Myslí to vláda vážně?

Současné velmi oslavované dohody vládní koalice o »navýšení« důchodů o 900 Kč, o »úpravě« platů zaměstnanců státu v průměru o osm procent a rýsující se shoda na historicky nejvyšší minimální mzdě, doprovázené skutečně »promyšleným« a veskrze »reálným« návrhem na zajištění finančních prostředků pro předvolební dárečky například razantním zdaněním bank a energetických firem, je potvrzením, že ani dobrý odborník, zejména úzce profilovaný, není automaticky ani průměrným politikem, za něhož se ministři rádi vydávají. Exemplárním příkladem je ministryně práce a sociálních věcí, která možná byla dobrou byrokratkou na rodinnou politiku, nicméně za pouhé dva měsíce vládního angažmá prokázala fatální neschopnost komplexního posuzování a chápání jevů a procesů, včetně tragické ekonomické negramotnosti a neodpovědnosti. V tom jí může byť jen částečně konkurovat snad pouze její stranický předseda. Odbornost totiž nikoho nekvalifikuje k politickým rozhodnutím. V úvahu přichází až při jejich realizaci.

[o]

Mezi nevýznamnější protisystémové opatření z pohledu zachování dynamiky rozvoje České republiky patří »nejvíce dostanou přidáno zaměstnanci s nejnižšími platy« (Jan Hamáček). Ve skutečnosti jde o garanci razantního zvýšení minimální mzdy, která se tak svou podstatou stává základní sociální dávkou, a vedoucí k posílení platové nivelizace, již dnes druhé nejvyšší v Evropské unii, popření principu zásluhovosti a další odtržení mzdové a platové sféry, o posílení nežádoucího přerušení vazeb mezi veřejným a soukromým sektorem. Je to prý »dobrá zpráva pro všechny zaměstnance státu« (a zajisté i poslance). O to však horší pro pracovníky soukromého sektoru, nízce příjmové vícečlenné rodiny a důchodce všech kategorií. Jde o opatření, které (spolu s převratnou ideou Jany Maláčové o zavedené a zvýšení sektorových daní) jednak zákonitě povede ke zvýšení cen (a tím postupné likvidaci slibovaného efektu zvyšování platů a důchodů), jednak brutálnímu zvýhodnění těch, jejichž efektivita a produktivita práce jsou nezjistitelné. Ostatně jak rozumět informaci, že »stát hledá tisíce úředníků, nepomáhají ani benefity« ve světle aktuálního výroku předsedy vlády, že stát by měl v roce 2019 ušetřit 1327 úředníků.

Má vláda nějakou koncepci? Má-li, pak jakou? Vládní program jí není. Jak hodlá čelit dalšímu posilování regulace, které z lidí vyhání podnikatelského ducha, a to za situace, kdy sociální systémy jsou nastaveny tak, že lidé nemají důvod se snažit? Není to zaručená cesta do stagnace, cesta ztráty dynamiky? Nebo si ČSSD uvědomuje nereálnost svých proklamací a spoléhá na to, že svými sliby zaboduje u voličů, ale nebude je muset plnit, protože budou většinou Sněmovny zamítnuty?

Ladislav ŠAFRÁNEK

8. 9. 2018  Ladislav ŠAFRÁNEK