Ach ta voda!

Ano, ach ta voda! Je a není. Dlouho nepršelo, sucho sužuje, přes občasné malé srážky jsou spodní voda, ale i řeky hluboko pod normu. Zatím nestrádáme jejím nedostatkem, ale údajně, podle ministra Brabce, dokonce i imigrace do Evropy mohla mít svůj důvod, tedy pokud jde o některé země především ze zemí pod Eufratem a Tigridem, v problémech s vodou. Jak vidno také tento aspekt musíme v současné situaci vzít na vědomí. Prý, pokud dojde k příští válce, bude o vodu.

[o]

Nechci zpochybňovat tento názor. Něco na něm je, uvědomíme-li si, jak rychle Sahara rozšiřuje své pouštní partie. Kdysi se - pokud jde o sovětskou Střední Asii, i tam jsou pouště a stepi - pokusili řeku Amu Darja dostat do nového koryta a domnívali se, že vody Obu zachrání pak mizení Aralského jezera, kam původně své vody odkloněná řeka směřovala. Moc se to nepovedlo, i když Amu Darja pomohla a pomáhá kazašskému zemědělství.

Co ale dělat, abychom se jednou nedostali do podobných problémů jako země, které už dnes se potýkají s nedostatkem vody? Přitom díky minulému režimu a systému přehrad a nádrží nejsme na tom tak špatně. Megalomanie, užívám Havlovu terminologii, měla svůj smysl a pomáhá nám i budoucím. Tím neomlouvám nedostatky z téže doby, kdy se regulovaly řeky a likvidovaly přírodní vodní nádrže, jakými byly mokřiny. Nebo likvidace mezí, jež sice pomohla k zvýšení výnosů a k využití strojů, ale zároveň nedokázala zadržet vodu v polích. Také pokračování v monokulturním vysazování smrků nemá vliv na udržení vody v krajině, ale naopak. Stejně jako pěstování některých zemědělských monokultur.

V krátké budoucnosti bude nutno o regulacích toků a zpětném návratu, alespoň částečnému, k původním tokům řek. I jiná opatření nás čekají. Snad by se mohlo začít zákazem plnění bazénů pitnou vodou. To ostatní je cesta na dlouhou trať, ale pokud tu cestu neuděláme, problémy na sebe nebudou čekat.

Otakar ZMÍTKO

5. 9. 2018  Otakar ZMÍTKO