Vlna oceánu

Bylo to předloni na Vánoce a já si vždy uvědomím, jak moc je důležité udělat si obrázek o té či oné zemi tak nějak na vlastní oči. Měl jsem to štěstí opravdu probrouzdat nejzápadnější cíp Francie - Bretaň. Tentokrát mě to na tomto konci světa, jak tomu zde říkají, spíš nutilo k jakémusi hlubšímu zamyšlení. Jelikož vlny byly zrovna neuvěřitelně obrovské, což už Atlantický oceán párkrát viděl. Uvědomil jsem si lidskou malost, která mě vede k pokoře a respektu vůči tomuto vodnímu živlu. Zároveň velikost, která mne zase nutí k obdivu, co vše člověk už dokázal a co překonal. Bylo zvláštní, že místní rybáři měli vůči oceánu spíše hořký vztah. Neboť neexistuje v Bretani námořnická rodina, které by oceán nevzal někoho blízkého. Zaujaly mne prostě vlny oceánu.

[o]

Pohled na vlny oceánu je nesmírně úžasný a přitažlivě fascinující. Dokonce i lidé, jimž se naskýtá možnost vidět oceán denně, jsou jím fascinováni. Člověk od nepaměti tuto ohromující, neuvěřitelně nezměřitelnou sílu neustále překonavá, jako svoji výzvu osudu. Může ji překonat, ale nikdy ji nepokoří. Taková vlna je někdy malá a klidná, zdánlivě nehybná. Jindy se promění v neskutečnou bouři a neuvěřitelnou sílu a dá všem najevo, že umí být skutečně krutá. Dává nám signál, že právě ona je jedním z prvočinitelů života. Vlna nás ale dokáže na svém hřbetě bezpečně nést přes převeliké vzdálenosti. Dokáže nás s laskavostí ovlažit, ale i velmi pyšně zchladit. Dokáže nás pěkně poděsit i pobláznit. Skládá se z nevyčíslitelného množství kapek a přitom je jen jedna. Vlna se někdy zdá chladná, a jindy nás dokáže pěkně rozpálit. Vlna tvrdě neustoupí ze své cesty, když se valí tím či oním směrem, ale přitom se dokáže dokonale přizpůsobit. Dokáže vás jemně obejmout, ale taky pěkně sevřít. Vlna je každým okamžikem originální, nenapodobitelná, ale lidé mají pocit, že je vlastně vždy stejná, vlastně jako všechny vlny moře nebo oceánu. A někdy ji vnímáte jako viditelnou a jindy naopak. Vlna je krásná, také je často strašidelně nebezpečná. Vlna je dar i břemeno zároveň. Vlna je spousty vzpomínek a řada zapomnění. Je tak složitá a zároveň tak jednoduchá. Vlna je smysl i nicota, bolest i radost, touha i odevzdání. Nevýslovná láska, štěstí i hluboká nenávist. Vlna je černočerná, až čarovná tma. Vlna je smrt i zrození. A přesto je vlna světlo naděje. Vlna tu vždy byla, je a bude… A přesně takový je i život!

Roman BLAŠKO

30. 8. 2018  Roman BLAŠKO