Rozhovor Haló novin s předsedkyní OV KSČM Ústí nad Orlicí Erikou Kohoutovou

Přijďte na zemskou hranici na Lázek!

Rok se sešel s rokem a opět je za dveřmi Setkání Čechů, Moravanů a Slováků u zemské hranice na Lázku, které se koná zítra, v sobotu 4. srpna. Snad nemusíme připomínat, že akce se uskuteční na kopci nad obcí Cotkytle u Lanškrouna. Co letošní 28. ročník účastníkům nabídne, tedy kromě pěkného výhledu na Králický Sněžník a Jeseníky?

Lázek se koná opravdu už zítra, a velmi srdečně zveme i čtenáře a čtenářky Haló novin, kteří se zrovna pohybují v našem Pardubickém, případně sousedním Olomouckém kraji, nebo jsou zde na dovolené.

[o]

Práce s přípravou započala už v dubnu a je jí nad hlavu. Hudbu jsme vybírali již rok předem, jenom tak si můžeme skutečně vybrat hudbu odpovídající našim představám, ale i kapse. Dopoledne nám zahraje Duall Sopotnice, v hlavním odpoledním programu se tentokrát představí Dolnovanka z Dolního Újezdu u Litomyšle pod vedením Mgr. Petra Čermáka. Chtěli jsme vyjít vstříc případným příznivcům této kapely, proto jsme zajistili další autobus, který pojede na Lázek z Vysokého Mýta, přes Choceň a Litomyšl.

Kromě poslechu hudby již tradičně proběhne soutěž smíšených týmů – jedno dítě a jeden dospělý – O pohár krajského výboru KSČM v režii mladých komunistů. Nezapomněli jsme ani na malé děti, i ty si zasoutěží o drobné ceny. Chybět by neměla ani dechberoucí letecká akrobacie. Zajistili jsme snad dostatečný počet stánků s občerstvením, ale pozvali jsme i stánkaře s řemeslnými výrobky. Myslím, že návštěvníci budou spokojeni.

Součástí takovýchto akcí bývá i možnost diskutovat s politiky. I to jste zajistili?

Ano, ani letos nebude chybět diskusní stan, ve kterém mohou návštěvníci vyzpovídat naše hosty. Ze Slovenska přijedou zástupci vedení KSS z družebního okresu Poprad – Peter Jakubčák a nový předseda OV Poprad soudruh Dračka. Účast přislíbili také zástupci spolupracujících Klubů českého pohraničí svitavského a orlickoústeckého okresu a také »děvčata« z LKŽ vedená Květou Šlahúnkovou. To děvčata z našeho lanškrounského LKŽ budou reprezentovat pracovně, neboť žádná akce bez jejich nasazení již není životaschopná.

Na Lázek jsme pozvali, stejně jako loni, všechny poslance PČR, ale kdoví – loni přijeli pouze ti z našeho kraje Květa Matušovská a Václav Snopek. Určitě budou přítomni krajští zastupitelé. Mimochodem, jedna z krajských zastupitelek, Hanka Horská, moderuje společně s Václavem Opaskem odpolední program. Mě osobně moc těší přislíbená účast místopředsedkyně Svazu Nové odbory, kterou jsem poznala před necelým rokem a se kterou jsme navázali perspektivní spolupráci. Paní Xenie Kaduchová už u nás na OV v Ústí nad Orlicí byla a promluvila k účastníkům oslav Svátku práce 1. května a také 8. května ve Srubech u Partyzána. V současné době připravujeme s paní Xenií a Novými odbory společnou akci, ale tu bych zatím raději moc nerozváděla.

Na konec jsem si nechala ty nejdůležitější hosty, za vedení KSČM přijede místopředseda ústředního výboru a poslanec Stanislav Grospič a předsedkyně Ústřední rozhodčí komise Helena Vrzalová.

Z mého povídání to asi vypadá, jako by příprava akce byla procházkou růžovým sadem, ale zdání klame. Už jen to, že se akce koná ve volné přírodě, kam je nutno vše dovézt, vybudovat celé zázemí a po akci opět bourat a odvážet, je hodně náročné jak na plánování, dopravu, tak i fyzicky a je nutná naprostá spolupráce a koordinace organizačního týmu obou okresů. Je samozřejmě nutné, aby přijelo co nejvíc účastníků, ale také představitelů strany různých stupňů vedení, aby práce velkého počtu nadšenců splnila svůj účel a nevyšla nazmar. V posledních dvou týdnech nebylo dne, abych nemusela operativně řešit nějaký problém při přípravě tohoto setkání, ale tak už to u akcí bývá… Mám však to štěstí, že mě dokáže dobít každá drobnost, která se povede, milé slovo, ohlas u veřejnosti, a každá i sebemenší pozitivní reakce na naši práci, pozitivní zpráva či rozhovor.

Lázek, jak jste uvedli v pozvánce, vždy patřil setkávání českých, moravských a slovenských vlastenců proti zbídačování a germanizaci slovanských národů. Můžete z této historie něco připomenout?

Mým rodištěm je slovenské město Poprad, do západní části společného státu jsem se dostala v roce 1976 a na Lanškrounsku žiji od roku 1981, takže starší historii Lázku a okolí bohužel neznám. S ohledem na to, že se jedná o bývalé Sudety, historické události jsou zaznamenávány spíše z pohledu německého obyvatelstva.

Také se zde rodilo partyzánské hnutí za druhé světové války…

Ano, novější prameny říkají, že když došlo v roce 1938 k protiprávnímu zabrání československého pohraničí a celé severomoravské oblasti kolem Zábřehu i českých obcí na Lanškrounsku, domnívali se nacisté, že přetnou šíji českého národa i zde u obce Cotkytle. Ta byla s okolními obcemi nejvíce postižena vysídlováním českých zemědělců a dosazováním německých přesídlenců, nemluvě o pronásledování politickém, kulturním, školském i sociálním, včetně neustálého šikanování a teroru. I Lázek s rozhlednou byl tehdy vyrván z českých rukou a byl svěřen německé společnosti a německému nájemci. Ani za této situace se české obyvatelstvo v obcích kolem Lázku nevzdalo.

V prvních letech okupace byl odpor živelný, bezmocný. Změnil se hlavně v roce 1941, kdy v Zábřehu vzniklo organizované ilegální hnutí českých antifašistů, jehož vedení velmi brzy navázalo styk s odbojovými skupinami na vesnicích, mezi něž jako jedny z prvních patřily i obce Jedlí a Cotkytle. Odbojové organizace vznikaly současně i v českých obcích na Lanškrounsku. Již na podzim roku 1941 byla dohodnuta spolupráce představitelů obou center odboje na moravské i české straně zemské hranice. V dalších letech se tato organizace rozrostla tak, že v roce 1943 existovalo vedle krajského vedení Národního sdružení Československých vlastenců v Zábřehu již i okresní vedení pro Šumpersko, Lanškrounsko a Moravskotřebovsko.

Široká odbojová činnost si vyžádala mnoho obětí místních obyvatel. Pomníčky padlých hrdinů zasazené do zdejší krajiny jsou pro nás mementem, abychom nezapomínali. Bohužel se zapomíná, ale tím bych zabrousila do našeho školství.

V roce 1970 byl na Lázku odhalen památník protifašistickým bojovníkům z odbojové organizace Národní sdružení Československých vlastenců a v roce 1980 byl tento památník doplněn deskami se jmény popravených a umučených vlastenců z oblasti Zábřežska, Lanškrounska a Šumperska. Lázek se tak stal symbolem odporu, vzdoru a vlastenectví.

V červnu jste pořádali výstup na Králický Sněžník. Jak úspěšná byla tato akce? Kolik turistů vyšlapalo až na vrchol 1424 metrů n. m.?

Nechci se chlubit cizím peřím, akci každoročně zajišťují komunisté z Králík, přesněji řečeno dnes už jen obětavé rodiny Kubíčkových a Černých. Náš okresní výbor zajišťuje servis, propagaci, autobus pro účastníky…

Žel, letos nám nepřálo počasí, zrovna v ten den byla velká zima, foukal silný vítr a pršelo, což ovlivnilo účast. Celkově vyšlapalo až na vrchol jedenáct statečných turistů. Zbytek se svezl lanovkou, absolvoval stezku doslova »v oblacích« a bez výhledu do kraje. Po návratu z výstupu jsme se sešli v Penzionu Horal na besedě občanů s našimi zastupiteli z různých míst okresu. Besedy se zúčastnil i mladý komunistický zastupitel z Pardubic Ota Kovařík s rodinou. Beseda proběhla za účasti cca 50 osob.

Jakým dalším letním aktivitám jste věnovali svou energii?

Myslím, že příprava komunálních voleb sama o sobě je hodně časově náročná, k tomu příprava Lázku, ale samozřejmě, že to není vše. Pravidelně se účastním, pokud možno, všech schůzí základních organizací v okrese, jsem v kontaktu s členskou základnou. Jednou za čtvrt roku jezdím do Vysokého Mýta za manželským párem – jsou to sympatizanti, zajímají se o naši práci, pán je po mozkové příhodě na vozíčku a nejezdí ven mimo domov, takže tam docházím společně s místním předsedou ZO Pavlem Kubů a jeho manželkou Boženkou, a společně rozebíráme politickou situaci. Prostě jsme si k sobě našli cestu, stali se z nás přátelé, podporujeme se navzájem.

Již několik let se pravidelně na začátku července zástupci OV KSČM účastní vzpomínkové akce na strážmistra Hendricha v Končinách u Litomyšle, pořádané KČP obou okresů. V posledních dvou letech akci spolupořádá krajský Veterán klub Policie České republiky, akce nabyla na významu a náš okresní výbor je jejím aktivním účastníkem

, který zajišťuje ozvučení. Letos akce proběhla v sobotu 7. července. Nezapomínáme ani na Ležáky, i letos jsme se v počtu tří členů OV zúčastnili tohoto pietního shromáždění a vzdali úctu obětem. Ale nemyslím jen na oficiální akce, loni o prázdninách jsem do Ležáků vzala i svá vnoučata.

A takových drobnějších aktivit je samozřejmě více. Jako členka výboru pro sociální věci a neziskový sektor Zastupitelstva Pardubického kraje mám i povinnosti vyplývající z této funkce.

A právě za vaši mimořádnou aktivitu na mnoha úrovních, ve spolcích, za práci pro občany jste byla, spolu s dalšími dvěma desítkami členek komunistické strany, nominována na titul Žena roku 2018, který vyhlásila Komise žen ÚV KSČM. Předpokládám, že váš pracovní diář je zcela zaplněný a akce stíhá akci…

Jsem potěšena, že se našli lidé, kteří mě nominovali na tento titul, ale musím říct, že mě něco takového ani ve snu nenapadlo. Když jsem byla oslovena, odmítala jsem tuto nominaci přijmout, prostě dělám, co mě těší a naplňuje, akorát že to zabírá všechen můj čas. To až když mi místní komunisté, se kterými se jedna navrhovatelka radila, vypočítávali, co všechno dělám navíc a že oni to vidí jinak než já, dala jsem k nominaci souhlas.

Jinak máte pravdu, nezastavím se. Ještě jsem neměla pro sebe od začátku roku žádné volno, protože skutečně akce střídá akci, většinou včetně sobot. Sotva skončily květnové akce související s osvobozením od fašismu, začaly přípravy na Lázek a také komunální volby. Kandidátní listiny se rodily složitě, kandidátek ubylo a tam, kde se utvořily, byl většinou problém naplnit je. Bylo to hodně o přesvědčování. Byl problém dotáhnout je v termínu. Některé kandidátní listiny mají hodně vysoký věkový průměr kandidátů. Ale situace je v každé obci poněkud jiná. Jsou kandidátní listiny, kde je přetlak na prvních pozicích, jinde je to pravý opak a mnozí by chtěli být jenom tzv. roštím, tj. na zadních místech kandidátní listiny. Na okresním výboru zajišťujeme ke kandidátkám veškerý servis, hovoříme také s kandidáty a kandidátkami, vysvětlujeme. A to se ve většině obcí ještě nezačaly tvořit volební programy.

Jak jste vytvořili kandidátní listinu v Rudolticích, kde žijete a pracujete v obecním zastupitelstvu?

V obci Rudoltice, s počtem obyvatel přes 1800, jsme my komunisté vsadili na mladší ročníky bez politické příslušnosti a nabídli jsme společnou kandidátku KSČM s podporou nezávislých kandidátů, přičemž jsme přední pozice nabídli právě nezávislým, abychom ukázali, že pro nás nejsou oním »roštím«, že nepreferujeme straníky, ale lidi, kteří opravdu něco umějí a chtějí pracovat pro obecné blaho. My starší jim můžeme být nápomocni svými zkušenostmi, a také budeme. Takže kandidátku v Rudolticích máme naplněnou, a co je zajímavé, dvě třetiny kandidujících tvoří ženy, což nebylo cílené, ale ženy projevovaly větší odpovědnost za kvalitu života v obci.

Na »jedničce« jsme se shodli bez problémů, je to 51letý dobrovolný hasič, který má největší zásluhu na tom, že se někteří na pohled nesourodí jedinci dokázali spojit a zakotvili na společné kandidátce právě s komunisty. Máme společné cíle, jsme jednotní v tom, co chceme, i v tom, co rozhodně ne. A to rozhodlo.

Dovolte odbočit z politické práce k velkému suchu. Zaznamenala jsem, že v některých obcích, mj. i okrese Ústí nad Orlicí, byl vydán zákaz napouštění bazénů, kropení trávníků, mytí aut. Provádíte nějaká zásadní opatření, která mají více zadržet vodu v krajině?

Jednotlivé obce s rozšířenou působnosti (ORP) vydávají nařízení platná v jejich působnosti, kterými se zakazuje veškerý odběr povrchových vod. Takový zákaz platí i u nás pro všechny obce v působnosti ORP Lanškroun a zřejmě to tak bude ve většině ORP v kraji. Mnozí občané v rodinných domech mají záchytné nádrže, vany, sudy, do kterých za dešťů zachytávají dešťovou vodu, kterou pak v době sucha používají na zalévání. I my máme na zahradě betonovou záchytnou nádrž, do níž je svedena voda ze střešních okapů. Máme také sud i starou vanu. Na to, co je nutné zalít, zatím vodu máme.

Vím, že naše ORP přísně posuzuje všechny stavební projekty u nových staveb a stavebníci jsou nuceni dodržet stanovené podmínky v zájmu zadržování vody v krajině. Právě můj syn, pracující na vodoprávním odboru v Lanškrouně, je v tomto směru nekompromisní.

Monika HOŘENÍ

3. 8. 2018  Monika HOŘENÍ