10 věcí, které dělají Čínu Čínou

Je to nejlidnatější světová země. V poslední době i nejrychleji se rozvíjející v mnoha ohledech, a samozřejmě v pozitivním slova smyslu. O Číně už byly popsány stohy materiálů, a i my v Haló novinách už jsme v minulosti této zemi věnovali stovky, ba možná tisíce stránek. Nyní se podíváme na deset témat, která jsou pro ČLR nejtypičtější – bez nichž by zkrátka Čína opravdu nebyla Čínou. A mohli bychom vybrat dalších deset a dalších a dalších – zkrátka u této země je toho klíčového i specifického tolik, že následující desítka bude vskutku jen jednou z možných »ochutnávek«…

Obyvatelé

Čína je nejlidnatější zemí světa a čtvrtou nejrozlehlejší – po Rusku, Kanadě a Spojených státech amerických. Údaj ze sčítání v loňském roce hovoří o tom, že zde žije téměř miliarda a půl lidí – přesně 1 412 468 771. To činí bezmála pětinu populace celé planety! Přitom při vzniku ČLR v roce 1949 měla Čína 541,61 milionu obyvatel. Díky sociální stabilitě, prudkému vzestupu výroby, zlepšení zdravotních a zdravotnických podmínek, ale i nedostatečnému vědomí významu kontroly růstu populace a nedostatku zkušeností, jejich počet rapidně vzrůstal. Navzdory tomu, kolik má dnešní Čína obyvatel, zůstává relativně velmi bezpečnou zemí. Kriminalita je, i třeba v porovnání s Českou republikou, na velmi nízké úrovni.

Jazyk

Nejvýznamnější čínský jazyk bývá označován jako mandarínština, ovšem ne každý ví, že nesprávně. Jedná se o anglismus a v češtině nesmysl. Správně má být zcela jednoduše: čínština. Sám výraz mandarín pochází dle wikipedie z portugalštiny a vznikl nedorozuměním. Portugalci si všimli, že na mnoha místech v Asii se státním úředníkům říká sanskrtským slovem mantri, a domnívali se, že tento výraz nějak souvisí s portugalským slovesem mandar (rozkazovat). Z mantri byl mandarín, a ten se ujal v mnoha evropských jazycích právě jako označení čínského císařského úředníka - šlechtice.

Ekonomika

V polovině 90. let 20. století byl nastartován rychlý hospodářský růst, jenž trvá dodnes a rychle stimuluje všechny oblasti národního hospodářství. Čínská ekonomika v roce 2005 předstihla britskou a v roce 2007 německou ekonomiku a s objemem HDP 2,49 bilionu eur se dostala tehdy na třetí místo na světě. Druhou zemí světa v tomto ohledu se stala o tři roky později, kdy předstihla Japonsko, a v roce 2012 už čněla i nad USA. V říjnu 2014 vyhlásil Mezinárodní měnový fond ekonomiku Číny za nejsilnější na světě v ukazateli HDP dle parity kupní síly. Není divu, že v ČLR našla ideální prostor pro podnikání řada prestižních značek z celého světa. Z českých firem jmenujme například skupinu Home Credit, která se úspěšně angažuje především v oblasti spotřebitelských úvěrů a poskytuje další finanční služby.

Kung-fu

Kung-fu, anebo wu-šu, jak je toto bojové umění správně nazýváno v místním jazyce, patří k Číně nesmazatelným písmem. Ve světě ho proslavily filmy s Bruce Leem, Jackie Chanem či Jet Lim v hlavní roli. Pro děti ho nenásilnou formou přiblížila především animovaná pohádka Kung Fu Panda, která se dočkala již třetího pokračování. Podle tradice stál u zrodu kung-fu, jak se označuje široké spektrum bojových umění se zbraní i bez ní, v 6. století jihoindický princ Bódhidharma, který ovládal starověké umění karapaito. Odcestoval do Číny a stal se buddhistickým mnichem, který měl šířit učení později známé jako čchanový buddhismus, z nějž se po importu do Japonska vyvinul zenový buddhismus. V Číně se princ usadil v klášteře Šao-lin, kde byl svědkem špatné fyzické kondice zdejších mnichů. Aby ji zlepšil, naučil je bojovým technikám. Mniši je začali dále rozvíjet a klášter se stal centrem bojových umění příchozích z celé Číny.

Čaj

Nápoj, který se stal doslova a do písmene symbolem Číny, je opředen mnoha legendami. Podle jedné z nich čaj objevil kolem roku 2700 př. n. l. zcela náhodou jeden ze tří bájných vladařů Číny Šen-nung. Protože si v zájmu zdraví převařoval vodu, stalo se jednou, že mu při pouti krajinou do kotlíku nad ohýnkem nedopatřením spadly lístečky z nedalekého čajovníku. Když ucítil příjemnou vůni, nedalo mu to a nápoj ochutnal. Rázem byl okouzlen jemnou, ač natrpklou chutí, a okamžitým osvěžujícím účinkem. Čajem si začal léčit i choroby, což ostatně platí o tomto nápoji dodnes. A zdaleka ne jen v tom směru, s nímž si čaj spojuje většina z nás – tedy při léčení nachlazení…

Čínská kuchyně

Mnoho pokrmů čínské kuchyně bývá označováno za opravdové lahůdky. Od kung-paa, přes maso po sečuánsku až třeba po pikantní polévku. I proto čínské restaurace slaví úspěch i za hranicemi vlasti, včetně České republiky. Pozor však! Čínská jídla bývají upravena po evropsku. Pokud máte v lásce to, co se prodává u nás, a pak přijedete přímo do ČLR, můžete být velmi zklamáni. Čína je velká země a mezi kuchařskými zvyklostmi v jednotlivých regionech panují velké rozdíly. Regionální kuchyně se od sebe odlišují používanými surovinami, přísadami i způsobem přípravy. Společné mají to, že pokrmy musí příjemně vonět, dobře chutnat, pěkně vypadat a zároveň mít příznivý účinek na zdraví konzumenta.

Velká čínská zeď

Tento symbol Číny, který se v místním jazyce nazývá »Nekonečně dlouhá zeď«, se zřejmě vybaví každému, kdo pomyslí na naši planetu. Dnešní podoba zdi byla vybudována za dynastie Ming v době od konce 14. do začátku 17. století. Jejím účelem bylo chránit Čínu před mongolskými nájezdy. Stavba tohoto unikátu o celkové délce 8851 km stála život mnoha dělníků, ovšem nakonec se stala divem světa. Jen mýtus o tom, že je zeď vidět z vesmíru, potažmo z Měsíce, dlouho přežíval, než se ho povedlo (ve všeobecnějším měřítku) vyvrátit. Stačí si spočítat, že stěnu o maximální tloušťce deseti metrů byste už ze vzdálenosti 38 km viděli jen jako pouhou tenkou čáru…

Kalendář

Čínský kalendář patří mezi nejstarší známé datovací systémy. První zmínka o něm pochází z roku 2637 před n. l. a dodnes se stále používá nejen v Číně, ale i v dalších asijských zemích (Taiwan, Japonsko, Vietnam, Korea). Jedná se o lunisolární kalendář, který zahrnuje prvky jak lunárního, tak i solárního kalendáře. Pro většinu denních činností se dnes v těchto zemích používá gregoriánský kalendář, zatímco čínský kalendář se používá k určení významných svátků, jako je Čínský nový rok. Čínský zvěrokruh tvoří dvanáct zvířat v následujícím pořadí: myš (nebo krysa), buvol, tygr, králík, drak, had, kůň, ovce (nebo koza), opice, kohout, pes a prase (vepř). A schválně – jaký máme právě rok? Pokud jste si tipli, že rok psa, trefili jste se do černého…

Rychlovlaky

Ač se v Číně vysokorychlostní vlaky dlouho nevyráběly, přesto patří mezi průkopníky. V roce 2002 byla v Šanghaji poprvé zahájena doprava Maglevu a 26. prosince 2009 došlo k otevření 968 km dlouhé vysokorychlostní trati Wu-chan – Kanton s maximální rychlostí 350 km/h. Jednalo se o nejrychlejší železniční spojení v komerčním provozu na světě, a aby těch rekordů nebylo málo, v následujícím desetiletí Čína vysokorychlostní síť radikálně rozšířila, přičemž největší tratí je ta z Pekingu do jihočínské metropole Kuang-čou. Řady vlaků CRH380 mají homologaci na 380 km/h. Jedna z nich je držitelem světového rekordu neupravených jednotek.

Terakotová armáda

Mauzoleum prvního císaře dynastie Čchin ze 3. století př. n. l., známé také pod názvem Terakotová armáda, patří mezi největší a nejbohatší mauzolea na celém světě. Hrobka s unikátní konstrukcí se nalézá poblíž čínského města Si-an v provincii Šen-si v místě nazvaném Lishan. Celková plocha areálu zabírá 46 km2. Průzkumy potvrdily, že součástí hrobky je pod zemí pohřbená armáda více než 8000 terakotových válečníků z období kolem roku 220 př. n. l. Sochy, původně barevné, jsou vyrobené z pálené hlíny. Historický skvost objevili v roce 1974 čirou náhodou rolníci při kopání studny. Bylo by však hrubě nedostatečné, kdybychom mezi turistickými lákadly nezmínili také Purpurovou horu s 60 metrů vysokou Pagodou Linggutu či Zakázané město, úchvatné sídlo císařů dynastií Ming a Qing o rozloze 32 hektarů. A tak bychom mohli pokračovat. Inu, jak jsme řekli na začátku, pro Čínu je jedna novinová stránka zoufale, přezoufale málo…

Petr ŠPIČKA

FOTO – wikipedia.org (3) a archiv

8. 9. 2018  Petr ŠPIČKA