Je to na každém z nás!

Šel jsem tuhle do centra a sotva jsem vyšel na chodník, potkal jsem dívku, která mluvila do telefonu. Něco málo jsem jí rozuměl, mluvila totiž německy. Vykračuji si nadále a potkávám pár a ten pro změnu mluví anglicky. Takovou tou americkou angličtinou, co se vám zařezává do hlavy. Přicházím ke školce. Vidím, jak ze školky vychází a vede za ruku maminka holčičku tmavé pleti. Sednu si do tramvaje a tam pro změnu telefonuje muž, kterému rozumím. Rozumím, protože rozumím ukrajinštině. To už mě štve a říkám si pro sebe »Jsem vůbec doma«? Jenže to není všechno. Po cestě potkám dva mongolské pracovníky, když procházím okolo stavby hotelu, který vlastní belgická firma. Vrchol přijde, když na »Míráku« potkávám čtyři ženy v černých šatech, jež je zahalují od hlavy až k patě a jsou jim vidět jen velké tmavé oči. Doprovází je mladík středního věku v normálních kraťasech. V závěru si pročítám denní tisk a čtu, že bude »Prague Food Festival« místo Pražský festival rychlého občerstvení. A jakmile mé oči čtou titulek o genderové otázce, místo otázky rovnosti mužů i žen, tak v tu chvíli noviny prostě zavřu.

[o]

Chránit národní identitu, chránit především jazyk svého národa a jeho kulturu je povinností každého z nás. Uvědomuji si, v jakém vážném ohrožení náš národ je. Tak třeba v Německu měli v šedesátých letech asi čtyři tisíce tureckých občanů na práci. Dnes jich tam mají dva a půl milionu legálně (podle sčítání v roce 2015) a k tomu přidejme uprchlíky, kterých nekontrolovatelně přibývá. Multikulturalismus a kosmopolité u nás i v Evropě nás tvrdě začínají vytěsňovat. Není divu, protože tento systém je založen na míchání národních identit. Schovává to za ekonomickou potřebu, směrem k ekonomické prosperitě, pro zvýšení naší úrovně. Tento systém nejen parazituje na národech a ničí jejich národní identitu. Vždy, když je v zemi sociální napětí, které by mohlo sjednotit národ a mohlo by v těchto otázkách dosáhnout pozitivní změny, tak následně prostřednictvím médií se odvede pozornost třeba na rasovou nenávist a okamžitě se odsune, nebo úplně zapomene na řešení sociálních otázek.

Já osobně s tímto mám opravdu velký problém. Jednak jsem stále Čechoslovákem. A hlavně miluji svou československou vlast. Toho se nevzdám. Proto budu nejen proti kategorickému příjímání uprchlíků, ale i pro regulaci pracovního trhu. A proti jazykové devalvaci. Je to na každém z nás.

Roman BLAŠKO

6. 9. 2018  Roman BLAŠKO