Proto se zítra sejdeme

Jen dvakrát se od onoho slavného 1. máje roku 1890 nám, kteří se hlásíme k potomkům zmíněných devadesátníků, pokusili sáhnout na tento svátek. Dokonce za velké války se slavil a v roce 1918 dokonce měl tak silný sociální a národnostní podtext, že se habsburské mocenské orgány zalekly a naopak české snahy po změnu dostaly další významný podnět. Poprvé 1. máj zakázali nacisté, kteří zbytek republiky 15. března 1939 násilně obsadili, po druhé to byli tzv. demokraté, z nichž někteří si slovo demokracie dokonce dali do názvu, po listopadu 1989, a to dokonce zcela nedávno. Byly nám naopak vnucovány církevní katolické svátky, i když jim byl třeba dán demokratický nátěr. Polistopadové pokusy však neuspěly. A neuspějí ani v budoucnosti, i když nepochybuji o tom, že někteří představitelé, sdružení ve stranách s revoluční rétorikou, ale antirevolučními činy, mohou znovu tento podnět přinést.

[o]

Jenže lze jistě se pokoušet zakázat Svátek práce, ale nelze zrušit rozdělení společnosti na ty, kteří žijí jen ze své práce, a na ty, kteří si po Listopadu přivlastnili nesmírný majetek a kteří ho dále rozšiřují díky práci těch prvých. Tak to je ve skutečnosti, tak to teoreticky i zdůvodnil Karel Marx.

Již zítra se zase na různých místech naší republiky, a v mnoha zemích světa, sejdeme, abychom společně manifestovali svou touhu po lepší společnosti, proti nezaměstnanosti, obohacování jedněch a pauperizaci druhých, po skutečné demokracii, a ne jen pro ty, kteří si mohou zaplatit média, jež hlásají jejich »pravdy« či »mají nárok« na více zdraví, svou touhu po míru, jenž zásluhou Spojených států a paktu NATO je v ohrožení. Nebude nás málo, protože není málo těch, kteří stále musí vystačit s penězi měsíc od měsíce, kteří se zadlužují, aby se dostali do bludného kruhu, kteří musí žít na ubytovnách a třást se, aby »páni majitelé« zase nezvýšili nájmy, jejichž mzdy jsou hluboko pod oficiálně uváděným průměrem. Není málo ani důchodců, kterým se jednou rukou důchod valorizuje, a druhou se obecně zdražuje základní zboží, a to v průměru o větší částku, než jim byla přidělena. Je rozdílná kvalita potravin u nás a ve »starých zemích« Evropské unie a Evropský parlament tomu rázně neudělal přítrž, za stejnou práci jsou u nás nižší mzdy než na západ od našich hranic, miliardy z naší práce mizí do kapes zahraničních majitelů dříve nám patřících továren anebo bank, které byly po podivné privatizaci oddluženy a následně prodány do zahraničí. A tak lze pokračovat.

Je proč manifestovat a ukázat svou odhodlanost, to, že jsme tady, my lidé žijící ze své práce, z práce svých rukou a svého mozku. Proto se zítra, jako tomu bylo v 1. máji roku 1890, znovu sejdeme. Proto vás všechny, soudružky a soudruzi, přátelé, zvu na zítřejší májová shromáždění.

Petr ŠIMŮNEK, první místopředseda ÚV KSČM

30. 4. 2019  Petr ŠIMŮNEK