Prázdninové školení správného krmení

Také jste zaznamenali, že děti ve školce, ale i ve školní jídelně, na dětských táborech či na dovolené bez váhání sní vše, co jim je nabídnuto? Tedy, ne všechno. Ale alespoň z nabízeného pokrmu ochutnají. Babičky se s námi, pokud šlo o jídlo, příliš nepáraly. Sotva jsme vyskočili z plenek, často i dříve, museli jsme jíst to, co bylo zrovna na stole. Pravda, přiměřeně.

Babičky byly a jsou moudré a letní prázdniny, kdy mají na vnoučata více času než jen jeden či dva víkendové dny, jim dávaly šanci k tomu, aby se děti naučily jíst i to, nad čím ohrnují nos.

Zásadně se jedlo společně, a to i v případě dětí, které bylo nutno ještě krmit. I od stolu se chodívalo společně. Slavné jsou rodinné průpovídky: »Bylo to dobré, odcházím! « A také: »Nechutná mi to, babi, ale je to asi dobré…« Či: »Nemusíš to jíst, když nechceš. Jen to ochutnej! A počkej u stolu, až všichni dojedí«.

[o]

Jídla pro ně jsou a byla méně solené a kořeněná jen taktak. Avšak podobná těm, která jedli dospělí. Maminky a babičky věděly, že křikem a vyhrožováním či vynuceným odchodem od stolu, když dítě nechtělo jíst, nic nezmohou. Ostatně ani dospělí mnohdy nesní vše, co dostanou na talíř, a nikdo je za to netrestá a od stolu nevyhání, jak dobře víme.

Jak to babičky dělaly? V úvodu jsme zmínili zásadu, kterou uplatňovaly: všichni, kdo jsou zrovna doma, jí společně u stolu. Dítě má mít svoje místo, které mu nikdo jiný neobsadí. Brzy si zvykne a s rostoucím věkem je dokáže i hájit. I když dítě nechce jíst pokrm, který jste mu připravili, mělo by zůstat na místě a počkat, až všichni dojedí. Vyhrožování - »když to nesníš, nic jiného nedostaneš« - nic neřeší. Lepší je - »nemusíš to sníst, jen ochutnej!«

Děti potřebují jídlo mnohokrát ochutnat, než mu přijdou na chuť. Moudré maminky nechají dítě ochutnat nový pokrm, i když se nad ním »ofrňuje«. Teprve v dalším kole mu nabídnou něco jiného. Z moudra babiček a zkušených maminek dnes čerpají například v mateřských školkách. Všechny děti dostanou stejné jídlo, nikdo je však nenutí je sníst, ale všechny děti musí zůstat na svých místech, dokud společný oběd neskončí. A děti to respektují.

Nenuťte děti jíst něco, co jim opravdu nechutná. Jen posílíte jejich odpor k dané potravině. Nepřestávejte jim však nové potraviny nabízet. Třeba jim přijdou na chuť později. Především se to týká syrové zeleniny a ovoce. Babičky, a zkušené maminky poučené svými maminkami a babičkami, důsledně uplatňovaly a uplatňují zásadu: osobní příklad! Vysvětlit to mužskému osazenstvu stolu a odrostlejším sourozencům je sice někdy složité, ale většinou to pochopí. Mnoha věcem (včetně zlobení) se totiž děti naučí tím, že napodobují. Když »mužský«, ať starší či teprve »zrající« nervózně prohazuje lžičkou v misce mrkvový salát s jablky a ptá se »co to proboha je?«, vaše malé vnouče skoro určitě prohodí: »Brrr, co to je? Neci já!« A můžete se spolehnout na to, že když starší bratr nechce jíst »žužliny« (kousky tučného masa), jeho mladší sestra je také jíst nebude. Babičky to věděly, proto se (když to jen trochu šlo) předem s dědou dohodnuly na tom, že si nandá do misky pořádnou porci zeleninového salátu a bude ho chválit přesto, že by si dal raději kus studeného pečeného bůčku s hořčicí a křenem.

Dejte dětem šanci vybrat si! Chleba s máslem a sýrem nebo něco sladkého k snídani? Jablko nebo zelenina ke svačině, či snad toast s plátkem šunky? Když si dítě může vybrat, uvědomí si, že na jeho názoru záleží. Babičky byly opravdu moudré a tak, když jsme odmítli nabízený oběd, děda (předem »vyškolený«, byť tvrdil, že šaška nikomu dělat nebude) se po odloženém jídle začal sápat se slovy: »Snad takovou dobrotu nevyhodíme! « Naše dětská reakce byla prostinká: »Ne, to je moje…« Dnes tento trik zkouším na svých vnoučatech. A funguje! Ano, pravda, jen někdy.

Nechte děti vařit! Prázdninové pobyty dětí u prarodičů jsou k tomu ideální. Času je relativně dost. Naklepat paličkou plátek masa, pokrájet oloupané brambory, nakrájet krajíc chleba na kostičky, každou nechat namazat máslem, obložit ji vlastnoručně nakrájeným sýrem a kouskem okurky – kdo by neochutnal? Patlání dětských ruček v těstě je nejen zábavou, ale i užitečnou školou. Babičky to věděly a proto i tvarově nepovedené bramborové knedlíky v poklidu dětem uvařily. O koláčích vyzdobených kde čím ani nemluvě. Tento trik používaly babičky i při přípravě syrové zeleniny. Její krájení a ochucování dítka láká a ochotně ochutnávají vše, co připravily. I proto, že vidí, co dá příprava jídla práce. Ano, naše babičky a maminky věděly jak na nás. Prostě byly a jsou moudré!

(jan)

28. 7. 2018  (jan)