Inspirativní pracovna spisovatele Juana Brauna

Spisovatelé jsou povětšinou v dobrém slova smyslu zvláštní lidé a to, jak žijí, mnohdy vyjadřuje stav jejich duše. Měl jsem tu čest před časem navštívit statek a dnes již vlastně muzeum amerického spisovatele Ernesta Hemingwaye ve Finca de Vígia na Kubě. Nyní jsem navštívil argentinského spisovatele Juana Brauna v jeho meditativně laděném bytě na pražském Barrandově. Obě tyto návštěvy mi potvrdily jediné, totiž že spisovatelé vábí své múzy, spřádají s nimi plány a třeba jednou po bouřlivém večírku společně píší vzletnou prózu plnou slov, jejíž věty čtenáře povedou k dosud nepoznané vášni.

S Ernestem Hemingwayem jsem si ze známých důvodů bohužel již nemohl dát skleničku vychlazeného daiquiri, při které bychom si vyprávěli o tvorbě, dobrodružném cestování nebo třeba o ženách. S Juanem Braunem jsme však nad šálkem kávy v jeho zajímavém pražském zázemí probírali právě tato témata. Nejdříve mě však provedl po svém bytě plném originálních artefaktů, které si vozí domů - tedy do Prahy - ze svých mnohdy dobrodružných cest světem. Jak sám uvedl, velmi nákladný není samotný nákup nejrůznějších obrazů, originálních bytových doplňků vytvořených často ze vzácného dřeva, nebo třeba pravé kůže tygra, která zdobí jeho pracovnu. Nejdražší je pošta!

[o]

Vzácné artefakty

»Nejnákladnější na tom všem byla přeprava artefaktů do Prahy, ať už z Afriky, Asie, nebo třeba z Jižní Ameriky,« prozradil při svém vyprávění Braun, sedící přitom na pohodlné židli za dřevěným stolem ve své pracovně, kterou zdobí mimo jiné prastarý psací stroj, neuvěřitelně tlustá kniha, ale třeba i moderní laptop, na kterém čas od času spřádá svoji prózu nebo edituje svoje texty.

Na zimu za teplem

Spisovatel a v neposlední řadě bývalý profesor Harvardské univerzity Juan Braun strávil zimu, ostatně jako téměř každý rok, u teplého moře v Asii, konkrétně v Thajsku, Vietnamu, ale i v Laosu. Zatímco v Čechách je v tuto dobu pochopitelně zima, on se opaluje na nádherných plážích, vyhřívá se, regeneruje a hledá inspiraci pro psaní svých dalších knih. Do Čech se vrací až začátkem dubna, když se u nás trošku oteplí, občerstven často hodně dobrodružnými zážitky. Píše však především na cestách a v Praze víceméně často jen upravuje své texty. »Mnohem více se soustředím na psaní svých románů u moře, kdy mi vlny šeptají svou podvečerní symfonii,« poeticky se vyjádřil Braun.

Výdaje dobrodruha

»V Asii žiju za 300 euro celý měsíc, v této částce je započítáno jídlo i ubytování,« upřesňuje svoje výdaje v Asii Braun a dodává, že třeba do Thajska létá řadu let na stejné místo, kde je spokojen a kde byl už téměř podvacáté. Dle jeho slov tam žijí laskaví lidé a dobře se mu tam píše. »Ten, kdo chce psát romány, musí mít především svobodu, protože nikdy neví, v který moment mu mozek dá signál, že si má sednout ke stolu a psát. To totiž může být kdykoliv. Já můžu psát třeba i pět dní v kuse. Předtím vypínám počítač, telefon a jen píšu,« svěřil se Braun a dodal, že je mu blízký nenáročný způsob života. »Dávám přednost zážitkům a setkáním s obyčejnými, mnohdy chudými lidmi, před „hodnotami“ konzumní společnosti,« vysvětlil Braun s tím, že červené Ferrari není jeho šálek čaje.

Čínu nikdo nezastaví

»Poprvé jsem byl v Číně a poté i v Thajsku již v roce 1981 a od té doby pozoruji, že se tam lidé mají každý rok lépe a lépe,« vysvětlil pro náš list Braun s tím, že právě toto je zdrojem nadšení a dalšího rozvoje celé Asie, a dále se věnoval Číně. »Víte, právě tuto zemi považuji za zázrak a tušil jsem to už v roce 1981, když jsem jako novinář měsíc cestoval Čínou poprvé,« zdůraznil Braun s tím, že již tehdy obdivoval v Číně obrovskou pracovitost a nadšení tamních lidí a že jeho třicetistránkový elaborát pro americké univerzity o tehdejší Říši středu, který poté vypracoval, je dodnes k dohledání v tamních archivech.

»Vzpomínám si, že při mojí první návštěvě Beijingu tam prakticky nejezdila auta, dnes po téměř 40 letech vnímám toto velkoměsto, plné aut a mrakodrapů, jako by to byl New York,« upřesnil bývalý vysokoškolský profesor s tím, že se domnívá, že Čínu, stejně tak jako celý asijský kontinent, v budoucnu nikdo nezastaví.

Zkreslené zpravodajství

»Když sleduji Českou televizi a její zpravodajství o Číně, prostě tomu nemohu uvěřit, jak nepravdivě tato veřejnoprávní televize informuje,« divil se českým zvláštnostem Braun, jemuž dnes Čína připomíná svým rozvojem 60. léta v USA. »Zažil jsem šedesátá léta v USA, kde jsem tehdy studoval. Byla tam radost a nadšení. To dneska v USA skutečně není, cítím tam skepsi a lhostejnost, na rozdíl právě od Číny,« prohlásil Braun a nad šálkem kávy se dále věnoval svým knihám, které mají nezastupitelné místo v jeho nevšední domácnosti.

Braunova tvorba

Za svůj život vydal kolem 30 knih, napsal například román o tehdejší první dámě Argentiny Evitě Perónové nebo o argentinském levicovém revolucionáři Ernestu Che Guevarovi, ale třeba i knihy s názvem Ilumináti nebo Zebří zahrada.

»V románu Evita jsou moje zážitky z cest po Argentině a Africe. Kniha Zebří zahrada mapuje můj život v Česku. Román Ilumináti se zase věnuje Indii. Jestli mě tedy někdo chce poznat, ať si přečte moje knihy, je v nich vše, co jsem ve světě našel,« uzavírá své povídání Braun, který procestoval již přes 190 zemí světa. Ale jak dodává, spíše těch 190 zemí prožil.

Jeho zajímavý a originální domov, ono zázemí plné artefaktů, střípků i perliček z cest, je toho důkazem. Jedno je jisté. V takovém inspirativním prostředí se určitě skvěle, lehce a s noblesou píše, ať už román nebo třeba milostné básně. Múzy létají kolem a někdy i mají čas se na chvíli zastavit a ztratit řeč. Dokonale této symbióze rozuměl třeba Ernest Hemingway a nejinak je tomu i u Juana Brauna, kterému ze srdce děkuji za pozvání.

Radovan RYBÁK

FOTO - autor

18. 6. 2018  Radovan RYBÁK