Hnědá linie nacionalismu v Evropě

Začnu nešťastným příběhem norského hromadného vraha Anderse Behringa Breivika, který si změnil jméno na Fjotolf Hansen. Ten dostal trest 21 let vězení za to, že 22. července 2011 zavraždil při atentátech v norské metropoli Oslo a v její blízkosti 77 lidí. Tento hromadný vrah, jestli si pamatuji správně, hajloval u soudního přelíčení. Média fotografii, kde Breivik hajloval, otiskovala jako nejvýznamnější fotografii. Běžný čtenář to moc nevnímá, ale ve skutečnosti vše mohlo působit jinak. Pro některé to byl signál pro spuštění nacionalizace v Evropě. Nacionalisti to vysvětlovali například také tak, že vraždit děti příslušníků levicových stran nebo »nepohodlných menšin« a organizací se může. Dostane se za to pouhých 21 let ve fešáckém kriminále. Můžete hajlovat a relativně nic se vám nic nestane, ve výsledku ještě jste ve všech světových médiích. Nastává podle mne tedy signál ke spuštění procesu nacionalizace v Evropě. Bez toho, aby si to někdo pořádně uvědomoval.

[o]

A pojďme dále. Připočtu pobaltské státy, kde probíhá potlačování především rusky hovořící menšiny. Pak také Polsko, kde už bezostyšně probíhají politické soudní procesy přibližně s 300 komunisty za propagaci marxismu-leninismu, ale přitom dochází k demonstrativnímu agresivnímu nacionalistickému vystupování neonacistických skupin, zejména po veřejné vraždě gdaňského primátora. Na Ukrajině jsou neonacisté dokonce u moci. Slovensko mělo zase nějakou dobu krajského hejtmana Mariana Kotlebu (za ultrapravicovou stranu Lidová strana Naše Slovensko). Tento hejtman vytvářel situaci, že policie není schopna ochránit slušné občany před kriminalitou romských obyvatel. A tak zřídili jakousi domobranu. To se dělá vždy, když probíhá proces aktivizace nacionalismu. Pod záminkou, že policie nedokáže ochránit občany před nějakou hrozbou, začnou se mediálně zdůvěryhodňovat jednotky domobrany, které se pak mohou velmi často stát nekontrolovatelnými, a pokud mají navíc podporu vládnoucí moci, často dělají na politickou objednávku takzvanou špinavou práci. Například napadání menšin a nastolování šovinistického antikomunismu, antisemitismu nebo rasového napětí. Když přejdeme k Maďarsku, tak zde také máme značně silná nacionalistická uskupení. Bulharko a Rumunsko jsou na tom velmi podobně a útoky jsou zaměřeny především na romské obyvatele. Co mě však překvapilo, byly zprávy o nacionalistech v Srbsku. Tam v některých regionech neonacisté doslova terorizují běžné srbské občany, pokud nehlásají, co chtějí nacionalisté, kterým velí ve skutečnosti neonacisti.

Sečteno podtrženo, hnědá vertikální linie nacionalismu ve střední Evropě je stále víc aktivována jako nástroj především proti tomu, aby na evropský trh pronikly Ruská federace a Čína. Nenávistné rozpory mezi liberály a neoliberály však tato neonacistická obrana spojuje. A v tom vidím nebezpečí ohrožení stability, ale i nepodcenitelnou hrozbu války v Evropě. Proto si myslím, že dávno přišla chvíle, kdy je nutné formovat lidovou frontu proti fašismu se všemi subjekty a hnutími, které v sobě samy neobsahují tento nahnědlý nacionalismus.

Roman BLAŠKO, kandidát do Evropského parlamentu (KSČM – Česká levice společně!)

9. 2. 2019  Roman BLAŠKO