»Záchranný« program pro Řecko už skončil, problémy země i celé eurozóny ale trvají

Řecko opustilo »záchranný« program, po osmi letech nucených masivních úspor a škrtů výměnou za obrovské půjčky. Odchod je vítaným milníkem. Nabízí však jen malou jistotu toho, že 19členná eurozóna má problémy s dluhem za sebou. Obrovské zadlužení Řecka, ale také třeba Itálie, zůstávají pro Evropu skrytou finanční hrozbou a může trvat celou generaci, než se jí podaří zneškodnit, napsala agentura AP.

Evropské dluhové problémy v posledním desetiletí opakovaně vyvolaly obavy z rozpadu eurozóny. V Řecku si vlády po tři desetiletí masivně půjčovaly, aby mohly financovat štědré výdaje včetně vnuceného masivního zbrojení, tolerovaly rozsáhlé daňové úniky a poslední pravicová vláda před krizí dokonce tajila rozpočtové schodky. To vše vyplulo na povrch v říjnu 2009, kdy Řecko přiznalo, že jeho rozpočtový deficit je mnohem vyšší, než doposud uvádělo. Investoři nechtěli již dále riskovat a poskytovat Řecku půjčky za přijatelné úrokové sazby. Vláda se proto obrátila s žádostí o záchranný úvěr na ostatní země eurozóny, Evropské unie a Mezinárodní měnový fond.

Půjčky však doprovázely přísné podmínky - ukončit deficity, což vedlo k agresivnímu zvýšení daní a sociálním škrtům, privatizovat národní hospodářství a provést řadu reforem zaměřených na lepší výběr daní a na podporu, jak jinak, soukromého sektoru. Ekonomika kvůli masivním škrtům výdajů klesla o čtvrtinu.

Celkem tak nyní výše řeckého dluhu činí 322 miliard eur (8,3 bilionu Kč), což je více než 180 procent hrubého domácího produktu. Z toho 256,6 mld. eur dluží Řecko dalším zemím eurozóny a 32,1 mld. eur MMF. V roce 2012 byl dluh země na úkor ztrát vlastníků státních dluhopisů snížen o zhruba 107 mld. eur.

Včerejšek byl dnem, kdy skončil třetí a poslední záchranný program. To znamená, že země již nebude mít k dispozici další peníze. Až do splacení posledních peněz ze záchranného úvěru, tedy do roku 2060, však budou zemi nadále čtvrtletně navštěvovat experti, kteří budou mít za úkol prověřit, že země plní dohodnuté cíle v oblasti veřejných financí.

Ostatní země eurozóny poskytly Řecku dost peněz na pokrytí finančních potřeb v příštích 22 měsících a zmírnily podmínky splácení dluhu. K aktivaci této úlevy musí Řecko projít čtvrtletní kontrolou.

[o]

Mnozí odborníci se ale domnívají, že nejlepším způsobem, jak pomoci Řecku, by bylo, kdyby země eurozóny zcela odepsaly část svého dluhu. Vlády jednotlivých zemí to však odmítají, protože záchrana Řecka byla nepopulární, a to zvláště v Německu, které však podle řady analýz nejprve na řeckém zadlužování a potí i na pomoci Řecku dokonce výrazně vydělalo.

MMF a další ekonomové tvrdí, že pokud nebude odepsána část řeckého dluhu, zadlužení země by se mohlo znovu začít zvyšovat a dostat mimo kontrolu. Řecko kvůli splácení musí vykazovat do roku 2023 mimořádně vysoký přebytek primárního rozpočtu, tedy rozpočtu bez zahrnutí nákladů na splácení dluhu, a to až 3,5 % HDP. Poté pak 2,2 % HDP. MMF uvádí, že jen velmi málo zemí bylo v minulosti schopno něco takového dokázat.

Profesor Aténské univerzity ekonomiky a podnikání Jorgos Pagulatos řekl, že věřitelské země by mohly nakonec snížit své očekávání toho, kolik je Řecko schopné ušetřit. Domnívá se, že nižší přebytek a lepší ekonomický růst díky reformám podporujícím podnikání mohou být klíčové pro udržitelnost dluhu.

Pozornost nyní přitahuje Itálie

Druhou nejvíce zadluženou zemí eurozóny po Řecku je nyní Itálie, jejíž zadlužení činí 133,4 % HDP. Pomalý růst země od připojení k eurozóně znamená, že třetí největší člen eurozóny nebyl schopen snížit své obrovské zadlužení, které si jako jeden ze zakládajících členů EU v roce 1999 přinesl. Představitelé současné vládnoucí koalice dokonce hovořili o možnosti opuštění eurozóny a kritizovali unijní pravidla omezující zadlužení a rozpočtové deficity. To vyvolalo obavy z nové dluhové krize.

Ředitel belgického výzkumného ekonomického institutu Bruegel Guntram Wolff však upozornil, že dluhová situace Itálie je odlišná od situace Řecka. Většina italských státních dluhopisů je totiž v držení Italů, což znamená, že peníze, které vláda splácí, zůstávají doma, a mohou tak podpořit výdaje a investice Italů.

Také úředníci v eurozóně vytvořili způsoby, jak ochránit měnovou unii v krizi. Jednou z nich je, že Evropská centrální banka nakoupí dluhopisy zemí s vysokými náklady na půjčky. To však vyžaduje, aby země souhlasila s plánem na omezení deficitu veřejných financí, a zdá se, že je to poslední věc, kterou by současná italská vláda chtěla učinit.

(ici)

21. 8. 2018  (ici)