O křivém slovu kardinála Duky

V úterý 23. dubna pod vznosnou klenbou Svatovítské katedrály, chrámu vystavěného z prostředků českého království a dostavěného péčí Československé republiky, pronesl arcibiskup pražský, kardinál Dominik Duka při kázání pyšnou, ale křivou řeč. Rozčilen, že Poslanecká sněmovna schválila zákon o zdanění mnohamiliardového daru, který jeho církvi věnovala na úkor občanů někdejší prokorupční vláda Petra Nečase, kardinál do rozlehlých prostor chrámu zlobně křičel: »Parlament této země dokázal, že není místem spravedlnosti, ale místem zlovůle, komunistický návrh zákona byl schválen. Nechte si ty peníze, my je nepotřebujeme, naši věřící a lidé, kteří sympatizují s církví, nám dovolí žít, abychom hlásali Krista ukřižovaného a zmrtvýchvstalého.«

[o]

Mělo snad kardinálovo zlobné prohlášení znamenat, že se Duka počínaje 23. dubnem veřejně zříká hříšné majetkuchtivosti své i své církve a že konečně vrátí republice majetky a peníze vzešlé z klopotné práce obyvatel zemí českých? Ne, ani na vteřinu nežijme v iluzi. Ani nikdo z bohabojných věřících přítomných v chrámu v okamžiku, kdy Duka svá slova vyřkl, mu jistě nevěřil. Znají jej. Ani poctiví katolíci, žijící na rozdíl od preláta skutečnými křesťanskými hodnotami, nejsou tak bláhoví, aby uvěřili, že po vzteklém Dukově prohlášení, po jeho příslibu návratu k Ježíšovi, by snad arcibiskupství pražské, další diecéze a opatství začaly vracet českému státu a občanům lesy, polnosti a další nemovitosti i kulturní statky a peníze, o které se Miloslav Vlk, Dominik Duka a spol. vždy až dosud tak nenasytně soudili a drali.

Jen člověk slabý duchem by zlobou sršícímu kardinálu Dukovi po bezpočtu výhrůžek a žalob na český stát, obce, firmy a občany uvěřil jeho výrok, »nechte si ty peníze, my je nepotřebujeme«. Kardinál totiž rozhodně nemíní českému státu ponechat, nebo dokonce vrátit miliardy, které si římskokatolická církev nestydatě nechá vyplácet ze státního rozpočtu, tedy z daní a majetku všech občanů republiky. Mohl se těch hříšných peněz spolu s Vlkem a Vatikánem zříci už dávno. Tak jako to udělali skuteční křesťané, tedy baptisté. Ti odmítli mnohamilionové »držhubné« nabízené jim Dukou a Nečasovou vládou při tahanicích o takzvané církevní restituce s tím, že svou církev a kněží si věřící platí sami.

Kardinál Duka ví, že mnohé kostely zejí až děsivou prázdnotou. Jakoby v přímé závislosti na růstu majetkových požadavků a zisků římskokatolických vrchností. K Dukově po majetku a penězích ze státního rozpočtu lačnící církvi se podle posledního sčítání lidu přihlásilo už jen něco přes milion občanů a z nich do kostelů jich pravidelněji nedochází ani polovina. Zbylých devět milionů českých občanů nuceně přispívá na platy Dukových biskupů a kněží, na jejich reprezentaci a diety bez spravedlivého důvodu a v rozporu i s biblickým desaterem.

Když Jan z Husi podroboval v ostrých kázáních kritice nemravnou honbu středověkých prelátů za majetkem a výnosnými koryty, za přepychem a světskou mocí, odsuzoval i jejich spolčenost se zkorumpovanou a loupeživou světskou vrchností. Svými slovy Hus promlouvá nyní přes propast staletí i k Dukovi a jeho Nečasům, Kalouskům a Schwarzenbergům. Co může být výstižnější charakteristikou nenasytných prelátů a opatů, Vlka a Duky, než výtka mistra Jana: »Jejich srdce zjedovatěla touhou po bohatství, se vším kupčí, všechno prodávají… zatímco Kristus chodil bos a neměl, kde by hlavu složil«?

Radomír SILBER

30. 4. 2019  Radomír SILBER