Karty místo počítače

Mariáš je oblíbená dovolenková hra nejen v hospodách, ale i jinde. Nedá se prý naučit, dokud ji nepochopíte. Většina z nás, ne-li každý, zná »mariášky«, totiž karty, s nimiž se tato skvělá hra hraje. Ba i některé pojmy, jež hráči používají - trumf, ale třeba i plívy, žoužel či talon a další. Omlouvám se, že začínám zeširoka, byť v tomto článku vůbec nejde o mariáš. O karty však ano.

Babičkám nebyly mariášky, ani karty pro jiné hry, cizí. Používaly je k jednoduchým karetním hrám, jakým jsou Přebíjená, Černý Petr, Červená bere, o řadě jiných ani nemluvě.

Karetní hry mají dlouhou historii. Od pradávna jsou karty prostě zdrojem zábavy, díky nim se děti naučí řadě dovedností. Svého času neměly děti počítače, tablety a chytré mobily, které omezují (co si budeme povídat, je to tak) jejich komunikaci se členy rodiny a s vrstevníky. Pro babičky byly prázdninové karetní hry vítanou náplní volného času dětí, zvláště když počasí bylo tak říkajíc - »pod psa«.

Ale dosti dlouhých řečí. Připomeňme si některé jednoduché karetní hry, k nimž bohatě stačí klasické mariášky (32 karet), byť pro ně existují i karty speciální. Mohou je hrát i velmi malé děti, pokud máte trpělivost je hru naučit.

Vole lehni, hra se dětem líbí už kvůli názvu. Je určena pro tři až čtyři hráče. Cílem je nasbírat všech osm karet od jedné barvy. Hra začíná rozdáním všech karet. Poté první hráč zvolí jednu »zbytečnou« kartu a pošle jí sousedovi. Vyhrává ten, kdo nasbírá první celou sadu barev, položí karty na stůl a řekne »Vole lehni«. Ten kdo položí karty poslední, prohrává.

Záchod mohou hrát i velmi malé děti. Karty se rozprostřou nepravidelně obrázky dolů nepravidelně na stůl tak, aby se částečně vzájemně překrývaly. Doprostřed se na ně postaví dvojice (ale třeba i čtveřice, šestice) karet tak, že tvoří stříšku (záchod). Hráči pak vytahují zespodu jeden za druhým karty tak, aby stříška nespadla. Komu při vytahování karet stříška – záchod spadne, prohrál. Komu se podaří vytáhnout zespodu poslední kartu, aniž by záchod spadl, je vítězem hry. Je možné se dohodnout, že vytahovat se mohou karty oběma rukama (přidržet sousední), ale záchodu se dotýkat nelze. Jsou i složitější varianty této hry, ale babičky věděly, že s těmi si malé děti těžko poradí.

Zelená louka je velmi jednoduchá hra pro dvě až šest osob. Není důležité znát druh figury či číselnou hodnotu karty, rozhoduje jen barva. Rozdávající všechny karty rozestře na stůl do velkého kruhu. Doprostřed položí jednu kartu obrázkem nahoru jako základ odkládacího balíčku. Hráč po levici vybere z kruhu nějakou kartu. Je-li stejné barvy, jako již vynesená, dá ji navrch a na ní položí další libovolně zvolenou kartu z kruhu. Pokud není vyvolená karta stejné barvy, nechá si ji v ruce a vybírá si karty další tak dlouho, než kartu stejné barvy najde. Pak ji přiloží (ale není to povinné, lze taktizovat) a z ruky přidá jinou. V dalším kole pak zkusí napřed uplatnit karty již nashromážděné v ruce, nemá-li, pak musí opět brát z karet v kruhu. Totéž platí o všech hráčích. Hra končí, když se všichni zbaví všech karet v ruce a až se rozeberou všechny karty z kruhu (louky). Prohrál ten, komu se to nepodařilo.

Červená bere. Podle babiček se hraje takto: Hráči si rozdají stejný počet karet tak, aby neviděli na obrázky. Položí je před sebe na hromádku. Ve směru hodinových ručiček první z nich doprostřed hrací plochy otočí ze svého balíčku vrchní kartu. Pokud je barva karty červená, pak ten kdo ji vynesl, balíček ze středu vezme a zasune pod svůj, opět obrázkem dolů. Pokud neobrátil červenou, pokračuje výnosem další hráč na řadě. Hra končí tím, že někdo sesbírá do svého balíčku všechny karty ve hře. Tím se stává (záleží na dohodě před zahájením hry) vítězem či poraženým ve hře. Variant je více, tato je nejjednodušší.

Černý Petr nemá chybu. Obvykle je jím žaludské eso. Všechny karty se rozdají hráčům tak, aby nebylo vidět, kdo Černého Petra dostal. Hráči nejdříve vyloží zkompletované dvojice (například dvě osmičky, či jiné hodnotově stejné karty, bez ohledu na barvu) na stůl. Zbývající si rozloží do vějíře v ruce. Hráč po levici rozdávajícího si od něj vezme libovolnou kartu, pokud má kartu stejné hodnoty, obě odloží. A nabídne dalšímu hráči, ať si vybere jinou. Hráči takto postupují v kruhu, vyřazují dvojice karet, a komu zbude Černý Petr, prohrál.

Přebíjená (též Větší bere), nejlepší hra pro dva hráče. Karty se rozdají tak, aby každý měl právě polovinu karet. Hráči položí své karty v balíčku rubem navrch před sebe. Oba otočí vrchní kartu lícem navrch. Hráč, který otočil kartu vyšší hodnoty, vezme svoji i protivníkovu kartu a umístí si je dospod balíku. Poté oba hráči otočí další kartu a postup se opakuje. V případě, že otočí oba kartu stejné hodnoty, otočí ještě tři karty a třetí otočená karta rozhodne, kterému hráči připadnou všechny otočené karty. V případě, že třetí otočené karty jsou stejné hodnoty, postup se opakuje.

Vítězí hráč, který získá všechny karty.

Jednoduché dětské karetní hry s dětí karbaníky a hazardní hráče neudělají. Ale naučí je dodržovat pravidla. To vše a mnohé jiné babičky a maminky (i dědové a otcové) ví a věděly. Jak již mnohokrát řečeno - babičky a maminky byly a jsou moudré.

(jan)

18. 8. 2018  (jan)