Falešné zprávy neboli fake news

Jedním z mých cílů jako předsedy podvýboru pro svobodu slova a média, který je podvýborem petičního výboru, je také problematika boje s fake news, což je typ tzv. žluté žurnalistiky (jedno z označení pro bulvární tisk, který používá nepříliš etické novinářské postupy) šířící dezinformace či hoaxy. Odpovídajícím překladem anglického slova hoax je české slovo mystifikace. V elektronické komunikaci funguje jako speciálně nevyžádaná zpráva, která uživatele varuje před nějakým virem, prosí o pomoc, informuje o nebezpečí nebo se třeba snaží uživatele pobavit a bývá zakončena výzvou žádající o další rozeslání. Běžný uživatel jim často věří a v dobré víře jej šíří dále. Jedná se však o nebezpečný jev, kterému je nutno se bránit. Nejen, že obtěžuje příjemce, ale dává často i nebezpečné rady, snaží se vyvolat strach, manipulovat s názory lidí, poškodit instituci, značku, firmu nebo výrobek apod.

[obrazek]

Každý šiřitel takovýchto zpráv, který často ani nezauvažuje o jejich pravdivosti, natož aby se snažil si takovouto zprávu ověřit i z jiných zdrojů, často vůbec nepomýšlí na důsledky svého počínání. Nejen, že ztrácí svou vlastní důvěryhodnost, ale pokud toto činí z pracovního e-mailu, může utrpět i pověst příslušné firmy či úřadu. Může také dojít k prozrazení důvěrných informací, protože rozesílatel často ponechává adresy příjemců ve zprávě a tím se šíří obrovský seznam e-mailových adres mezi jinak neurčené množství cizích lidí.

V poslední době, v rámci honby za senzačním titulkem, dochází ke zneužívání polopravd, které opomenou zmínit nějaký detail, který je pro celou (polo)pravdu nakonec velmi zásadní a mění její význam. A tak třeba nahradíme Sovětský svaz Ruskem, sem tam dodáme Putin a máme opět o čem psát.

Pokud se jedná o vyjádření jednotlivce nebo názor novináře, za kterým si stojí, jde to považovat za vyjádření jeho názoru. Pokud se však jedná o ideovou linku vlastníka redakce s požadovaným vyzněním informace, je už na pováženou, zda nejde o informování, ale ovlivňování. Potom úplně stačí udělat jednou na mladé redaktory bububu a autocenzura zapracuje sama. O to nebezpečnější je to u známých mediálních osobností, u kterých posluchač nebo čtenář očekává vyšší podíl objektivity.

Základním nástrojem pro boj proti hoaxům je zdravý rozum. A jejich nejjednodušším řešením je ignorovat je nebo je rovnou smazat.

Leo LUZAR, poslanec (KSČM)

25. 8. 2018  Leo LUZAR