Povedený rozhovor

Ačkoli různí patolízalové používají u nás šlechtické tituly, s čímž je možné se setkat i ve veřejném prostoru, 10. prosince tomu bylo 100 let, co těmto praktikám mělo být v Československé republice odzvoněno. Tento den přijalo Revoluční Národní shromáždění zákon č. 61/1918 o zrušení šlechtických titulů. Zcela logicky, v souladu se zásadami republikánství a soužití lidí na občanském principu na základě rovnosti. Na dané téma promluvil v České televizi Tomáš Czernin, senátor za TOP 09 a místopředseda této strany. Pro dramaturgii toho dne se jevil jako příhodný respondent, neb pochází ze šlechtického rodu a »žije na zámku«. Rodina zrestituovala zámek Dymokury na Nymbursku a k tomu zemědělskou půdu, lesy, rybníky.

[o]

Moc by mě zajímalo, kdo je autorem otázek, které ve studiu kladou televizní moderátoři. Oni sami, nebo širší tým? Ať tak či tak, rozhovor paní moderátorky Witowské s Czerninem se právě díky zvoleným otázkám rázem octl ve »zlatém fondu«. Namísto toho, aby byly probrány důvody, proč nová republika schválila zmíněný zákon, že to byla reakce i na to, jak se šlechta chovala v době monarchie, byly položeny tyto dotazy: Proč máte tolik jmen? Četla jsem, že jsou situace, kdy je vám nepříjemné oslovení pane hrabě - jaké jsou to situace? Jak se vzájemně oslovujete, když se sejdete vy, příslušníci šlechtických rodů? Kdyby zítra nastal velký třesk a stalo se z nás království, kdo by byl první na řadě a stal se králem u nás? Bylo zrušení šlechtických titulů krokem správným směrem? Nechtěli jste vy, potomci aristokratických rodin, o své tituly znovu bojovat? Atd.

Nejpůvabnější na rozhovoru bylo, že sám pan Czernin odpovídal celkem rozumně, přímo bych řekla stylem občana demokratické republiky. Vysvětlil, kdy občanský zákoník šlechtice i nešlechtice zrovnoprávnil, a mírnil moderátorčino nadšení: Monarchie není na pořadu dne... Republika vznikla jako občanská společnost... Více než nám, chybělo titulování těm, kteří si potrpí nás takto oslovovat... Je archaismem bydlet v 21. století na zámku, nikdo si nemůže dovolit personál, jaký byl dříve. Člověk sám musí přiložit ruku k dílu.

Nejen těmito odpověďmi Czernin vytrhoval moderátorku ze snění o tom, jaké by to bylo (zřejmě) krásné, žít ve společnosti knížat, hrabat a královských potomků - ovšem také jejich poddaných. Výbuch smíchu musela před nejednou obrazovkou vyvolat otázka ohledně aspiranta na královský trůn. To byl hezký příspěvek ke století republiky!

A vtip na závěr: Tomáš Czernin studoval v osmdesátých letech v ČSSR na vysoké škole. Vyvrací tedy jeden z pečlivě pěstovaných mýtů, že uchazeči z určitých rodin studovat v tehdejším režimu v žádném případě nemohli. K rozhovoru gratuluji.

Monika HOŘENÍ

15. 12. 2018  Monika HOŘENÍ