O toleranci a migraci

Slovo tolerance a její doporučování se stalo v posledních letech velmi populární. Zejména ve vztahu k migrantům z Blízkého východu a Afriky. Z úst politiků EU, kteří v počátcích masové migrace nešetřili otevřenou náručí, aby posléze zjistili, že se jim houfy ilegálů s jejich požadavky na sociální podporu vymykají z kontroly. Avšak též z úst některých tuzemských nevládních skupin, za jejichž slovy o toleranci se skrývá falešná solidarita, pseudohumanismus a nepochopení, že většinou nejde o uprchlíky před válkou.

[o]

Slovo tolerance pochází z latiny. Společenským problémem se stala v 16. století v souvislosti s náboženskými spory a nepokoji. Rozuměla se jí reforma práva tak, aby byla zaručena svoboda volby a náboženského přesvědčení. V současnosti nemluvíme jen o vztahu k víře, nýbrž (a především) ve vztahu k věcem obecně lidským. Například k respektování práva. Často však pozorujeme, že je vyžadována tolerance jako lhostejnost, projevující se neexistencí jakéhokoli postoje či soudu. Ztrátou odpovědnosti a přesvědčení. To však již ohrožuje samotné základy státu. Uvědomuje si to »kavárna«?

K tomu nelze mlčet. Společnost propadlá do lhostejnosti připravuje půdu pro fanatiky, jichž je koneckonců v každé době dost. Jiným nebezpečím je postmodernismus humanitní inteligence, jejíž obsah nelze vymezit hlavně proto, že si v ní každý najde, co chce.

Každý má právo na svůj názor. Jeho projev a realizace je však podmíněn tím, zda neškodí a neomezuje názor a svobodu druhého. Zda mu ho jednostranně a často i psychickým, případně fysickým násilím nevnucuje. V malém to bylo zřejmé například z jednostranné publicity k výročí 21. srpna, kdy nás mladá zmanipulovaná generace v televizi, rádiu a novinách masírovala vyčtenými frázemi z brožurek ÚSTR.

Zatím u nás nedošlo k Baclanu, znásilňování, násilným přepadání. To nás má uklidnit? Máme čekat, až se Václavské náměstí stane rizikovou scénou? Tolerance znamená i respekt k hodnotám hostitelské země. Ona se totiž tolerance může obrátit sama proti sobě a vyrušit se. Zničit podmínky, které ji činí možnou. Proto pokládám přehnanou toleranci za nebezpečnou. Proto varuji před nadměrnou tolerancí vůči ilegálním migrantům bez ohledu na to, odkud pocházejí. Zájmy občanů vlastního státu jsou a musí být nadřazeny nad květnaté pseudohumanistické fráze. Po řadě tápání a hledání různých variant řešení k tomu dospěli už i v Německu, Řecku, Itálii a dalších ohrožených státech.

Naším štěstím je, že jsme se dosud nestali cílovou zemí. To nás má uklidnit, nebo spíše inspirovat k využití času, který dosud máme? Z klečících muslimů s vystrčenými zadky a čelem opřeným o zem při promývání mozků mnohdy velmi subjektivní interpretací Koránu místním imámem, na mne padá podivná tíže. Jsem vůči islámu tolerantní. V muslimských státech si ho zvolili za vládnoucí ideologii. Myslím si své, ale neberu jim to. Zásadně však odmítám jeho přenos k nám. Náboženská policie v řadě islámských zemí může bez problému zatknout nezahalenou ženu. To je civilizační stupeň, po němž toužíme? Není nejvyšší čas se připravit na aktivní obranu našich hodnot? Jsou-li ohroženy, není tolerance na místě.

Ladislav ŠAFRÁNEK

30. 8. 2018  Ladislav ŠAFRÁNEK