Ženy zvládají propuštění z věznice hůř než muži

Pro ženy, které opustily vězení a jsou z malé obce, je psychicky náročné zvládat pohledy a poznámky ostatních. Zvlášť, když mají děti. Spadnout znovu do trestné činnosti lze snadno. Takže, pokud rodina ženu přijme a nebyly přerušeny vzájemné vztahy, ještě není vyhráno - pro ženu je traumatizující, že ostatní na ni hledí jako na tu, která selhala. Mnohdy proto potřebuje začít úplně znovu, někde, kde ji nikdo nezná. Snažíme se v tom ženám pomáhat, máme ale omezené prostředky, proto stále jednáme s příslušnými úřady o přidělení budovy pro takovéto ženy, které by se díky tomu mohly lépe vrátit do společnosti bez traumatizování okolím.

Jeden příběh za všechny. Pavla se vrátila po osmi letech z výkonu trestu. S tím, že jediný, kdo jí zbyl (a to měla velké štěstí), byla její babička. Bydlela ale na malém městečku a samozřejmě, že během dlouhých let se babička podřekla, že její vnučka je ve výkonu trestu. Když se Pavla vrátila na svobodu a nastěhovala k babičce, začalo se mezi místními povídat: »To je ta, co byla zavřená.« Pavla na tom po dvou měsících byla psychicky tak špatně, že babičce poděkovala za střechu nad hlavou, ale řekla, že tu bydlet nemůže, a odjela do Prahy s myšlenkou, že tam to nějak půjde. Téměř rok se Prahou potloukala po různých brigádách a ubytovnách, než jí někdo, když přespávala na lavičce, řekl o spolku Šance na návrat. Spolek jí zajistil psychologickou pomoc a začal s ní komplexně pracovat…

V současné době má Pavla bydlení, novou práci a našla nový smysl svého života. Všem dalším vzkazuje: »Kdybych se dostala ke spolku dříve, ušetřilo by mi to spoustu trápení.« Dokonce nám pomáhá při besedách se studenty, a to v rámci osvěty mládeže a prevence kriminality. Pomáhá to jim i jí.

Petr URBAN, ředitel spolku Šance na návrat

FOTO - archiv spolku Šance na návrat

24. 7. 2018  Petr URBAN