Děti dnes mají více lákadel než kdysi

V nakladatelství Futura v těchto dnech vychází již třetí pokračování úspěšné knihy Cesta ke sportu. Ve spolupráci s akciovou společností Sazka si klademe za cíl zvednout děti v co možná největším počtu od počítačů, tabletů a chytrých telefonů a zlákat je pro, ať už jakoukoli, pohybovou aktivitu. Publikace opět obsahuje 30+1 rozhovorů s osobnostmi, které se v této sféře dlouhodobě angažují, a tudíž o ní mají největší přehled. Ze všech jsme vybrali odpovědi Davida Hradeckého, dlouholetého podporovatele malého fotbalu a sportovních aktivit dětí a mládeže. A to proto, že má svým způsobem přesah od sportu, kde hraje hlavní roli kopání do míče, k celospolečenským problémům dnešní doby…

Klasický fotbal je v českých luzích a hájích velmi oblíbený a sledovaný. Ostatně, jde o nejpopulárnější sport celosvětově. Všichni vědí, jak se hraje, každý ho pozná na první pohled. Ovšem ne každý ví, s čím má tu čest, když se řekne »malý fotbal«. Mohl byste nás do jeho specifik zasvětit?

Jde o zvláštní formu fotbalu, kde zaprvé není potřeba tolik lidí, protože se po hřišti pohybuje méně hráčů než u standardního typu fotbalu, a druhým rozdílem je velikost hrací plochy. Ta je pochopitelně přizpůsobena počtu fotbalistů, a tudíž není tak velká a nevznikají mimo jiné ani takové nároky na její zajištění. Velmi často se stává, že si děti kopou s míčem na pláccích mezi domy a postupně jdou dál, takže se přihlásí do oddílů. Velký fotbal je jim ale vzdálený, proto si zvolí něco, co je jim od malička bližší. Tento sport u nás velmi dobře funguje a Česká republika je v něm nesmírně úspěšná. Naše reprezentace dospělých loni na mistrovství světa v malém fotbalu v Tunisku vyhrála zlato, když ve finálovém souboji zdolala obhájce stříbra z Mexika 3:0. Následně byla i vyhlášena Kolektivem roku 2017 v nejprestižnější tuzemské anketě Sportovec roku. Až tak daleko se tedy mohou hráči dostat, pokud se budou zlepšovat a u tohoto sportu vydrží.

A jak byste stručně popsal rozdíl mezi malým fotbalem a futsalem, který jsme představovali ve druhém díle naší publikace?

Futsal je svým způsobem odnoží malého fotbalu, jen komplikovanější v tom smyslu, že se hraje ještě v menším počtu hráčů, navíc s menším balonem, který takřka neskáče. Malý fotbal jako takový používá míč standardní velikosti, jaký znáte z klasického fotbalu s jedenácti hráči.

[o]

Čím se liší dispozice dětí ve velkém a malém fotbale? Které se hodí pro jednu formu, a které naopak pro tu druhou? Pokud se to tak vůbec dá říci...

To už je těžší otázka. Konzultoval jsem to s trenéry, kteří se výchově dětí věnují dlouhodobě, a ti mi potvrdili, že děti přicházejí do oddílů především ze tří důvodů. Často dělaly velký fotbal a ten jim po čase přišel na rozdíl od malého nudný. To se tak stává – pro někoho je velký fotbal hodně statický, jsou v něm velké přeběhy, zatímco malý fotbal je akčnější. To máte stejné, jako když poměříte fotbal s hokejem, který je rychlejší, hraje se kratší dobu a hra má větší spád. Někdo zkrátka potřebuje rychlé změny ve hře. No a s tím souvisí i druhý důvod: malý fotbal je často doplňkem v tréninku klasického velkého. Po čase v něm děti najdou větší zalíbení, a zůstanou plnohodnotně u něho. Třetím důvodem může být to, že od určité výkonnostní úrovně je ve velkém fotbale už na realizaci hráčů méně prostoru, proto někteří zůstávají u malého fotbalu a rozvíjejí svou kariéru v něm.

Je malý fotbal, z hlediska finančních výdajů, levnější nebo dražší než ten velký?

Vybavení je skoro identické. Ať už se jedná o chrániče, dresy nebo kopačky. Celkově se dá říci, že fotbal – v jakékoli formě a velikosti - není finančně náročný tolik, jako například lyžování, hokej nebo i tenis.

Může mít malý fotbal oproti tomu velkému i tu výhodu, že do absolutní špičky nevede tak dlouhá cesta? Díky menší konkurenci mohou děti snáze dosáhnout i do reprezentace – zkrátka být dobří. Nebo mě opravíte?

Velký fotbal má velké řízení a točí se kolem něj velké peníze. Malý je zase bližší dětem. Liga určitě neumožňuje, aby se hráči malou kopanou živili. U nás je tuším jen jeden tým, který je plně profesionální. Ale, řekněme, že když je hráč hodně dobrý v malém fotbale, bývá jen otázkou času, kdy ho někdo koupí pro velký fotbal. Malý fotbal tak může být svým způsobem jakousi kandidaturou pro ten velký.

Věnují se malému fotbalu i dívky?

Ano, ale nejvyšší soutěž je čistě mužskou záležitostí. S poměrem kluků a holek je to asi stejné jako u velkého fotbalu.

O problematice sportování dětí a mládeže máte poměrně velký přehled. Proč podle vás nemají tolik aktivního pohybu jako předchozí generace?

Především proto, že lákadel je dnes výrazně více, než tomu bývalo kdysi. Už jen sportovních odvětví v současnosti najdete obrovské množství. My jsme jich měli pár základních a ty se členily, až když se člověk dostal do výkonnostní úrovně. Dnes je veliký výběr už pro ty nejmenší. No a druhou věcí jsou počítače, tablety, internet, sociální sítě – to za nás buď neexistovalo, nebo bylo v plenkách. A věc číslo tři, kterou bohužel musím zmínit, je, že v poslední době mají děti tendenci zpohodlnět. A v tom případě mají smysl právě takové aktivity, jako je vaše kniha.

Jak to ale změnit v globále?

Jeden z nedávných ukazatelů naznačil, že v prvé řadě díky úspěchům dospělého sportu. Vezměte si, jaký skok udělal v poslední době biatlon a jaký to mělo dopad na nové talenty. Po Naganu zase všichni chtěli hrát hokej. Stejné to je i s tenisem. Když vyhrajeme Davis Cup nebo Fed Cup, tenisové školy pociťují výrazný nárůst dětí. To je taková přirozená věc. My jsme zvyklí učit se tím, že napodobujeme. I proto je potřeba, aby se o sportech více mluvilo a více se ukazovaly na veřejnosti – třeba v rámci různých dětských dní.

Vraťme se však v poslední otázce zpět k fotbalu. Proč je podle vás kopání do míče, ať už na velkém či malém hřišti, takovým fenoménem?

Jednak jde o kolektivní sport a většina dětí je ráda součástí nějakého kolektivu. A druhá věc, kterou vidím jako evidentní, je fakt, že se jedná o materiálně a logisticky nenáročný sport. Aniž by děti hrály oficiálně v oddíle, dají si bez problémů čutanou za domem. Balon stojí pár korun, není potřeba ledová plocha ani rakety či síť na tenis. Stačí opravdu jen ten míč. A k tomu bych asi ještě přidal obrovskou tradici, kterou nejen u nás, ale prakticky po celém světě tenhle sport má. To je skutečně, jak jste řekl, fenomén…

Petr KOJZAR

FOTO – Haló noviny/Marcela ŠPIČKOVÁ (1) a archiv

2. 6. 2018  Petr KOJZAR