Rozhovor Haló novin s předsedou Českomoravského odborového svazu pracovníků školství Františkem Dobšíkem

Pedagogům by se mělo přidávat na platech dynamičtěji

Váš odborový svaz prosazoval původně požadavek, aby pedagogové dostali přidáno na platech od 1. září, ale to se, jak vidno, nestihlo…

Máte pravdu, že tento termín je již pasé, ale myslíme si, že by to mohlo být k 1. říjnu, případně k 1. listopadu t. r., a ne až od 1. ledna 2019. Chápeme dobře, jak se vyvíjí ekonomika, ale byl by to pro pedagogickou veřejnost pozitivní signál, že česká vláda chápe problémy našeho regionálního školství a chce je řešit. Domníváme se, že by se tyto potřebné finanční prostředky pro zvýšení platů učitelů mohly najít.

[o]

Musím zde uvést, že je to pro nás i otázka priorit. Když se podíváte na vývoj platů a mezd za posledních několik let, tak u regionálního školství platy nerostly tolik, jako v jiných oborech lidské činnosti. Jenom připomenu, že u nás neplatí argument, který se používá jinde, že stačí propustit pár zaměstnanců a o jejich platy se rozdělí ti, co zůstanou. To u pedagogů nejde. Vždyť každý pedagog je vzděláván i pro jeho konkrétní obor pedagogické činnosti.

Jde také o to, jaký signál k široké pedagogické veřejnosti tato vláda vyšle. Pro mladé lidi by to byl pozitivní signál, že při volbě jejich budoucího povolání se rozhodnou dobře, když se přihlásí ke studiu na pedagogické fakultě a jako učitelé budou vychovávat naši novou generaci, která by nás v budoucnu měla nahradit!

V požadavku odborových svazů státní a veřejné správy zaznívá, že by tito zaměstnanci měli dostat přidáno o 10 % od ledna 2019. Pokud jde o váš odborový svaz, tak jste vyhlásili požadavek zvýšit platy pedagogům o 15 %. Jak jste dosáhli toho, že vás ostatní odborové svazy státní a veřejné správy v tomto podporují?

Vyžadovalo to z naší strany i jemné diplomatické úsilí. Jsem vskutku rád, že se nám podařilo představitele ostatních odborových svazů ve státní a veřejné správě a i vedení Českomoravské konfederace odborových svazů přesvědčit, že regionální školství potřebuje určitý odskok směrem výše od ostatních odborových svazů. Proč také pedagogové potřebují přidat více než pracovníci z jiných oblastí státní a veřejné správy. Naším argumentem mj. bylo, že jde o vysokoškolsky vzdělané odborníky, kteří se podílejí na vzdělávání nové, nastupující mladé generace, která se jednou také ujme řízení našeho státu, a že tudíž potřebují mít pro svoji práci připravené slušné pracovní a platové podmínky. Uvědomme si, že v současné době se potýkáme s nedostatkem pracovníků, kdy ti staří odcházejí postupně do důchodu, a není dostatek mladých lidí, kteří by je nahradili. To se přirozeně týká i učitelů. Zde ovšem je určitý problém v tom, že v některých profesích, zejména manuálního zaměření, lze tuto situaci řešit dovozem pracovních sil ze zahraničí, ale u pedagogů to nejde! Jinými slovy, jsme opět u toho, že potřebujeme mít i potřebné množství mladých lidí, kteří budou ochotni pět let studovat pedagogické fakulty, aby poté společnosti, která do nich bude investovat, odvedli také kus poctivé práce a dětem předali své znalosti a zkušenosti!

Premiér Andrej Babiš vám v pátek 24. srpna slíbil, že dostanou přidáno i nepedagogičtí zaměstnanci, a to o 10 % od ledna 2019. Řekl bych, že je to pro váš odborový svaz významný úspěch…

Víte, nepedagogičtí pracovníci si to skutečně zaslouží, neboť jsou dlouhodobě podhodnoceni. Řekl bych, že jsou na tom téměř nejhůře ze zástupců veřejného sektoru. Mimochodem, na tom jsme se shodli i s ministrem školstvím, mládeže a tělovýchovy Robertem Plagou. Původně měly platy nepedagogických pracovníků vzrůst o šest procent. To ale odmítáme. Myslíme, že právě oni si zaslouží zvýšit platy o 10 %. Takže slib premiéra Andreje Babiše chápeme tak, že je to na dobré cestě. Ale počkáme si, jak se to nakonec projeví při sestavování státního rozpočtu pro školství pro příští rok, zda tam bude dostatek peněz pro přidání u pedagogů, tak i u nepedagogických pracovníků.

Přejděme od otázky zvýšení platů zaměstnanců v regionálním školství k těm otázkám, které vás, jako představitele školských odborů, nejvíce trápí…

Samozřejmě, že jde o vyřešení otázky kariérního řádu, odchod do důchodu a nedostatek mladých učitelů, o nichž jsem již zmínil. Zkrátka jde o problém financování regionálního školství. Pro platy je ve státním rozpočtu vyčleněno přibližně 22 miliard korun. Zvýšení platů pedagogům – to je asi 13,5 miliardy korun. Je to tedy otázka politické vůle vlády ČR, jak se v tomto směru zachová. Předseda vlády argumentuje, že sestavování státního rozpočtu je otázka priorit. Při této příležitosti chci upozornit, že dobře fungující regionální školství je také pro Českou republiku prioritou. Věřím, že na nás vláda nezapomene.

Někteří lidé mohou namítnout, že když se přidá učitelům, tak se to do zvýšení kvality výuky bezprostředně nepromítne. V tom mohou mít do určité míry pravdu, že zvýšení platů není v tomto případ mávnutí kouzelným proutkem. Ale musím podotknout, že peníze přinesou stabilizaci celého školství v tom, že pedagogové mají ve zvyku či jako svoji povinnost se zamýšlet nad svou prací během výuky, takže, budou-li pro svou práci dobře materiálně zajištěni, tak se logicky budou daleko intenzivněji věnovat i otázce zkvalitnění své výuky a předávání zkušeností dětem.

V regionálním školství však nejde jen o platy pedagogů, případně i nepedagogických pracovníků, ale také o dostatek peněz pro činnost jednotlivých škol ze strany jejich zřizovatelů. Jak by měl český stát krajům či obcím v tomto pomoci?

Přirozeně že stát se snaží pomoci. Pozitivním příkladem je to, že stát zvýšil podíl ze sedmi procent podílu HDP na jednoho žáka na současných 11 % pro rok 2018. Takže se kraje či obce nemohou vymlouvat, že nemají dostatek peněz na zajištění fungování svých škol. V podstatě jde o problém organizace činnosti jednotlivých škol a schopnosti zabezpečit kvalitní výuku. Mimochodem, nedostatek žáků vedl k tomu, že se v některých malých obcích rušily základní školy a pokud jde o střední školy, byla zde tendence je slučovat, i když šlo o jiné obory činnosti. Sloučit stavební a strojní průmyslovku si dokážu představit, ale v řadě případů se slučují klasická či reálná gymnázia s různými »rodinnými« školami apod. Z praxe víme, že ne vždy takové slučování je účelné, sice se ušetří několik zaměstnanců nepedagogického charakteru, ale v pozadí se skrývá určitá řevnivost mezi jednotlivými obory o to, kdo bude mít větší vliv na chod školy.

Dalším pozitivním posunem je v tomto směru rozhodnutí, že finance jednotlivým školám se nebudou přidělovat podle počtu žáků, jako tomu bylo dosud, ale od roku 2019 podle počtu odučených hodin. Budou stanoveny parametry pro každý obor vzdělávání. Vedení školy poté podle svých vnitřních podmínek rozhodne, zda bude více hodin věnováno jazykům či matematice. To by mělo přispět ke zvýšení kvality výuky.

Závěrem chci v této souvislosti říci, že vše se odvíjí od vzdělání. Když je vzdělání kvalitní a provázané s praxí, tak je učitel pro žáka tou osobou, která mu pomůže nastartovat správný vstup do života, kdy poté může získat další vzdělání doma či za hranicemi. Když je pedagog správně motivován, dá mladým lidem signál o tom, co by měly být jejich budoucí životní hodnoty. Proto zde apeluji, aby si toto naše společnost uvědomila, protože jinak bychom se také za pár let mohli ptát, kde se stala chyba a proč naši mladí nestačí svým vzděláním v konkurenčním prostředí EU, potažmo celého světa.

Miroslav SVOBODA

4. 9. 2018  Miroslav SVOBODA