Bumerang

Učit se zeměpis bývalo pro studenta ještě v padesátých letech minulého století nepoměrně jednodušší, neřku-li v letech dvacátých. Necestujme po celém světě, zůstaňme u afrického kontinentu. Je, vedle »válečných zón« Blízkého východu, zachvácen ekonomickou migrací.

[o]

V současné době (zítra může být situace zcela jiná) existuje v Africe 20 samosprávných celků – států. Jak jsou »samosprávné«, uveďme na jediném příkladu málo známé země na jihozápadě - Cabindy (7000 km/2). Původně tři malá království, 1885 portugalský protektorát a v 50. letech minulého století objevena v šelfu nafta. Těží se 700 000 barelů denně. Z menší části angolská naftařská firma, z větší italský Agip. Firmu známe i z českých silnic. Bylo by velmi zajímavé vědět, kolik peněz zůstává doma k »blahu« místních obyvatel. Navíc probíhá permanentní občanská válka.

Z učebnice zeměpisu pro vysoké školy z roku 1926 se učila prof. Z. F. (aprobace Z/Tv). Po vystudování učila na gymnáziích v Jičíně a Novém Bydžově. Obsáhlá učebnice (541 stran) se věnuje podrobně každému světadílu, Africe jen na 20 stranách. Nelichotivě autor píše o evropských osadnících, kteří se usadili především v severní Africe (Španělé, Italové, Francouzi). Jih zabrali Angličané a Holanďané. V ostatní Africe Evropané žijí roztroušeně jako úředníci, obchodníci, plantážníci nebo misionáři. Ti poslední valný úspěch nemají, protože se šíří mezi černochy islám a »ostatní negři« jsou oddáni fetišismu. Tolik autor vysokoškolské učebnice.

V polovině 20. let existovaly na africkém kontinentě jen dva samostatné státy: Republika Liberia (95 000 km/2 a 1,5 mil. obyvatel) a Císařství habešské (1,1 mil. km/2 a asi 10 mil. obyvatel.) V případě Libérie šlo o zcela neúspěšnou úlitbu USA vlastním osvobozeným otrokům. V Habeši zakrátko spustila Itálie genocidu, i když hrdé Etiopany nikdy nezlomila.

Vraťme se však k učebnici. Autor velké štráchy nedělá. Afriku, vedle dvou zmíněných států, dále dělí na britské državy (tam zahrnuje i Království egyptské), francouzské, belgické, italské, portugalské a španělské kolonie. Vymalováno! Vždy jen krátká charakteristika a hospodářský užitek té či oné země. Zbývá dodat, že si vítězné mocnosti po Velké válce rozdělily německá území. Také nemalá.

Stačí se podívat na dnešní mapu Afriky, která zvlášť po roce 1960 doznala pronikavých změn. Samostatné státy většinou vznikaly s hranicemi podle pravítka. Bez ohledu na etnické, ekonomické a politické vztahy – bohužel. Opět z vůle bývalých koloniálních vlád. Za staletí kolonialismu jsou většinou dokonale ekonomicky zhuntovány a bez elementární infrastruktury. Není divu, že lidé pochodují na sever. Do »mateřských« zemí, jejichž jazyk se v minulosti museli učit jejich rodiče. Většina evropských politiků řešení nehledá, jiní vysílají »signály«. Budoucnost je velmi nejistá.

Jak probíhal obvyklý dialog mezi africkou zemí a evropským »zájemcem« o Tunisko v roce 1881, před časem popsal znalec severní Afriky, náš legionář generál J. Šnejdárek. Tuniského beje Husajna ben Alima přesvědčil francouzský generál rychle: »Podepiš, nebo budeš viset!« Protektorát Tuniska byl na světě. Trval do roku 1956.

Jaroslav ŠTRAIT

28. 8. 2018  Jaroslav ŠTRAIT