Rozhovor s předsedou Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska, poslancem a místopředsedou ÚV KSČM Stanislavem Grospičem

Zabýváme se tím, co je odborům dáno, tj. obhajobou zájmů pracujících

Od sjezdu OS ČMS uplynulo více jak půl roku. Čím se nyní odborové sdružení zabývá?

Především se zabýváme tím, co je odborům dáno, tj. obhajobou zájmů pracujících, ať již v dělnických profesích i ve všech ostatních kategoriích zaměstnaneckých vztahů. Základním cílem je být zásadní, nekompromisní a nehledat zástupná řešení. Je zde celá řada problémů od tlaku na zvyšování mezd a platů, kolektivní vyjednávání, bezpečnost práce, důstojné sociální podmínky pro pracující. Toto je neustálý boj, který v kapitalismu nemůže skončit. Zde je rozhodující podíl naší činnosti.

Sjezd je vždycky určitý hodnotící moment. Pro nás také. Od doby jeho konání jsme se především snažili promítnout jeho závěry do práce každé odborové organizace. Byla dokončena přeregistrace základních organizací podle nové právní úpravy vyjádřené občanským zákonem. Byl přijat nový Statut OS ČMS, který reaguje na nejaktuálnější potřeby z hlediska organizace našeho odborového sdružení. Podstatné je, že také byla schválena nová strategie odborového sdružení. Ta určuje hlavní směry naší činnosti v odborové práci.

Věnujeme také výrazně větší podíl naší práce propagaci odborového sdružení. Snažíme se zapojit do práce a rozhodujícího podílu na tváři našeho odborového sdružení mladé členy našeho sdružení. Díky nim jsme zprovoznili nové webové stránky. Jsou to všechno nutné kroky, které si vyžaduje rozvoj našeho sdružení. Vedle toho udržujeme těsné vazby na Světovou odborovou federaci, jíž jsme členy, a rozvíjíme kontakty s řadou odborových svazů v zahraničí, ale i v České republice.

[o]

Zmínil jste, že obhajoba zaměstnanců je boj, který v kapitalismu nemůže skončit, jak to myslíte?

Svou podstatou je kapitalismus založen na primárně ekonomickém vykořisťování. Položka nákladů na zaměstnance je pro vlastníky výrobních prostředků v tomto systému zásadní a snaží se je trvale snižovat. Pracující nemají nic zadarmo. Dnes často omílané fráze o hodných zaměstnavatelích, kteří znají cenu svých zaměstnanců a sami od sebe jim zlepšují pracovní a mzdové podmínky, jsou iluze. V kapitalismu nikdo nikomu nic nedá zadarmo, aniž by měl spočítanou návratnost. Rozhodující je zde zisk. Nedosahujeli jej zaměstnavatel, přichází restrikce a dopadá především na zaměstnance. Je úlohou odborů zastupovat zaměstnance při vyjednávání pracovní doby, mezd, platů, benefitů, bezpečnosti práce, sociální oblasti. Ani v období hojné konjuktury zaměstnavatelé sami od sebe nezvyšují mzdy, a dokonce tak spontánně nečiní ani při tzv. nedostatku pracovních sil. Úlohou odborů je přispívat mimo jiné i k tvorbě trvale udržitelných pracovních podmínek umožňujících zaměstnancům dlouhodobé uspokojování nejen základních životních potřeb, ale také vícestranný rozvoj.

Dnes se vede ze strany ČMKOS boj za zvýšení mezd a platů. Zapojujete se do tohoto zápasu?

V České republice je vytvářen dojem, že zde existují pouze a především odborové svazy sdružené ponejvíce v Českomoravské odborové konfederaci, která hlavně vede boj za mzdové a platové podmínky zaměstnanců. Tak tomu zdaleka není. ČMKOS z více jak dvoumilionové odborové organizovanosti dnes sdružuje kolem 300 tisíc členů. Ano, je stále s 29 svazy největší zastřešující odborovou centrálou. Je zde však několik stovek odborových svazů sdružených v jiných centrálách, nebo, a to je většina případů, působících zcela samostatně.

Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska je dnes středně velkým odborovým sdružením, které není organizováno profesně podle jednotlivých oborů, ale je všeodborové.

My vedeme zásadní zápas nejen o mzdy a platy dlouhodobě. Mohu říci, že na rozdíl od svazů organizovaných v Evropské odborové konfederaci jsme v této otázce nikdy nelavírovali a ani neměli pochopení pro »aktuální« potřeby zaměstnavatelů. Myslím si, že náš tlak rovněž výrazně přispěl v oblasti mezd a platů k jejich zvyšování. Máme za sebou i několik úspěšných stávek za tyto požadavky. Tedy nejsem sice součástí tripartity na celostátní úrovni, ta je stále rozdělena podle klíče z počátku devadesátých let, ale dokážeme být slyšet a dokážeme vyjednat. Hledáme také spojence a u řady odborových svazů je nacházíme, a to jak uvnitř ČMKOS, tak i mimo, např. Nové odbory. To je také podstatné.

Jak pohlíží OS ČMS na současnou vládu a vládní programové prohlášení z pohledu obhajoby zájmů pracujících?

OS ČMS vnímá současnou vládu jako kompromis. Je pro nás určitým signálem skutečnost, že pravicové subjekty ODS, TOP O9 a KDU-ČSL se nebudou nyní bezprostředně podílet na vládní moci. Tedy ty strany, které tolik svými kroky poškodily českou ekonomiku a zejména postavení pracujících, mladých rodin, seniorů. 
Na druhou stranu menšinová koaliční vláda pravicového subjektu hnutí ANO a středové, vždy lavírující sociální demokracie sama o sobě není zárukou trvalých změn ve prospěch většiny lidí v České republice. Bude hodně záležet na postavení KSČM a její politice.

Tato strana je dnes v podstatě jedinou zárukou, že budou prováděny alespoň postupně kroky napravující předchozí restrikce.

Programové prohlášení je samo o sobě plné slibů. Většina z nich je formulována velice obecně umožňující různý výklad různého rozsahu. Např. přístup k řešení trvalé chudoby, k důchodové reformě, sociální oblasti. Pro nás jako pro odbory je zajímavý závazek připravit závazná pravidla pro předvídatelný růst minimálních mezd. Ta se v minulém období několikrát sice výrazně zvýšila, ale stále se pohybuje kolem hranice chudoby. Tedy je nedostatečná. My dlouhodobě požadujeme její zvýšení na 50 procent průměrné mzdy s tím, že by měla být nad hranicí chudoby tak, aby byla motivující.

Zároveň jednoznačně vítáme závazek zrušení třídenní karenční doby při nemocnosti. Je to naplnění našeho dlouhodobého požadavku. Vláda, hnutí ANO a ČSSD, tak splácejí svůj dluh pracujícím, odborům a KSČM, kdy samy v minulém období tento návrh zákona shodily ze stolu.

Jsme velice opatrní z formulace, kdy se vláda zavazuje vytvořit nabídku netradičních forem práce a flexibilních úvazků. Myslíme si, že není správné jít cestou upřednostňování kratších pracovních úvazků, dohod o provedení práce či pracovní činnosti na úkor pracovních poměrů na dobu neurčitou. Vůbec nám v programovém prohlášení chybí závazek, že vláda nepřistoupí k liberalizaci zákoníku práce, v předchozím volebním období se o to pokusila. To odmítáme, je zde velice varovný příklad Francie. Také nám chybí závazek, že vláda se nepokusí nijak omezit právo na stávku, jak se tomu děje v řadě evropských zemí.

Jak vnímáte požadavky na růst mezd, platů a zkrácení pracovní doby?

Vnímáme je jako vysoce legitimní, oprávněné a jsou i našimi požadavky. Stále dvě třetiny zaměstnanců si mohou nechat zdát o dosažení průměrné hrubé mzdy, dnes 30 265 Kč. O něco lepší je to u mediánu, ale ani tam to není uspokojivé. Tlak odborů z minulých let sice přinesl určité zvýšení mezd a platů. Ukazuje se však, že inflace tento nárůst z větší části pohltila a k celkovému zlepšení výrazně nedošlo. Například podle předsedy vlády Babiše by se příští rok měl průměrný plat ve veřejném sektoru dostat na 35 212 korun, od roku 2013 by se tak zvedl o 11 555 korun. Suma na platy v roce 2013 činila 121,6 miliardy a příští rok by se měla dostat na 195,8 miliardy. Je to zvýšení o 61 procent, tedy za šest let v průměru o deset procent ročně.

Jednání o platech ve veřejné správě však probíhají a jsou stavěna do protikladu ke zvyšování důchodů. To není dobře. Skupiny zaměstnanců nemohu být stavěny do konfrontace se seniory. Otázka platů státních zaměstnanců, učitelů bude tedy ještě vyžadovat mnoha úsilí a ze strany odborů vytrvalosti.

Nesmíme však zapomenout na mzdy např. v obchodních řetězcích. Tam váhavě dochází k jejich zvyšování, ale majitelé těchto řetězců souběžně snižují stavy zaměstnanců. Tím se zvyšuje tlak na zbylé zaměstnance a jejich pracovní tempo. Připomíná to mnohdy silně novodobé otrokářství.

Otázka zkrácení pracovní doby je nyní znovu silně diskutována. Při prvních krizích v devadesátých létech s ním přišla komunistická strana. Tehdy se tato myšlenka neujala. Nyní s ní přišla Českomoravská konfederace, respektive Evropská odborová konfederace. My se této myšlence nebráníme, ale otevřeně říkáme, že má řadu úskalí. Především by muselo být zaručeno, že za kratší pracovní dobu bude zaměstnanec pobírat stejnou mzdu jako za osmihodinovou pracovní dobu. Problém nastává ve chvíli, kdy zaměstnavatelé se tomuto budou bránit. Za druhé, velká část pracujících není schopna vyžít normálně s příjmem za osmihodinovou pracovní dobu a hledá si další práci. Mám na mysli skutečnost, která se týká nízkopříjmových skupin, odvětví s nízkou průměrnou mzdou.

Za třetí, velká část zaměstnavatelů dnes nutí zaměstnance pracovat déle než v průměru osm hodin na pracovní den, ale mzdy jim vyplácí jen za osmihodinnou práci. Týká se to často právě nízkopříjmových skupin, lidí, jež pracují nezřídka za minimální mzdu. Zaměstnavatel jim to »kompenzuje« pak čas od času formou nějaké jednorázové odměny. Je zde i například nepříliš dobrá zkušenost Francie.

Tedy kratší pracovní doba by musela zajistit alespoň minimálně stejný příjem pro pracujícího jako nyní. Nesmíme zapomínat, že boj za osmihodinovou pracovní dobu se vedl celá desetiletí, po mnoho dělnických generací. Stále není realitou ve velké části světa. V Evropě dnes mnohde stojí před její nezbytnou obhajobou.

Z vašich zahraničních aktivit je zřejmá úzká vazba na Světovou odborovou federaci…

Ano, OS ČMS je od svého vzniku členskou organizací Světové odborové federace. Ta dnes sdružuje 92 milionů pracujících po celém světě. Naše sdružení je přímo zastoupeno v Oblastním sekretariátu SOF pro Evropu EUROF, dále v právním výboru SOF a v orgánech potravinářských a spotřebních svazů.

Myslím, že pro naše odborové hnutí je to zásadní, protože SOF je dnes jedinou velkou levicovou odborovou centrálou, třídně vnímající svět. To jí umožňuje nekompromisně bez ústupků obhajovat zájmy pracujících po celém světě. SOF také dokáže trvale poskytovat výraznou míru solidarity a podpory národním odborovým centrálám, a to nejen svým členským svazům. Díky této podpoře se nám mnohokrát podařilo dosáhnout úspěchu při zastupování pracujících a také jsme tuto pomoc velice efektivně zprostředkovali i jiným odborovým svazům, kterým rovněž vysoce pomohla. Např. v automobilovém průmyslu, v oblasti dopravy. Tím jen chci podtrhnout oboustranný význam našeho členství v SOF.

Zpětně OS ČMS dokáže poskytnout, a poskytuje, solidaritu jiným svazům v zahraničí, například v Řecku, Francii, Itálii, na Kypru, v Egyptě, Palestině, Španělsku, Indii, máme úzké vztahy se syrskými odbory.

Je velice smutné, když některé levicové politické strany ve světě útočí na Světovou odborovou federaci a nejsou ochotny s pomocí odborů, a už vůbec ne levicových třídně orientovaných odborů, pomoci. Taková je realita i ze strany Evropské levice. Je to chyba, protože Evropská odborová konfederace dělá velice často kompromisy ve vztahu k Evropské unii, zájmům velkých vlastníků a zaměstnavatelů proti zájmům dělníků a ostatních pracujících. My odmítáme i rozbíjení levicového odborového hnutí formováním dalších mezinárodních organizací na pseudolevicové platformě, která v konečném důsledku oslabuje jednotu odborového hnutí a útočí na SOF.

Tento rok budeme v České republice hostit celoevropské setkání mladých odborářů SOF. Bude to další počin k budování jednoty odborů na mezinárodní úrovni. Nacházíme se, i Česká republika, ve velice složitém období. Hospodářská krize může být rychlou realitou, tlak neoliberalismu je velký a jedině silné a jednotné odbory schopné vzájemné spolupráce mohou pomoci pracujícím se bránit.

Jaroslav KOJZAR

14. 8. 2018  Jaroslav KOJZAR