Píše o lidech na samém dně společnosti

Jednou z trojice oceněných novinářek Cenou Spolku českých novinářů za rok 2017 za mimořádný počin české žurnalistiky – seriál reportáží z pracovišť s vykořisťovanou prací »Hrdinové kapitalistické práce« byla i nekonvenční levicová novinářka Saša Uhlová (*1977). Jak žije tato mladá žena a maminka? Přemýšlí stále o svém krátkodobém působení v provozech, kde lidé opravdu těžce pracují a přitom dostávají za svou dřinu neadekvátně nízký plat? Jaké má další plány?

Navštívila jsem ji v době, kdy se již tiskla její nejnovější kniha nazvaná stejně jako seriál jejích reportáží z prostředí, která okusila na vlastní kůži: Hrdinové kapitalistické práce. Křest knihy se konal 25. června v pražském Karlíně.

Kniha je pozoruhodná obsahem i grafickým ztvárněním. Bílá obálka. Když se sejme, je pod ní červená obálka, a ta je příznačná. Je to barva, která varuje, je to i barva boje, rezistence, i když dočasní spolupracovníci Saši Uhlové v drtivé většině vykazovali totální rezignaci a nezájem zlepšit své postavení. A právě s tím zřejmě zaměstnavatelé počítají… »Jsem unavená z toho předstírání a i z toho, že jsem pochopila, že v lidech nedříme žádnej revoluční potenciál, že jsou se svým údělem podivně srozuměni a nebudou dělat nic pro to, aby nepříjemné věci změnili,« píše ve své knize. Trpké poznání.

Četba jedním dechem

To hlavní, co čtenáře a čtenářky napadne po přečtení všech 253 stránek – a je to četba »jedním dechem« - je asi toto: Je neuvěřitelné, v jakých podmínkách pracují v České republice lidé a jak jsou za nedůstojné pracovní podmínky a nuzné finanční ocenění ještě vlastně vděčni!

Kniha Hrdinové kapitalistické práce je osobní analýzou, napsanou jako deník, pracovního prostředí nemocniční prádelny, drůbežárny, pokladní v supermarketu, výrobní linky žiletek a provozovny, kde se zpracovává odpad. Saša v zaměstnáních vystupovala pod jinou identitou, než jak je běžně veřejnosti známa. Přesto ji, když seděla na kase v supermarketu Albert, sem tam někdo poznal.

[o]

Kniha by se měla stát povinnou četbou všech levicových politiků a političek a odborářů a odborářek pro mimořádně otevřené svědectví, jak to ve skutečnosti v mnohých provozech chodí (a také by se z knihy dozvěděli, jak pracující s minimálními příjmy a maximálními starostmi o nich smýšlejí). Cenný je i závěrečný edukativní rozhovor s právníkem specializujícím se na pracovní právo. Jemu totiž Uhlová klade logické otázky z praxe, kterou prošla; například zdali je příprava stroje či pomůcek součástí pracovní doby, zdali je zákonné dávat pracovníkům peněžní pokuty, proč mají agenturní zaměstnanci ještě nuznější postavení než běžní zaměstnanci, jak dlouho může člověk maximálně pracovat apod.

Knihu vydala Grada Publishing (pod značkou Cosmopolis).

Uhlové zkušenosti a postřehy z výše uvedených pracovišť zachytila filmařka Apolena Rychlíková v oceňovaném dokumentu Hranice práce.

Zajímají ji exekuce a bydlení

Saša Uhlová obdržela tento rok za seriál reportáží, který postupně publikovala v periodiku A2larm, i další novinářské ocenění - Novinářskou cenu. Ovšem nyní již pracuje na dalších tématech. Pokaždé jsou to však osudy lidí na samém dně společnosti. Chtěla by se věnovat problematice exekucí a bydlení, což sužuje významnou část české populace.

Oproti předchozímu roku se počet fyzických osob v exekuci v ČR zvýšil o 3,4 % na 863 tisíc, a započítáme-li do toho i rodinné příslušníky, dotýkají se exekuce až 2,5 milionu obyvatel ČR! V ČR je v exekuci dokonce šest tisíc dětí do 18 let a přes 120 tisíc seniorů nad 60 let, kterým tak zůstává jen zákonem stanovené nezabavitelné minimum, jak bylo uvedeno ve zprávě Social Watch ČR vydané v letošním červenci.

Dostupnost bydlení se stále zhoršuje. V roce 2017 meziročně vzrostla průměrná nabídková cena bydlení o 13,8 %. V porovnání s rokem 2010 se nájemné v ČR zvýšilo v průměru o 21 %. Nejvíce v Praze – více než o polovinu. Nedostatek bytů přispívá k obchodu s chudobou, který veřejná správa není schopna řešit a politici ho ignorují s neustálým poukazováním na potřebu volného trhu. Etnická diskriminace na neregulovaném trhu vede k předražování bydlení pro marginalizované skupiny.

Mnoho lidí podle Uhlové propadá mimo systém. »Je třeba vymyslet, jak je dostat zpět,« zdůraznila při našem setkání. »Devadesátá léta napáchala spoustu zla. Lidé se zadlužili, aniž by věděli jak. A táhne se to s nimi do současnosti.« Uhlová zná spoustu příběhů, jak se lidé dostali do problémů. Tak třeba zapomněli vrátit knihu do knihovny, a dvě dlužné částky za upomínky a za zpozdné vyrostly na dluh 22 000 korun. Pak jsou zde lidé, kteří nevěděli, že mohou brát příspěvek na bydlení a snažili se vyžít jen z mateřské. »Něco« nezvládali platit, a tak to odnesl nezaplacený nájem. Stali se z nich dlužníci raz dva.

Hlavou se jí honí nápady na založení přílohy A2larmu, která by se jmenovala Práce. Byla by o lidech ponížených a zapomenutých, jak mi řekla. Kromě toho už promýšlí také další knihu, tentokrát o lidech z anarchistického prostředí, kteří byli obviněni za útok na vlak.

Maminka a manželka

Ale nejen prací živ je člověk. Saša Uhlová je maminkou tří dětí, ale spolu s manželem Tomášem Tožičkou, který je známým odborníkem na rozvojovou spolupráci, vychovávají čtyři děti: Rosťu, Hynka, Olega a Slávka. Když byli chlapci malí, Saša se novinařině nevěnovala, protože nestíhala - péče o rozrůstající se rodinu si žádala své. A navíc se Tožičkovi často stěhovali. Dnes zakotvili na pražských Vinohradech v starobyle rozlehlém bytě, kam se celá rodina vejde. A protože mají oba manželé srdce na pravém místě, dokážou ve svém bytě často dočasně přichýlit i kamarádku s dítětem, která je zrovna v bytové tísni.

Jak hoši rostou a nejstarší jednadvacetiletý Rosťa je již z domu, Hynek má 14 let, Oleg jedenáct a nejmenší Slávek, který navštěvuje mateřskou školu, šest let, má Saša Uhlová čas věnovat se společensky významné novinářské práci. Je také dobrou fotografkou. A jistě z ní mají radost její rodiče, veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová a novinář Petr Uhl.

Monika HOŘENÍ

FOTO – autorka a Jaroslav TOŽIČKA

5. 9. 2018  Monika HOŘENÍ