Týká se nás všech

Požár, který poničil slavnou pařížskou katedrálu Notre Dame, není jen tragédií pro Francii, i když to v některých médiích bylo tak prezentováno, ale pro celý svět. Nejde o jeden kostel, kterých katolická církev má desetitisíce, ale o kulturní památku nebývalé hodnoty. Od počátku nového století bylo jen u nás požárů mnoho. Nevzpomínáte? Požár starého dřevěného kostela z Gutů, část Průmyslového paláce v Praze, zámku v Zahrádkách, dřevěného kostela v Ostravě-Hrabové, Jurkovičova Libušína v Pustevnách, části hradu Pernštejna i s depozitářem, zámku v Mladějově, atd. Ty všechny a řada dalších patřily ke kulturnímu dědictví nejen naší vlasti, ale i světa, přičemž některé z nich byly i na seznamu UNESCO. Příčiny se často shodují. Snad kromě Gutů, kde prvopočátkem byla nevzdělanost, neúcta a nenávist, žháři byli odhaleni a dostalo se jim trestu. Ty ostatní jsou spojeny také s lidským faktorem, ale do kolonky příčin se musí zapsat nedbalost či neplnění svých povinností. V Zahrádkách, kde škoda je odhadnuta na více než devadesát milionů, kostela z Hrabové na dvacet tři milionů či křídla Průmyslového paláce dokonce na miliardu, je spojovacím důvodem nedodržení bezpečné vzdálenosti hořlavých materiálů od těles elektrického osvětlení, přenosného topidla v zapnutém stavu i po pracovní době, či nevypnutý vařič. Banální příčiny, dosah však nesmírný.

[obrazek]

Nevím, zda důvody požáru v Paříži budou stejné. Pamatuji, jak před lety jiskra ze svařovačky a nezkontrolované pracoviště před odchodem domů zničilo velkou továrnu ve Znojmě. Přitom všichni víme, co pouhá jiskra může udělat. Na dřevu doutná, doutná, až vznikne plamen.

Jde mi však o Notre Dame. Chrám stojí sice v Paříži a ne vždy v minulosti se k němu obyvatelé města chovali stejně uctivě jako dnes. A možná nebýt Hugova Zvoníka u Matky Boží by se nikdy nedočkal své současné slávy, jenže nejen pro onoho »zvoníka« se stal velikým kulturním dědictvím. Nedocenitelná ranná gotika a další artefakty ukazovaly na um lidí od 12. století výše, protože uvnitř katedrály věk co věk přidával něco z umu následných generací. To, že se okamžitě začne s rekonstrukcí, jsme mohli zaslechnout dokonce z úst prezidenta Macrona. Už dnes se z mnoha míst světa ozývají hlasy s nabídkou finanční pomoci. Je to jistě dobře. Kolik peněz, pokud by někdo plnil své povinnosti, by se ušetřilo, si ani neumím zatím představit. Třeba i na ochranu jiných památek, které nám odkázali naši předkové.

Notre Dame si obnovu zaslouží. Postará se o ni francouzský stát, ne katolická církev natahující jako všude ruku po moci a penězích. Postará se o ni proto, že jde o památku, která obohacuje nejen Paříž a Francii, ale nás všechny. A tak je to i s jinými památkami, které jsme dostali do péče od předešlých generací, a o něž ne vždy dobře pečujeme. Proto mám stále před očima nekulturní přístup tehdejšího ministra Hermana k ochraně některých památkových objektů, které jsou spojeny s nedávnou minulostí, jako byl např. Transgas.

Jaroslav KOJZAR

17. 4. 2019  Jaroslav KOJZAR