Rozhovor Haló novin s Gabrielou Hubáčkovou (KSČM), stínovou ministryní školství

Vraťme se ke starým osvědčeným postupům!

Co považuje KSČM z hlediska svého volebního programu v tomto volebním období za nejdůležitější v oblasti školství?

Komunistická strana Čech a Moravy trvá na svých prioritách v oblasti školství, jako je sjednocení školského vzdělávacího systému, podporujeme změnu financování regionálního školství, očekáváme revizi inkluzivního vzdělávání a samozřejmě trváme na navýšení platů na avizovaných 150 procent.

[o]

V posledních letech se hodně mluví o finanční gramotnosti nejen dětí, ale také mnohých dospělých. Sice se o ní píše a diskutuje, ale učí se ji už děti ve školách?

Bohužel nám finanční gramotnost vypadla v minulých letech úplně z osnov, a teď se to projevuje u generace třicátníků a bohužel i seniorů, na které se zaměřují třeba novodobí »šmejdi«. Ale v současném školství již existuje mnoho programů, katalogů a vzdělávacích projektů týkajících se finanční gramotnosti. A to je moc dobře.

Proč jsou v ČR stále problémy se státními maturitami? Je to snad jen špatnými otázkami a špatnými učiteli? Není to tak, že mnozí studenti na to prostě nemají?

Je to přesně tak, jak říkáte. Gymnázia byla přece určena pro pět procent nadaných dětí, ale nyní na nich studuje 15 procent studentů. To je špatně. Ačkoli v České republice už pociťujeme nedostatek řemeslníků téměř všech profesí, děti se s trojkami ze základní školy hlásí na maturitní obory.

A co s tím dělat?

Podle mě se současná praxe musí změnit. On to je bohužel předmět - matematika, který se těžko »googluje«, a bohužel vyžaduje určitou pokoru, práci a studium. Bez těchto předpokladů a snah to nejde. Ty, kteří uspěli, to občas také třeba bolelo, ale nakonec si jistě museli přiznat, že jejich úsilí stálo za to. Ale je otázkou, zda někteří studenti se k tomu chtějí postavit stejně tak čelem, zda se dostatečně připravují. Pokud ne, nejednou prohrají. A navíc - přiznejme si otevřeně, že současná výuka matematiky stále nepřipravuje studenty tak, aby z ní mohli úspěšně složit maturitní zkoušku.

Není situace obdobná u vysokých škol? Mnozí mladí lidé (leckdy je k tomu nutí rodiče) chtějí studovat za každou cenu, nechce se jim jít pracovat, a tak zkoušejí třeba několik vysokých škol. K čemu pak takový vysokoškolák je, když za něj píší práci rodiče či prarodiče, a on proleze s odřenýma ušima jen proto, že si zaplatil soukromou VŠ?

Podobné otázky si klade určitě mnoho z nás. Na mnohé si umíme i odpovědět. Bohužel společnost a zaměstnavatelé tlačí na přehršle titulů a diplomů. Vysokoškolské a univerzitní vzdělání by mělo být každopádně výběrovým selektivním vzděláním za přítomnosti fundovaných vzdělaných profesorů, jež by měli mít zájem přednášet schopným, nikoli průměrným posluchačům. A podle toho by měly vypadat i semestrální zkoušky a pohovory.

Co je třeba udělat pro to, aby si lidé začali vážit poctivého řemesla? Dobrých řemeslníků ubývá, fabrikám chybějí dělnické profese, na dobrého instalatéra čekáte měsíc a na malíře pokojů?

Opravdu je nutné vrátit prestiž učebním oborům. Ale který rodič dá svoje dítě do učení, když každý kolem něj ohrnuje nos nad člověkem »jen« s maturitou? Jsem v kontaktu s perfektními školami, které připravují právě ty chybějící profese, o nichž jste mj. hovořila. A věřte, že to vůbec nemají jednoduché. Jejich učitelé si stěžují na to, že žáci, kteří se hlásí do učebních oborů, by dříve dokončili s odřenýma ušima pomocné profese, ale jsou rádi, že tam vůbec studují. Mám zkušenosti, že třídní učitelé řeší nejen prospěch svých svěřenců, ale velmi často také to, že se některým ani moc nechce chodit do školy... Domnívám se, že jakýsi předvýběr budoucích studentů učilišť by měl být již na základních školách, a díky výchovným poradcům by měl směrovat šikovné a perspektivní mladé lidi právě na tyto obory. Jistě budete souhlasit, když řeknu, že výběru vhodného oboru je nutné věnovat náležitou pozornost a je třeba hledět nejen na jeho atraktivitu, ale zejména na další uplatnitelnost absolventů na trhu práce.

Již jste to naznačila, ale zeptám se konkrétněji - proč se mnozí rodiče stydí za to, že jejich dcera chce být třeba kadeřnicí nebo prodavačkou a syn kominíkem nebo elektrikářem?

Tomu naprosto rozumím, stačí se podívat na nabídky pracovních míst všech možných firem. V každém textu najdeme požadavky na maturitu a nejlépe ještě aktivní znalost angličtiny. Učební obory jsou dávány na okraj vzdělávacího žebříčku, a to podle mě naprosto nespravedlivě. I když musím na druhé straně kriticky uznat, že šikovných dětí je dnes opravdu velmi málo. Dávám to za vinu nejen rodičům a přetechnizované době, kdy každého zajímá především práce na počítači. Ale mohou za to i školy, ze kterých vymizely technické a ruční práce. A tak naše děti mnohdy bohužel poznají nářadí jen z doslechu a o koště se umí maximálně opřít.

»Vzdělání není dlouhodobě prioritou žádné vlády,« kritizuje exministr financí a nyní zmocněnec pro oblast digitálního vzdělávání na ministerstvu školství Ivan Pilný. ČR jako průmyslová země bude přitom velmi citelně postižená ztrátou pracovních míst, která jsou v sektoru výroby. »Model, kdy chodíte deset nebo dvacet let do školy a pak z toho 40 let žijete, je pryč. Je potřeba se vzdělávat pořád. Digitální vzdělávání je nástroj, jak rychle a levně reagovat na potřebné dovednosti,« říká Pilný. Můžete se k tomu vyjádřit?

Bohužel musím souhlasit s tím, že v tomto ohledu naše školství také pokulhává, ne-li rovnou kulhá. Digitální gramotnost není jenom o znalosti informačních technologií, programování a podobných dovednostech. Je to schopnost využívat IT služby, například internet banking, neboli ovládání bankovního účtu prostřednictvím aplikace, a to buď na PC, nebo chytrým telefonem. Další běžně používanou IT službou jsou e-shopy. Ale hlavně IT služby, které nabízí stát, od služeb e-Governmentu po služby jednotlivých úřadů. Pokud škola nemá nějakého nadšence, který tomu obětuje zejména svůj vlastní čas, tak žádná výuka programování, resp. kvalitnější IT vzdělávání, »nehrozí«.

Absolventi pak končí školu bez jakékoliv gramotnosti v oblasti informačních technologií. Pokud nějakou mají, tak určitě bez přičinění vzdělávací instituce. Dosáhli ji vlastní aktivitou, používáním výpočetní techniky a mobilních telefonů.

Ministr školství Robert Plaga (ANO) odvolal z funkce ředitele Cermatu Jiřího Zíku kvůli chybám, které se objevily v letošních maturitních testech z češtiny a přijímacích zkouškách na střední školy. Nahradila ho analytička Michaela Kleňhová. Má navrhnout změny, které by u maturit a přijímacích testů zamezily opakování chyb. I to je obrázek současného školství…

Pojmenovala bych to jednoduše - špatný manažer zbytečné a nefungující organizace. To není jen o jedné chybě v testu. Cílem maturity přece není ověření lidové slovesnosti. Je důležitější zlepšit výuku, maturitu vrátit středním školám a odebrat ji učňovským zařízením. Je třeba nové nastavení vzdělávacích osnov od 1. stupně základních škol (návrat ke starým, léty ověřeným metodám vzdělávání) až k maturitám. Stejně tak je důležité nové nastavení přijímacích zkoušek na střední školy, s rozlišením úrovní v rámci oborů, nové nastavení maturit opět s ohledem na daný obor vzdělávání. Jednoduše řečeno - vraťme se ke starým osvědčeným postupům!

Kabinet schválil 135 milionů korun pro vyučující na lékařských fakultách. Příští rok premiér Andrej Babiš počítá kvůli požadovanému nárůstu počtu studentů na lékařských fakultách s posílením jejich rozpočtů o 650 milionů. Je to dost, nebo ani to nestačí? Studium medicíny je velmi drahé - neměl by stát požadovat, aby začínající lékař splatil neexistující školné tím, že si odpracuje nejdříve několik let doma a teprve poté může odejít do ciziny?

Lékařské fakulty jsou samostatná kapitola. Jsem přesvědčena o tom, že máme velmi kvalitní přípravu budoucích lékařů i sestřiček. Také jsem přivítala změnu ve vzdělávání zdravotních sester a jejich dřívější zapojení do systému zdravotnictví, i když vím, že to nebude hned. Ano, podle mě by to mělo být tak, že pokud student vystuduje v České republice vysněný lékařský obor, měl by se zavázat odpracovat v naší zemi přiměřeně hodin. Samozřejmě se nebráníme zkušenostem v zahraničí, ale postup, který je u nás v současné době normou, naprosto nevyhovuje. Pak dochází k situacím, že musíme přijímat lékaře z jiných východních zemí. A ještě tomu budeme přizpůsobovat zákony o možnosti jejich pracovního uplatnění na našem trhu práce. Tvrdím, že je nutná koordinace lékařských fakult a samospráv jednotlivých měst. V Ústeckém kraji tato spolupráce funguje na velmi dobré úrovni i formou stipendií a podpory studentů, kteří v kraji po absolvování studia zůstanou.

Vláda finišuje s návrhem státního rozpočtu na příští rok. Jak vnímáte čísla – tedy peníze, které by měly jít na platy pedagogických pracovníků, na podporu sportu i pro vysoké školy?

Pokud jsem to dobře zaznamenala, mělo by dojít k navýšení objemu prostředků na platy pedagogických pracovníků v regionálním školství o 15 procent, zajištění postupného náběhu reformy regionálního školství a společného vzdělávání s celkovým dopadem 21,5 mld. Kč včetně zvýšení počtu pedagogů o 16 tisíc. Na podporu sportu by měl stát vydat o 2,1 mld. Kč meziročně navíc, takže by celkový objem činil 8,4 mld. Kč, přičemž 2,6 miliardy korun jsou určeny na investice z ministerstva pro místní rozvoj a z ministerstva školství. Při započtení kofinancování tak činí výdaje na sport celkem kolem 10,8 mld. Kč. U vysokých škol snad dojde k navýšení o 1,8 mld. Kč včetně prostředků na nárůst počtu studentů na lékařských fakultách o 15 procent.

Chtěla bych zdůraznit, že toto navýšení považuji za minimum, co KSČM požadovala, a stále na těchto požadavcích trváme. Nejde vlastně o nějak zvláštní navýšení. Je to hlavně dorovnání všech slíbených procent z dob vedení ministerstva školství Kateřinou Valachovou. Zda je to dostatečné? Budeme vděčni, pokud tato částka opravdu do jednotlivých resortů dorazí.

Marie KUDRNOVSKÁ

1. 8. 2018  Marie KUDRNOVSKÁ