Rozhovor Haló novin se Zdeňkem Jandejskem, prezidentem Agrární komory ČR

Zemědělská politika EU má být rovná a nediskriminační

Projednávání Společné zemědělské politiky Evropské unie po roce 2020 (SZP) nabírá obrátky. Jaký je postoj našich vyjednavačů?

Česká republika zcela zásadně od samého začátku jednání vystupuje proti zastropování. Je tedy proti omezení plateb na jeden subjekt, které by v nejtvrdší podobě znamenalo likvidaci našeho zemědělství a další propad produkce a soběstačnosti v základních odvětvích, především pak živočišných výrob. Dále máme prioritní zájem o srovnání podmínek pro agrární podnikání pro všechny zemědělce v EU, které by zároveň znamenalo zvýšení světové konkurenceschopnosti EU s výhodou šetrného hospodaření v krajině a ochrany obnovitelných přírodních zdrojů, které je v této podobě Evropě vlastní.

[o]

A stanovisko a postoje Agrární komory?

Dlouhodobě velice pečlivě vnímáme a analyzujeme diskusi a pracovní návrhy nové podoby Společné zemědělské politiky, které vymezí rámec agrárního a potravinářského sektoru členských zemí EU pro roky 2021–2028. V této souvislosti zástupci komory opakovaně jednali a jednají se zástupci evropských institucí, nevládních a partnerských organizací, ale i na úrovni ministerstva zemědělství a vlády České republiky s přímou obhajobou národních priorit, které by měly zajistit rozvoj a konkurenceschopnost sektoru do další budoucnosti.

Podle informací Evropské komise zveřejněných Philem Hoganem, komisařem pro zemědělství a venkov, minulý týden v pátek, by na přímé platby pro Českou republiku pro nový sedmiletý rámec mělo být vyčleněno 5872 mil. euro. To je na jeden rok 839 mil. euro, přičemž doposud to bylo 875 mil. euro. V přepočtu na hektar se sazba v běžných cenách tedy pravděpodobně sníží o 4,1 procenta. Tento návrh Agrární komora ČR respektuje, přičemž ale zároveň upozorňuje, že v návrhu není započten faktor inflace do roku 2027, který může obálku pro ČR výhledově snížit celkově až o 20 procent. Proto navrhujeme jako kompromis udržet národní obálku v současné výši, tedy na úrovni již zmíněných 875 mil. euro, a tím by se mohly kompenzovat uvedené propady. Oceňuji, že stejný postup v jednání nasadilo na pondělní Radě ministrů v Sofii také naše ministerstvo zemědělství.

Za největší problém považují naši zemědělci tzv. zastropování...

Je to opravdu zásadní problém. Zastropování plateb je navrženo v povinném režimu a v rozmezí a zároveň odstupňování mezi 60 000 až 100 000 euro na jeden subjekt, což by v reálu znamenalo omezení příjmu zhruba na maximální úrovni zhruba 81 000 euro. Přes původní, pro nás příznivější záměry se nyní uvažuje o tom, že má být do zastropování zahrnuta nejen kompletní platba na plochu, ale i platby na citlivé komodity a případná dobrovolná platba na životní prostředí. Tím se zásadně zvyšuje celkový objem financí, které budou zemědělcům kráceny, ale jde to i proti vlastní filozofii těchto cílených podpor. Agrární komora proto trvá na tom, aby se Evropská komise vrátila k modelu výpočtu omezování plateb pouze na plošné podpory.

Mohlo by se takové snížení dotací projevit i na mzdách zaměstnanců zemědělských podniků?

Možnost využití započtení osobních nákladů na pracovníky a jejich šíře jsou zatím nejasné a z toho se odvíjejí i různé scénáře dopadů. Na jedné straně jde o zohlednění zaměstnanosti a náročnosti jednotlivých odvětví, na straně druhé není známo, jaký vzorec bude využit. Zcela jasně zde odmítáme použití paušálního průměru, který by mimo jiné penalizoval zaměstnavatele, kteří platí vyšší než průměrné mzdy. V praxi by to mohlo znamenat snahu zaměstnat co nejvíce zaměstnanců za co nejnižší mzdu, což by mohlo vést k dalšímu zaostávání mezd v zemědělství oproti zbytku ekonomiky, a tak další demotivaci podniků i jejich zaměstnanců. Naopak příznivou zprávou je, že peníze získané odpočty na zastropování zůstanou v přímých platbách členské země, kterých bude možné využít například pro zvýšení obálky budoucího Programu rozvoje venkova.

Jaké jsou další návrhy s přímými dopady na agrární podnikání?

Máme zde zařazeno zvýšení povinného národního kofinancování Programu rozvoje venkova z 15 procent na 25 procent, který je u nás nyní na 35procentní výši. Dále je zde také navržena změna struktury podpor citlivých komodit, kde je upraven podíl ze současného rozdělení 13 procent citlivé komodity + 2 procenta proteinové plodiny na 10 procent + 2 procenta, s možností uplatnění výjimek. Zde je dlouhodobý požadavek Agrární komory zvýšit celkovou alokaci na minimálně 25 procent tak, aby byla zohledněna nejenom náročnost těchto odvětví, ale i obhájení jejich produkce a konkurenceschopnosti. V návrhu se také mluví o možnosti stanovit si, kdo je tzv. skutečný farmář, tedy například ten, kdo chová zvířata v určité intenzitě. K těmto subjektům by směřovaly speciální platby v prvním pilíři na životní prostředí a platby v Programu rozvoje venkova. K těmto změnám se přikláníme z důvodu, že jde o výraznou možnost, jak změnit evropskou i národní strukturu zemědělství ve smyslu lepšího zacílení podpory na vybrané sektory.

Jak bude Agrární komora postupovat při dalším vyjednávání?

Do dalšího kola diskuse o podobě Společné zemědělské politiky Evropské unie po roce 2020 je Agrární komora ČR připravena nadále obhajovat stanovené priority s tím, že bude na úrovni vlády opakovaně jednat o zanesení těchto témat také do podmínek jednání o přijetí Víceletého finančního rámce. Nadále zastáváme názor, že zemědělská politika má být rovná, nediskriminační a podporující zemědělce bez ohledu na jejich velikost a formu podnikání. Stavíme se tímto vyjádřením zároveň také za motivační podpory pro mladé a začínající zemědělce a také za podpory zvýhodňující malé a rodinné farmy. Společným cílem pak má být nový model Společné zemědělské politiky, který by měl všem členským zemím zajistit nejenom vlastní úroveň potravinové soběstačnosti, ale také stejný a nediskriminační přístup na domácí i světový trh, a to vše současně s trvalou péčí o přírodní zdroje, pestrou krajinu a zdravé životní prostředí jako celek.

Jak hodnotíte přístup vlády v demisi k prosazování českého národního zájmu při formování Společné zemědělské politiky EU?

Oceňujeme postup ministra zemědělství Jiřího Milka v jeho evropských aktivitách s maximálně silnou podporou pozice České republiky s prioritami, jako jsou dobrovolné zastropování, řešení vztahů s řetězci, podpora malých a rodinných farem se zvýhodněním plateb na první hektary, ale i obhajobou struktury našeho zemědělství s nezbytnou rolí středních a velkých podniků. Byli jsme zároveň jednou z prvních zemí v EU, která přijala národní pozici ke Sdělení Komise EU k budoucnosti SZP. Ministr pak v souladu s touto pozicí postupuje také při vyjednávání rámce SZP na úrovni Rady ministrů, komisařů Phila Hogana, Güntera Oettingera a dalších, v jednáních se svými resortními kolegy, s europoslanci i všemi dalšími partnery. Má vizi udržení a posílení konkurenceschopného českého zemědělství, zpracovatelského průmyslu, ochrany půdy, ovzduší a vodních zdrojů, zdravé krajiny a životaschopného venkova.

Jiří NUSSBERGER

7. 6. 2018  Jiří NUSSBERGER