Já, já a zase já

V Poslanecké sněmovně je nemálo »jájínků«. Miroslav Kalousek není jediný. Myslel jsem vždycky, že ho nikdo nemůže překonat. Opak je pravdou. Po přečtení Pocheho vyjádření k další etapě svého »nejmenování ministrem zahraničí« změnil jsem svůj názor. Jsou, jak vidno, kromě Kalouska i jiní, kteří vyrostli do nebes a myslí si, že nad ně není. Ale abych jen nemudroval: »Chtěl bych vás ujistit všechny, že pokud by někdy, za poměrně dlouhou dobu, došlo k tomu, že bych už nebyl nominován soc. dem. na tento post, tak nepřipustím, aby byl ministrem zahraničí této vlády někdo, kdo by s mými názory byl v protikladu nebo v rozporu.« Vskutku navýsost »moudrá« myšlenka kandidáta na ministra zahraničí pana Miroslava Pocheho.

[o]

Jak si jeho slova vykládat? Je možný pohled z několika úhlů. O tom prvním jsem se zmínil. Je jím nepředstavitelné velikášství člověka, který pro své »já« by byl schopen položit i složitě se zrodivší vládu.

Je tu i další moment z jeho vyjádření, na nějž bych chtěl upozornit. Především to, že je přesvědčen, že vedení sociální demokracie je mu tak podřízeno nebo zavázáno, či se ho bojí, že vlastně diktuje Hamáčkovi a jeho druhům, co mají a budou dělat, co smí a nesmí. Má je, lidově se říká, »na drátku«. Nebo si to alespoň myslí, a protože předseda proti jeho výrokům neprotestuje, je přesvědčen, že jen on má pravdu.

Pak je tu ještě pohled z vládní úrovně. Sociální demokraté nejsou jediní, kteří nám dnes vládnou. Je tu i ANO, je tu i prezident. Ve vládním prohlášení jsou zapsány zásady naší zahraniční politiky. Ale pan Poche zcela nedávno potvrdil vstřícnost k přijímání migrantů, ač vládní záměry jsou jiné. V těchto dnech se zase postavil za přijetí eura, ač vláda něco takového v programu nemá. Jsou také další rozdílnosti. Přesto si myslí, alespoň z výše uvedeného citátu to plyne, že prezident ho jmenovat bude, a i to, že pokud se tak nestane, zřejmě premiér Babiš se podvolí a kvůli kompetencím se obrátí na Ústavní soud. A když se Zeman a Babiš nepodvolí, bude rozhodovat o tom, kdo se ministrem stane, jinak vláda skončí, a bude to muset být člověk, jenž bude hlásat jeho názory a poslouchat ho. Ne usnesení vlády, pokyny premiéra, to opravdu ne, ale Miroslava Pocheho.

A vedení sociální demokracie k tomu schlíple mlčí a namísto rázného odmítnutí pocheovského diktátu stále a stále ustupuje. Jak se ovšem zdá, také Poche, nejen Sobotka, přivede ČSSD, jak naznačují i srpnové preference, krok za krokem do bezvýznamnosti.

Josef ŠENFELD, kandidát KSČM na senátora na Litoměřicku

6. 9. 2018  Josef ŠENFELD