Halštat zachraňuje svoje dědictví

Je to nejstarší solný důl na světě a nevyčerpatelný zdroj archeologických objevů: lokalita Hallstatt (Halštat) v rakouských Alpách se bude rekonstruovat, aby byly zachráněny její hlavní galerie před postupem hory.

Zpevňovací práce zahájené v polovině srpna mají za cíl zachovat lokalitu zanesenou v roce 1997 na seznam světového dědictví UNESCO příštím generacím, citovala agentura AFP zemského hejtmana Horních Rakous Thomase Stelzera.

»Stejně jako ve všech dolech vyvíjí půda tlak na galerie a hrozí, že je uzavře, pokud nic nepodnikneme,« řekl archeolog Hans Reschreiter, který zodpovídá za vykopávky.

Halštat však není důl jako ostatní. V lokalitě se těžilo již před 7000 lety a místní důl je nejstarším solným dolem na světě. V první polovině prvního tisíciletí před Kristem tam žila bohatá civilizace, která dostala název halštatská kultura.

Halštatská úžlabina nad jezerem ve výšce více než 800 metrů nad mořem, kterou obdivují turisté z celého světa, v sobě ukrývá obrovské ložisko soli, jež je pozůstatkem po oceánu, který tam byl před 250 miliony let. Hornický cepín z jeleního paroží, který tam byl objeven v roce 1838, pak svědčí o tom, že se tam lidé 5000 let před Kristem snažili těžit sůl, řekl Reschreiter.

Ale až v polovině 19. století zajistil objev velké nekropole slávu této lokalitě a dal nejstarší době železné název halštatská kultura. »Byly zde exhumovány tisíce těl, která u sebe měla bohatou bronzovou výzdobu, jež byla jinak vyhrazena pouze nejmajetnějším osobám. Kosterní ostatky nesou známky těžké fyzické práce vykonávané již od dětství a jsou zde i známky nebývalé prosperity,« říká Reschreiter.

Sůl, která byla dlouho nazývána bílé zlato, byla v té době velmi ceněna a Halštat tehdy produkoval až tunu soli za den a zásoboval polovinu Evropy, říká expert. »Tato těžko přístupná lokalita byla v roce 800 před Kristem nejbohatší na kontinentě,« říká. Svědčí o tom zejména meče s rukojetí z africké slonoviny a nádoby na středomořské víno, které se tam našly.

»Druhá vlna vykopávek, které před šedesáti lety zahájilo Muzeum přírodní historie ve Vídni, přinesla další sérii překvapení. V pozůstatcích galerií ukrytých více než 100 metrů pod zemí archeologové objevili unikátní svědectví o průmyslové činnosti z doby bronzové (mezi lety 3000 a 1000 před Kristem),« uvádí Reschreiter. Zdůrazňuje, že v dolech pracoval velký počet lidí a práce byla pečlivě organizována.

Kromě podpěrných sloupů starých více než 3000 let a dokonale konzervovaných solí byly objeveny četné nástroje, kožené rukavice, které tehdy lidé užívali, a zbytky pochodní, jimiž byly galerie osvětlovány. Archeologové také objevili lano silné jako pěst a dřevěné schodiště z doby 1100 let před Kristem, nejstarší v Evropě.

Důl byl stále v provozu. Využívali ho Keltové - Halštat se někdy považuje za jejich metropoli - a v římské době dostávali legionáři umístění na Dunaji mzdu v naturáliích: v soli.

Dnes tam pracuje asi 40 lidí a ročně se tam vytěží 250 000 tun soli s využitím technologie těžby s pomocí vody pod vysokým tlakem.

»Sůl už nemá tu hodnotu jako ve starověku. Má ale více využití, zvláště ve farmaceutickém a chemickém průmyslu,« říká technický ředitel firmy Salinen Austria Kurt Thomanek.

Ostatně pomocí moderních galerií dolu mohou být objevovány prehistorické prostory, zdůrazňuje Reschreiter. »Spolupráce s těžební společností je vynikající. Naštěstí, protože dosud jsme vytěžili jen jedno až dvě procenta lokality,« dodává.

(čtk)

10. 9. 2018  (čtk)