Hlavně nemyslet

Na školu vzpomínám rád, byly tam však i temnější chvilky. Kupříkladu mne dosti bavil dějepis, ale jinak celkem fajn učitelka mi zakázala (na druhém stupni ZŠ), abych si na volitelné téma(!) vybral práci o roce 1948 - že prý to prostě v dnešní době nesmím…

[o]

Psal se, tuším, rok 1997, jenže já už tehdy zpochybňoval kupříkladu Havlovu nezastupitelnou roli v budování demokracie, a tak tedy i volba tématu o událostech roku 1948 se zdála býti učitelce poněkud nebezpečná – ono se to totiž navíc mělo číst nahlas před celou třídou, co kdybych je tedy nedej bože nakazil… Samozřejmě, nyní to již chápu, byla přeci doba, kdy byla znovuzavedena svoboda slova, tedy ta jediná pravá.

Na tuto historku jsem si vzpomněl v souvislosti se současnými událostmi a informování o nich. Víte, učitelů a jejich práce si vážím, stejně jako oné svobody slova, ale přijde mi, že je to zde celé nějaké pokřivené. Ono totiž, pokud i učitelé raději informují zcela jednostranně, tedy tak, jak káže doba, nemůžeme se divit, že totéž prochází veřejnoprávním médiím. Těžko říct, kdo je víc na vině, zda média informují tak, jak tomu byla naučena, či zda učitelé učí dle toho, co káží ona média.

Vezměme si události srpna roku 1968, jak jsou tak ještě i dnes nadále probírány našimi médii, jako by to nemělo nikdy skončit, no a v kontrastu s tím, čemu se média věnovala prvního září, tedy na výročí začátku druhé světové války? Převážně pietě za amerického jestřábího senátora McCaina.

Ale nic, to jsem odbočil. Raději uzavřu tím, jak že to dopadlo s onou prací z dějepisu. Nakonec jsem, tuším, vypracoval materiál o příchodu Cyrila a Metoděje, co v něm bylo, už netuším, ale pamatuji si, jak zareagovala ona učitelka. »Vidíš, že to jde, když se chce, příště buď rozumnější, to ostatní si nech radši pro sebe,« poučila mne. A ano, dala mi jedničku. Mohu jen konstatovat, že opravdu dobře to vychováváme budoucí generace, ať už ve školách nebo v mediálním prostoru, prostě v duchu té správné svobody a demokracie, jen to myšlení je třeba si nechat pro sebe…

Tomáš CINKA

7. 9. 2018  Tomáš CINKA