Rozhovor Haló novin s Miloslavou Vostrou, předsedkyní rozpočtového výboru Sněmovny (KSČM)

Podpora státního rozpočtu? Vládě rozhodně nedáváme bianko šek!

Obecné obrysy státního rozpočtu na příští rok už jsou známé, oznámila je už minulá menšinová Babišova vláda ANO a ministryně financí Alena Schillerová. Můžete se k nim vyjádřit?

Určitou výhodou pro sestavování státního rozpočtu na rok 2019 je v podstatě rostoucí ekonomika. Ta umožňuje lepší výběr daní a jak na straně příjmů, tak na straně výdajů tudíž může dojít k navýšení prostředků oproti roku 2018. Znamená to, že většina ministerstev dostane více peněz s výjimkou jednoho, což je ministerstvo zdravotnictví, které dostane peněz méně, ale počítá se s tím, že získá prostředky prostřednictvím výběru pojištění. Protože část zdravotnictví je hrazena prostřednictvím veřejného pojištění a tím, že rostou platy, funguje ekonomika, vybírá se na pojistném víc. V součtu tedy nebude zdravotnictví ublíženo, nebude mít méně, vláda počítá s tím, že to právě vyrovná zvýšený výběr odvodů pojistného, což je jakási kvazi daň. Z tohoto důvodu je to u ministerstva zdravotnictví jinak.

To, co hodně kritizuje pravicová opozice, je výška investic. Musím říci, že to je téma věčné a vděčné. Nicméně k navýšení investic dojde. Ale myslím si, že teprve až závěr roku 2018, vlastně poslední čtvrtletí nám ukáže, zda vůbec jsou resorty schopné letošní investice vyčerpat. Něco jiného totiž je si investice naplánovat, a druhá věc pak je jejich realizace. A mít naplánované investice v určité výši, ale současně nemít připravené projekty a vše, co s tím souvisí? Když se pak investice nevyčerpají, je to podle mě také špatný postup. Takže to musí být dobře připravené a aspoň trochu reálné.

A nevyčerpané peníze zůstávají resortu na příští rok, nebo se vracejí eráru?

Záleží na tom, kam investice jdou. Pokud opravdu směřují na konkrétní akce na ministerstva, tak když pak nejsou vyčerpány, můžou spadat do nevyčerpaných nákladů, se kterými se počítá, že v určitém čase budou muset být naplněny. Ale myslím si, že je škoda peníze alokovat a nepoužít je. Vláda při sestavování státního rozpočtu samozřejmě vychází z predikcí, z odhadů, které má třeba z České národní banky, ministerstvo financi si dělá své odhady, a na tom pak de facto staví rozpočet.

Můžeme říci, že navýšení zhruba o 20 miliard korun na investice se nám zdá málo, nicméně, jak už jsem řekla - otázka je opravdu realizace. Tady si zatím necháváme otazníček, protože kam přesně budou peníze nasměrovány, se dozvíme až z návrhu státního rozpočtu, který bude předložen Poslanecké sněmovně v září.

Uvidíme, jaká bude jeho struktura, jaké budou jeho položky. Ale myslím si, že by nám čísla, která slyšíme, mohla znít libozvučně. Protože to, co má KSČM ve svém volebním programu, to znamená valorizace důchodů, navýšení minimální mzdy, navýšení investic nám zní dobře, ale když to řeknu velmi lidově – teprve až ta střeva uvnitř rozpočtu nám ukážou pravdu, až jednotlivé položky na konkrétních ministerstvech nám rozklíčují, kam přesně navýšení půjde a v jaké míře. Je třeba také poukázat na to, že programové prohlášení vlády ANO a ČSSD obsahuje všech sedm priorit, které si KSČM stanovila jako podmínky ve vyjednávání o podpoře či toleranci současného kabinetu. Jedná se o trvalý růst minimální mzdy, valorizaci důchodů, ochranu přírodních zdrojů před zcizením do zahraničních rukou, zvýšení podílu veřejného sektoru v hospodaření s vodou, zdanění finančních náhrad za majetek nevydaný církvím v tzv. církevních restitucích, zabránění dalšímu nárůstu ceny bydlení a podporu výstavby obecních bytů a udržení kvalitní dostupné zdravotní péče bez zvyšování spoluúčasti pacientů.

Takže my rozhodně vládě nedáváme žádný bianko šek, že když známe hlavní čísla státního rozpočtu na příští rok, tak ho podpoříme. O tom, jak budeme hlasovat, se opravdu budeme rozhodovat až po podrobném prostudování celého návrhu rozpočtu. Navíc je třeba si uvědomit, že během letních měsíců určitě dojde k vyladění v rámci resortů, přeskupení položek apod., budou se uskutečňovat konzultace s ministryní financí, možná dojde i k úpravám některých položek. A další věc – i v srpnu bude vlastně upřesněno hospodaření státu. Já sice neočekávám, že by mělo dojít k nějakým vehementním změnám, k něčemu takovému, co by vládu přinutilo změnit hlavní čísla, to určitě ne. Paní ministryně Schillerová se několikrát v médiích zmiňovala o tom, že pro ni je schodek státního rozpočtu ve výši 50 miliard korun pro hospodaření státu v příštím roce nepřekročitelný. A já jsem zatím z jednání rozpočtového výboru, z jednání s ministerstvem financí, nenabyla dojmu, že by to bylo jinak.

[o]

Pravicová opozice to však kritizuje – říká, že v době, kdy se ekonomice tolik daří – by rozpočet neměl být tolik nebo vůbec deficitní, podle ní je to zločin. Není na tom kus pravdy?

Ano, navržený schodek kritizují. Ono to samozřejmě není tak, že by člověk měl skákat radostí, že opravdu v době ekonomického růstu máme mít tento schodek. Zároveň však jako malé plus v návrhu rozpočtu vidím to, že část schodku z oněch 50 miliard korun, alespoň oněch 20 miliard, půjde do investic, což je dobře. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že řada odvětví byla v minulosti silně podfinancovaná, třeba školství. A jestli chceme narovnat některé poměry, které tu byly, bude nás to teď pochopitelně stát víc peněz. Trochu splácíme podfinancování některých resortů v minulých volebních obdobích, což je mimochodem i zásluha ODS a TOP 09, jejichž zástupci dnes nejvíc křičí, takže je snaha narovnat to, co i tyto dvě strany zavinily.

Ale opakuji, nejsme z toho úplně rozradostnění, ale také si musíme uvědomit, že při schvalování každého státního rozpočtu je vždy pak schvalován i tzv. střednědobý výhled. A v něm tyto schodky už Poslanecká sněmovna schválila. Takže vláda zase nedělá nic, co by bylo nelegitimní, drží se schváleného střednědobého plánu schodků. Otázkou však je, zda by nemohl být deficit menší, ale to bychom se pak nemohli vypořádat s finančními nesrovnalostmi, které vznikly, a s podfinancováním, ke kterému došlo v minulých obdobích.

KSČM má své priority, které prosazuje při projednávání každého rozpočtu. Chápu, že nyní sotva můžete říci, že návrh státního rozpočtu na příští rok poslanci KSČM podpoří, ale bez určité podpory či tolerance vašeho klubu se stejně jako při hlasování o důvěře koaliční menšinová vláda Andreje Babiše neobejde...

Až budeme projednávat podrobný návrh státního rozpočtu, budeme se snažit opravdu hlídat a rozklíčovat priority, které jsou zatím uvedeny v návrhu programového prohlášení vlády. Tedy to, co my máme ve volebním programu. Určitě je to valorizace důchodů, určitě navyšování minimální mzdy, určitě i finance do školství, které je hrubě podfinancováno, chybějí kvalitní učitelé, my jsme podpořili i změnu financování regionálního školství, která bude nabíhat v etapách. Tam jsou také potřeba peníze, protože to bylo schváleno bez peněz. Určitě budeme sledovat výši prostředků, které půjdou do infrastruktury, a to nejen do stavby dálnic, ale také zejména do oprav a údržby silnic druhé a třetí třídy, krajských atd. A to, co nás také zajímá, je například snížení jízdného... V těch velkých číslech jsou tyto výdaje podle ministerstva financí zahrnuty, ale uvidíme, zda opravdu budou i v jednotlivých kapitolách rozpočtu.

A pak je také otázka, co bude v rozpočtu, a o čem se zatím nemluví. Na to se musíme podívat také.

Ale o čem se naopak mluví, a mluví o tom většina politických subjektů – je bydlení, sociální bydlení, byty pro seniory, startovací byty pro mladé, půjčky pro mladé atd. Bezesporu to bude jedno z hlavních témat podzimních komunálních a senátních voleb. Zdá se, že toto téma bude letošní předvolební hit. Souhlasíte?

Půjčky pro mladé rodiny, to je dobrý směr, otázka je, kolik mladých lidí má povědomost, že tato možnost vůbec existuje. Podle mého názoru tam trochu chybí PR, tedy nějaká ta reklama, rozšíření informací o této formě pomoci, kdo ji může využít, jaké jsou konkrétní podmínky atd. Tento program totiž není nový, byl tu už v minulosti, já jsem se o něj zajímala. Ale jestliže ho využije pouze 31 žadatelů, tak mi to přijde dost málo. A úplně v prvopočátku to bylo jen asi 16 žadatelů. Jeho využití je i trochu zkomplikované výší současných cen bytů, rodinných domků. Je-li půjčka ohraničená dvěma miliony korun na pořízení rodinného domu tím, že to musí být 80 procent z konečné ceny, tak nejen rodinné domy, ale i řada větších bytů jsou samozřejmě dražší. Zvýhodněné to jistě je, je tam zvýhodněná hlavně úroková sazba, která vychází z 0,46 procenta a může být zvýšena o jedno až dvě procenta ročně. Když si to srovnáme třeba s hypotékami, je to opravdu velmi výhodné, a doba splácení je možná až 15 let. To je pro mladé začínající rodiny podle mě docela hodně výhodné. Ale jak jsem řekla, spíš je otázka, zda mladí vědí, že tato možnost vůbec existuje.

Naše priorita je, aby došlo k větší výstavbě bytů. Můžeme se stokrát zlobit na ČNB, že zvyšuje úroky, že prodražuje hypotéky, ale na druhé straně bychom si měli říci objektivně, zda, kdyby to bylo velmi uvolněné, bychom si nevybudovali jakousi bublinu, jaká byla ve Spojených státech. A pak si kladu otázku - co by bylo s lidmi, kteří si vezmou vysoké hypotéky na vysoké ceny bytů a v době recese výdělky nebudou, a třeba ztratí i práci. Tím je svým způsobem vlastně dostaneme pod most. Takže to asi také není řešení.

Jaký směr v této oblasti tedy navrhujete?

Jestliže bychom měli situaci řešit, pak je to výstavba nových bytů a na ministerstvu pro místní rozvoj se plánují programy pro podporu jejich výstavby. Mám domluvenou schůzku s paní ministryní Klárou Dostálovou v červenci, abychom si o těchto programech popovídaly, řekly si, jaké jsou možnosti pro obce k výstavbě sociálních bytů, bytů, které by měly znamenat menší náklady pro mladé rodiny, pro seniory. O tom povedeme řeč, aby se to ve státním rozpočtu také projevilo. Patří to k našim prioritám a byli bychom rádi, aby to bylo prostřednictvím Fondu rozvoje bydlení, aby se tam peníze soustřeďovaly a obce a města měly opravdu možnost pomoci při výstavbě bytů.

Zde si ovšem neodpustím vrátit se do minulosti. Otázkou podle mě také je, kolik bytů se v současnosti využívá pro jiné účely.

Na první pohled se zdá, že se staví dost – stále přibývají satelity, na okrajích některých obcí rostou nové ulice, panelová sídliště ve městech se zahušťují novodobými paneláky... Není to pravda?

Je to přesně tak. Z kolika bytů se třeba v centru Prahy, ale samozřejmě i v jiných městech, staly kanceláře? A právě toto vyjímání z bytového fondu pro nebytové účely se nyní ukazuje jako špatná cesta. Popravdě řečeno - nemůžeme přece stavět byty do nekonečna - byť máme bytovou výstavbu ve volebním programu, někdy v budoucnu určitě musí přijít nějaký stop stav. Nemůžeme zastavět celou republiku byty. A možná by stálo za to se podívat i do jiných právních předpisů právě na tu jednoduchost vyjmutí bytů z bytového fondu a jejich použití k jinému účelu. Tady se podle mě v 90. letech stala velká chyba, zejména v centrech velkých měst jsou kanceláře právníků, lékařů a různých firem, a to velmi často z bytů, které de facto mohly být nyní použity k obývání. To je zase hřích minulosti, který se nyní budeme muset snažit napravit. My budeme usilovat i o to, aby to bylo i prostřednictvím státního rozpočtu na podporu pro města a obce.

No, ono se toho v 90. letech rozprodalo víc, a nyní toho litujeme…

Právě jsem chtěla říct, že situace s byty mi tak trochu připomíná problém s vodou. Obce se zbavovaly vodovodů, akcií a teď se najednou zjistilo, že to nebyl úplně nejlepší tah, a vymýšlejí se podpory pro to, aby obce a stát je zase mohly získat, aby mohly vykupovat vodovodní sítě zpět, samozřejmě za daleko jiné peníze, než je prodávaly v 90. letech. Teď to budu hodně bagatelizovat. Ale to je také tak trochu i případ mateřských škol či jeslí. Prodávaly se budovy, mnohá předškolní zařízení se zavírala – mnozí přece tvrdili, že maminka má být s dětmi co nejdéle doma - a najednou se ukazuje, že mnohé maminky se chtějí co nejdříve vrátit do práce. A tak se vymýšlejí podpory, aby se obnovila výstavba předškolních zařízení, aby se rozšiřovala, do hry se opět vrátily jesle. Vzpomeňme si na to, že v 90. letech to bylo něco strašně špatného, pro děti snad i škodlivého... A nyní už některé obce a města vymýšlejí, jak by tato špatná rozhodnutí z minulosti napravily, protože soukromé školky a jesle nejsou především finančně přijatelné pro všechny mladé rodiny. A zase jsme u špatných rozhodnutí 90. let.

Jako předsedkyně rozpočtového výboru musíte hodně spolupracovat s ministryní financí Alenou Schillerovou i s jinými ministry. Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti?

Musím říci, že s ministry, se kterými jsem zatím měla možnost jednat, a to nejen kvůli státnímu rozpočtu, ale i kvůli jiným věcem, ať už to byla ministryně financí Alena Schillerová, ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová, ministr dopravy Dan Ťok, to byla jednání korektní, nemohu si stěžovat. Leckoho možná překvapím, ale paní ministryně financí má jako žena sociální cítění. Takže v některých oblastech, pokud jde o pomoc sociálně slabým, a když to převedu do ekonomické sféry, tak třeba také o pomoc malým podnikatelům atd. nacházíme společný zájem a společný cíl. Pak se samozřejmě dohadujeme o provedení. A vždy jsme se snažili třeba i s náměstky na ministerstvu financí najít i jiné řešení, které by situaci pomohlo.

Marie KUDRNOVSKÁ

12. 7. 2018  Marie KUDRNOVSKÁ