Začátek školního roku zvyšuje riziko úrazů i nemocí

Návrat do školních lavic znamená povinnosti, změnu režimu celé rodiny ale i spoustu zábavy. Školáci se věnují hrám se spolužáky a sportování. To s sebou ale přináší riziko úrazů, a to nejen při hrách, ale třeba už při cestě do, nebo ze školy. Další nepříjemností provázející začátek školního roku je vyšší výskyt nemocí, které se v kolektivech, zvláště dětských snadno přenášejí. Aby podzimní start proběhl bezbolestně, nepodceňte přípravu.

S prázdninami za zády si mnohý rodič oddychne od neustálé kontroly svých dětí, na které dohlížel celé dva měsíce. Jenže škola či školka nejen že přináší zajištění vzdělání a dozoru nad dítětem na část dne. Děti jak známo jsou jen stěží uhlídatelné a přičteme-li k tomu i dobu strávenou cestou do a ze školky, přestávky, kroužky a odpolední hry na hřištích, je možností jak se někde zranit víc, než dost.

Výchova k opatrnosti

Na zvýšenou úrazovost dětí se začátkem roku upozorňují i pojišťovny. Důvodem je určitá roztržitost po návratu z prázdnin a úrazy pramenící z kolektivních aktivit. Vliv má ale také absence schopností, které děti získávají až v pozdějším věku. »Málo se například ví, že dítě do deseti let není schopné odhadnout vzdálenost, třeba přibližujícího se auta. Schopnost odhadnout, jak daleko auto je, se vyvíjí až po 10. roce věku,« upozorňuje Michal Hladík, přednosta Kliniky dětského lékařství při Fakultní nemocnici v Ostravě a revizní lékař ČPZP.

Je tedy vhodné od útlého věku děti učit opatrnosti, naučit pravidlům silničního provozu pro chodce a používání ochranných reflexních prvků pro cesty do školy. Vedle vedení dětí k opatrnosti je tedy potřeba, aby na návrat dětí do škol byli připraveni i dospělí, zejména řidiči.

Předcházení nehodám ve třídě

Velký podíl na nehodách způsobených ve třídě mívá dítě samo. Ale nejen svým například zbrklým chováním. Když dítě uklouzne, zakopne, upadne, mohou za to mnohdy i špatně zvolené přezůvky, příliš těžká taška, nebo mnoho překážek v podobě učebních pomůcek na zemi. Dítě by samo se mělo starat o to, aby svými věcmi neublížilo sobě, nebo okolí. Nenechávat aktovku, nebo své věci na zemi, v uličce či na chodbách, tedy si po sobě uklízet se učí už doma a je striktně vyžadováno již ve školce. Ve škole je pak vhodné nenosit zbytečně nacpanou aktovku, která ohrožuje jak dítě, tak kohokoliv jdoucího za ním. Stejně tak by dítě i rodiče měli dohlédnout, aby žák byl vhodně obutý a oblečený, aby nehrozilo zakopnutí či uklouznutí.

Nemoci a prevence

Se začátkem školního roku se brzy objevují i nemoci. Zvláště různé formy kapénkových infekcí, nachlazení, ale mnohdy i různé zažívací problémy pramenící z nedostatečné hygieny.

Zvýšené riziko onemocnění ovlivňují vnější faktory – chladnější počasí, ale i vnitřní, tzv. kolektivní imunita. »Přichází-li dítě do nového kolektivu, třeba s nástupem do školy nebo školky, dostává se do nového imunologického prostředí. Než si tělo vytvoří patřičné protilátky, je tu riziko akutního onemocnění, nějaké infekce, nejčastěji se jedná o respirační,« vysvětluje Michal Hladík,

Infekčním onemocněním se dá do značné míry předcházet preventivními opatřeními. Jako ochrana proti nejvážnějším onemocněním slouží v České republice zavedený očkovací systém zahrnující devět očkovacích látek. Zároveň je možné využít i další nepovinné vakcíny. Důležitým faktorem je rovněž dodržování hygienických návyků, na které je potřeba u dětí dohlížet. V neposlední řadě je vhodné doplňovat vitamíny častější konzumací ovoce nebo doplňků stravy. Pojišťovny tak v různé výši přispívají na nepovinná očkování, anebo jako například Česká průmyslová zdravotní pojišťovna dávají na svých pobočkách dětem vitamínové bonbony zdarma.

Začlenění do kolektivu

Častou obavou dětí i rodičů je změna režimu a začlenění do kolektivu. Podle docenta Hladíka se však jedná o přirozený proces, na který je dítě ve svém věku připravené: »Dítě volně přechází do školky jako do nového prostředí v důsledku svého přirozeného psychického vývoje. Do tří let je individuálním jedincem, kdy si hraje samo. Teprve potom získává kolektivní povědomí a dostává se tak do fáze, kdy chce být v kolektivu a je schopné kolektivního zaměstnání. Podobné to je později ve škole, kde je to dané i tím, že existují takzvané testy školní zralosti, které provádějí praktičtí lékaři. V něm zhodnotí, zda je dítě na školní zátěž již připraveno, a případně doporučí odklad.«

Důležité je dítě školou ani školkou nestrašit, ale přistupovat k nim jako k přirozenému kroku v životě. Při začleňování by dítě mělo být hlavně samo sebou, nestylizovat se do někoho jiného kvůli oblíbenosti. Pokud dojde skutečně k nějakému problému, je klíčová spolupráce s učiteli.

Volnočasové aktivity

Vedle základní školní docházky vedou rodiče mnoho dětí i k nejrůznějším volnočasovým aktivitám. Odreagují se při nich a mohou tu navázat i další kamarádství. Důležité je, aby si dítě aktivitu vybralo samo a nechodilo na ni z donucení. Nabídka kroužků bývá poměrně široká, ale mnoho oblíbených například sportovních družstev mívá již v září plno. Je proto vhodné zajistit kroužek co nejdříve.

Vedle pohybu a vyžití přinášejí kroužky ale i řadu rizik. Zvláště ty sportovní mohou vést nejen k fyzickému rozvoji, ale občas i k nějaké nehodě. Je tedy dobré zajistit dítěti vždy vhodné oblečení, obutí a případně i ochranné pomůcky (chrániče, helmu…) je-li při daném sportu používána. Takové věci by hlavně měly být vždy nové, ne používané, nebo z druhé ruky, protože není zaručena jejich plná funkčnost. Například helma z druhé ruky může být již vnitřně poškozena a při případném nárazu snadno praskne.

První pomoc

Bohužel, i když je rodič nebo i dítě sebeopatrnější, nehoda se může stát. Na druhou stranu zkušenosti jsou nepřenositelné a jen díky drobným nehodám si dítě kolikrát zapamatuje, že »tam« se neleze, nebo »na to« se nesahá…

A protože se může v kolektivu občas něco přihodit, je dobré i děti poučit, jak se v takové chvíli chovat. Stane-li se nehoda ve škole, měl by být k ní co nejdříve přivolán nějaký učitel, nebo jiná dospělá osoba (dozor, vrátný…). Ve většině prostor školy má někdo zodpovědnost za děti a tedy i dozor. Lékárnička na školách je samozřejmostí. Děti ve školách, ale i školkách kolikrát absolvují i kurzy první pomoci v rámci vyučování.

Jiná situace ale může být venku na hřišti, nebo stane-li se úraz cestou do školy. Tady by děti měly být poučeny, že nejdůležitější je zachovat klid a rozvahu. Zavolat nejbližší dospělé, případně sami zavolat první pomoc. Mobil má dnes téměř každé školou povinné dítě. Hlavně neutíkat, i kdyby byl úraz sebeošklivější, nebo na něm neslo dítko vinu. Pomoc je na prvním místě. A telefonní operátorky tísňové linky jsou vždy připraveny s čímkoliv pomoci.

Helena KOČOVÁ

12. 9. 2018  Helena KOČOVÁ