslyšel příkazy řvoucích dozorců. Události se nachylovaly ke svému tragickému vrcholu…

Existuje několik verzí, co se dále dělo. Starosta Pavel, muž úctyhodného věku, buď nešťastnou náhodou či si to přál, aby ukončil svá muka, vypadl z okna vězení, nebo byl z něho vyhozen (podle všeho musel někdo – němečtí dozorci – okno otevřít).

Zúčastnění, kteří přežili peklo německých koncentračních táborů, si po válce tyto tíživé okamžiky vyvolali z paměti každý poněkud jinak. Takže vzpomínky a literární zpracování se v mnohém odlišují od historické interpretace událostí. Dle historiků Františka Vaška a Miroslavy Menšíkové, jak je uvedeno mj. ve Vykoukově Hnědém mraku nad Kladnem, došlo k smrti starosty Pavla okolo půlnoci z 11. na 12. června 1939, obdobně jako k postřelení městského zřízence Loudy, jenž neošetřeným zraněním, ve velké bolesti, podlehl později. Další úhel pohledu přinesly paměti vedoucího pobočky »úřadu říšského protektora pro zemi Moravskoslezskou« Horsta Neudého – podle té byl Pavel zastřelen na chodbě mimo vězeňské cely »jako podezřelý z útěku a mrtvola svržena ze skály«. Podle knihy Oldřicha Formánka Pozor! Cela 292 byl starosta Pavel nacisty ubit.

Jak to přesně bylo, se již pravděpodobně nedozvíme. Co však zůstává pravdou, je, že krutě mláceni, mučeni a trýzněni byli nevinní kladenští občané, dokonce představitelé města v čele se svým starostou Františkem Pavlem (nosíval fešácký knír, který mu prý nacisté bolestivě vyrvali). Němci ukázali hned na počátku své hrůzovlády, jak naloží s každým Čechem, který jim nebude po vůli.

Spolek Halda připomíná, že na památku starosty Františka Pavla se po druhé světové válce pojmenovala jedna z kladenských ulic. Ta po roce 1989 získalo jiné označení (ul. K Nemocnici) a jméno starosty vstoupilo do názvu celého historického náměstí. Takřka sedmdesátiletý František Pavel, dobrý člověk, demokrat a humanista, se stal jednou z prvních obětí nacismu v Kladně.

Monika HOŘENÍ

FOTO – archiv

31. 5. 2018  Monika HOŘENÍ