Nad jedním průzkumem

Tak jsem se dozvěděl, že přibývá Čechů, kteří věří v Boha. Prý to dokázal jistý průzkum jednoho sociologa z brněnské univerzity. Slyšel jsem v té souvislosti komentář, v němž komentátor tvrdil, že roste právě počet stoupenců katolické církve. Sice jsem skeptický k podobným průzkumům, ale nedivil bych se. Pro některé se narodil nový Pánbůh, to jsou peníze, pro ty ostatní zbyl rituál: Bůh přece může pomoci, aby ses, člověče, jednou dostal mezi ty bohaté, šťastnější. Jde ovšem i o důsledek jakéhosi ideologického vakua, které tu vzniklo po pádu minulého režimu.

[o]

Průzkum se týkal mladé generace, tedy těch, které nezasáhl »jed komunismu«. Nedivil bych se ovšem, uvědomíme-li si, že tlak na mládež se stupňuje a právě katolická církev dostává zelenou. Stačí si připomenout nejen polní kuráty u našich vojenských jednotek, kněze u některých složek policie, vysvěcování nových hasičských vozů či proslovy prelátů při příležitostech státních svátků či jiných akcí. Nejvíce mě zaskočilo to, že namísto předsedy vlády nebo ministra obrany při dopravení ostatků oněch třech v Afghánistánu zabitých vojáků na ruzyňské letiště mluvil polní kurát, a to dokonce za přítomnosti prezidenta republiky a dalších státních představitelů. Mohlo by se to stát za Masaryka? Že jejich následný pohřeb proběhl z kostelů v jejich bydlištích, ač nikdo neví, zda byli věřící, či nikoli. Prostě rozhodlo se.

Na tribuně na Vítkově jako čtvrtý nebo pátý potentát stává už pravidelně kardinál Duka a za ním celá církevní suita. Přitom stát se stále s katolickou církví handrkuje o majetek, a ona, ač jí nikdy nepatřil, trvá na jakémsi svém podivném právu. V řadě případů se soudí a soudí, protože každý metr, každá cennost jí dává větší díl moci.

Ve středověku, krásně o tom kdysi hovořil Zdeněk Mahler v souvislosti s historií Katedrály, se papež nadřazoval nad krále, opati a další preláti nad místní šlechtu či správní úředníky. Věřili, že jsou víc a že jim mohou vládnout. Poroučeli ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého. A zkuste se jim protivit! Mohli na odporujícího šlechtice ukázat a inkvizice, zase vedená katolickou církví, vykonala své. Připomeňme si albigentské a katary ve Francii, kde i šlechtici stavící se proti všemocné křesťanské církvi a její rozmařilosti se ocitali na mučidlech či byli zbaveni majetku. A co třicetiletá válka u nás? Obnoveným zřízením zemským, za nímž byla mocná ruka církve, především jezuitů, byly tisíce protestantských rodů vyhnány ze země a byl jim zabaven majetek. Ten si pak zčásti církev přivlastnila. Tam je počátek jejího velikého bohatství, o které se handrkuje dodnes.

Za předmnichovské republiky postoj prezidenta Masaryka byl jasný. Katolická církev byla zbavena svého vlivu, který tu měla za mocnářství. I proto došlo k velkým rozepřím mezi naším státem a Vatikánem. Teprve dohoda, podepsaná modus vivendi, poněkud zmírnila napětí. Dnes se znovu církev snaží dostat nahoru. Zatím se jí to za pomoci nejvyšších představitelů státu daří. Věřím však, že náš národ se nikdy katolickému kléru nepodřídí, byť její prodloužená ruka - Bělobrádkovi lidovci, se o to pokoušejí za všech sil.

Václav ŠENKÝŘ, předseda kontrolního výboru města Děčína a kandidát KSČM na primátora města Děčína

5. 9. 2018  Václav ŠENKÝŘ