Muž mnoha profesí, a ne ledajakých!

Sedmatřicetiletý levicový idealista, několik let pracující v oboru informačních technologií a práva, kterého právnická fakulta a praxe v advokacii vrhly do reality současného agresivního kapitalismu. Tak charakterizuje sám sebe Plzeňák Ivan Maštálka, jehož jméno najdeme na kandidátce KSČM - Česká levice společně! pro květnové volby do Evropského parlamentu.

Pochází z Klatov, kde prožil první roky svého života, učil se tam třeba jezdit na kole. »V Plzni jsem spíš dlouhodobá naplavenina. Vychodil jsem tady školku, základní i střední školu, a nakonec i vysokou,« říká v našem rozhovoru a s pochopením přijme i jemné dloubnutí, že jde o onu »vyhlášenou« fakultu, kde se opisovaly diplomky, falšovaly diplomy. Nakonec je na to zvyklý. Magistra vystudoval v Plzni, a potom těsně po vypuknutí skandálu pokračoval v Brně. »Bylo to dobře, znám spoustu kolegů, kteří si všechny tituly opatřili v Plzni, i když férově, ale pořád se to otáčí proti nim, ten problém se pro ně zvětšuje,« neskrývá uspokojení, že dal při dalším studiu přednost Brnu. Je rád, že také tam studoval právnickou fakultu, obor obchodní právo, který tam je společně s britskou univerzitou v Nottinghamu. »V Brně se mi líbí, kdyby mě v Plzni už nechtěli, kdyby mě vyhostili, asi bych se odstěhoval do Brna. Jednak jsou tam nejhezčí ženský, a je to Plzeň ve větším, ale zároveň bez pražského efektu všeználkovství,« vysvětluje svůj postoj. V Praze by prý bydlel a žil jedině za trest.

V Brně pak studoval i na podnikatelské fakultě VUT. »To byla spíš výhybka – řekl jsem si, co bych asi tak ještě studoval, protože nevydržím nic nedělat. To je asi hlavní rys mé povahy – pořád musím něco dělat, mám spoustu koníčků, hodně čtu,« nakousl Ivan něco ze svého soukromí. Ale to už jsme se dostali na vrchol jeho mládí, v mladších letech ho dostalo železniční modelářství, dnes jsou to spíš auta a motorky. A ne lecjaké.

Kupuje vraky, které dává dohromady. »Pak si to buď necháš na zahradě, nebo na to musíš najít jiné místo, což začíná být problém, už jich mám docela dost,« svěří, a až po dotěrném dotazu dodá, že oživování vraků je drahý, a hlavně časově náročný koníček, člověk se však zabaví.

Poté, co Ivan Maštálka zakotvil jako právník v advokátní kanceláři, zjistil, že ta práce začne strašně lézt člověku na mozek. Jak to myslí? »Když člověk žije jen svým oborem, začne ho to hodně vyčerpávat. Takže to mám trochu jako ventil – vyklepat blatník, obrousit karosérii. Zjistil jsem, že je to lepší, než psát další dovolání a člověk neztratí kontakt se světem neprávníků,« přiznal.

[obrazek]

Puntičkář a sobec vlastního času

Ivan Maštálka má ve své velké knihovně určitě přes deset tisíc knížek. Aby o každé věděl, to už chce systém. A on ho má - má katalogizační systém... Přiznává, že je do jisté míry puntičkář.

A co dívky? V jeho věku je otázka určitě na místě. Bere ji sice za patřičnou, na druhé straně však šetří slovy a jen poznamená, že je »hrozně velký sobec, pokud jde o vlastní čas, a to málokterá vydrží. Neumím se zastavit, nejsem domácí typ, nevydržím u televize, ani u piva. Televizi ani nemám. Zahálčivý způsob života není nic pro mě. Hlavně čtu, a jak jsem řekl - pořád něco musím dělat,« otevírá svou duši mladík, se kterým jsme se viděli jen podruhé. Mluvit pochopitelně umí, vždyť je právník.

Pracuje v advokátní kanceláři a při tom dělá spoustu dalších věcí. Nikdy prý nemínil dělat právníka. Nejdřív chtěl být po tatínkovi (europoslanec za KSČM Jiří Maštálka – pozn. red.) doktor, na střední mu však učitelé otrávili předměty, které by pro studia na medicíně potřeboval. Pak v myšlenkách o svém povolání přesedlal na profesi počítačového technika, programátora. »Ale naštěstí jsem ve firmě, kde jsem dělal brigádu, narazil na kolegu, který mi říkal: Neblbni, za 10 let to bude dělat každý. A měl pravdu. Takže jsem skončil na právech, a pak v advokátní kanceláři,« říká tak trochu odevzdaně.

S prací je to u něj jako na houpačce. Jednou ho baví více, jindy méně. »Stejně jako občané narážím na to, že ne vždy systém funguje. Člověka to vyčerpává. To, co lidé vidí, že občas nefunguje, my vidíme denně. A musíme se s tím nějak vyrovnávat. Domoci se práva je někdy těžké. A to nemluvím o spravedlnosti. Právníci vždycky říkají, že když jde někdo k soudu pro spravedlnost, může být těžce zklamaný. Když tam jde pro právo, možná se to podaří,« říká plzeňský kandidát na poslance Evropského parlamentu. Spravedlnost se podle něj podaří málokomu. Situace v justici je u nás nejen podle jeho zkušeností taková, že se v ní těžko pracuje. Jeho však baví »bojovat« proti danému systému a pomáhat lidem, aby se domohli alespoň svého práva...

Právníků je hodně, musí se přizpůsobit poptávce

Stěžuje si na to, že v ČR máme moc zákonů, které se navíc často mění, a lidé se v nich nemohou vyznat. »I pro právníky je to problém – nejenže se mění zákony, ale i jejich výklad, co platí teď, za 14 dní platit nemusí, co platí v Chebu, nemusí platit v Ostravě. Každý soudce si zákony vykládá trochu jinak, moc se to nesjednocuje, co může projít u jednoho, neprojde u jiného. Je to opravdu hodně komplikované,« dodává s tím, že sledovat změny je ještě horší, právníci je nicméně sledovat musí. Ve svém oboru považuje za důležitou pro nejbližších 10 let specializaci. V mnohých advokátních kancelářích dnes často všichni dělají všechno. Schovává se to pod pojem generální praxe. »Právníků je hodně, a málokdo řekne – to já nedělám. Zvlášť v menším městě, nebo když kancelář není proslavená nějakou oblastí práva,« dodává Ivan Maštálka s tím, že specializace je důležitá právě proto, aby advokát mohl co nejvíc pomoci svému klientovi.

Na co se chce specializovat plzeňský advokát, levicový idealista? »O tom, co chci a co je reálné ekonomicky, musím přemýšlet. Advokát je podnikatel a musí se uživit, na některé věci, které mě bavily ve škole, není v našem městě a okolí prostor. Hodně by mě bavilo právo navázané na informační technologie. Ale Plzeň je na to malinký rybník, a když člověk není proslavený nějakou kauzou, neuživí se tím,« přiznává bez špetky rozhořčení. I když by rád dělal počítačové právo, musí brát jiné případy – lidé za ním chodí, aby vyřešil výživné, přestupky, standardní věci, nedělá úžasné kauzy, o kterých se dočte v novinách. Prostě se musí přizpůsobit poptávce.

Poprvé v europarlamentu jako vysokoškolák

V politice je mladý Maštálka podle svých slov od roku 1990! »Bylo mi 8 let, když se táta dostal do Federálního shromáždění a já jsem se poprvé popral kvůli tomu, že někteří spolužáci neměli komunisty rádi. Přecházelo to z rodičů na děti, děti zkrátka přebíraly to, co říkali rodiče. Tenkrát to začalo, a to mě i mladšího bráchu Pavla trochu  pronásleduje,« vzpomíná na léta dávno minulá. A ještě něco. Když Maštálkovic kluci něco provedli, nebyl to nějaký Pavel nebo nějaký Ivan, ale syn poslance, později syn europoslance. Museli si dávat pozor na to, řeknou, co udělají.

Když se táta Jiří Maštálka poprvé objevil v Evropském parlamentu, byl jeho syn Ivan na vysoké a spoustu věcí spolu konzultovali, řešili společně. »Táta je doktor, není právník. Postupně jsem se stával konzultantem, pak jeho opravdovým asistentem, to už člověk byl vlastně v politice, viděl, jak to funguje, co se přijímá. Sháněl a vytvářel jsem podklady, i „výplody“ do různých médií atd.,« uvádí Maštálka junior s tím, že pro něj začal proces. Ze syna, který má rodiče v politice, se stal synem, který pracuje pro rodiče, který je v politice, a nakonec štafetu přebírá. Mnozí spolustraníci mu připomínají, že to není dědičné. To však není třeba. »Zčásti je to pravda, z druhé strany pro mě angažmá asistenta bylo hodně poučné. Europoslanec to má horší než český poslanec. Málokdy může ukázat, že se něco povedlo přímo jemu, nemá takový mediální prostor a lidi Evropská unie nezajímá zdaleka tak jako to, co se děje doma,« tvrdí z asistentských zkušeností Maštálka. Přiznává zároveň, že v EU jsou některá výbušná témata - směrnice o zbraních, předtím GDPR, teď směrnice o dvojí kvalitě potravin, směrnice o internetu. »Ale 90% procent toho, co europoslanec dělá, je jednak zahaleno mlhou a jednak nezájmem. Český poslanec má k lidem blíž, může jim ukázat, co pro ně udělal,« poznamenává při našem rozhovoru.

A konečně zakážou právníky...

Ivan Maštálka je členem KSČM bez funkce, žádnou nechce. »Do KSČM jsem vstupoval relativně pozdě, ale s KSČM jsem měl pořád něco společného, jako kluk jsem jezdil s tátou na mítinky, první internetové stránky na městském výboru v Plzni jsem dělal já, pak jsme provozovali bezplatnou právní poradnu. Jsem člen základní organizace a nikam do funkce se nehrnu, lidi si musí sami říct, koho kde chtějí« tvrdí.

Na druhé straně umí zapracovat i na tom, po čem momentálně možná poptávka není. Možná je, ale to zatím moc nevnímá. Oč jde? Ivan Maštálka si zkrátka udělal řidičák a »profesák« na všechno, na co řidičák udělat lze včetně autobusu a kamionu. Aby toho nebylo málo, učí i v autoškole řidiče v rámci zdokonalování odborné přípravy.

Jeho snem je ještě pilotní průkaz, protože kdyby podle jeho slov »konečně zakázali právníky«, aby se měl čím živit.

Marie KUDRNOVSKÁ

FOTO - archiv Ivana MAŠTÁLKY

6. 4. 2019  Marie KUDRNOVSKÁ