Příběh radistek z jara 1945

Na konci února 1945 nebyly podmínky pro činnost odboje a partyzánů na východní Moravě nijak příznivé. Byly pročesávány nacistickými bezpečnostními složkami zalesněné oblasti a nebyly podmínky pro pravidelnou činnost radiostanice.

Proto se štáb Partyzánské brigády Jana Žižky spolu s výsadkem skupiny Griněvského přesunul do vily Františka Foukala ve Fryštáku, na místo zvané Na Žabárně. Foukal byl již dříve na Zlínsku zapojen do rozvědné činnosti ve skupině TVCO (Tajná vojenská civilní organizace) vytvořené úsilím bývalého poručíka letectva Janem Rolkem a jeho přítelem Miroslavem Neumannem, mechanikem v Holešově, někdy v roce 1942 až 1943, kdy jsou zapojováni do rozvědné činnosti další lidé většinou z řad důstojníků čs. armády.

Dalšího rozvoje dosáhla tato organizace spoluprací s výsadkem Clay-Eva. Ten byl vysazen v noci z 12. na 13. duben 1944 na Moravu ze Západu nedaleko vesnice Racková. Výsadek se několik měsíců ukrýval u dobrých vlastenců v Bystřici pod Hostýnem a tvořili jej českoslovenští vojáci, velitel Antonín Bartoš, Čestmír Šikola a radiotelegrafista Jiří Štokman. Vznikla tak spolu s TVCO široká rozvětvená rozvědná síť pod vedením již zmíněného Antonína Bartoše.

Snahy o spolupráci mezi odbojáři a partyzány se naplnily schůzkou Jana Rolka a I. P. Stěpanova asi 2. listopadu 1944 a zprostředkoval ji prof. Rudolf Plajner na hájence Skalka nad Lukovečkem u hajného Karla Svačiny. Tam byla dohodnuta nejenom zpravodajská spolupráce, ale také spolupráce při zásobování partyzánů a také spolupráce při převádění sovětských válečných zajatců k brigádě. Druhá schůzka se uskutečnila v bytě Jana Rolka v Holešově, kde bylo spojení s partyzány svěřeno přítomnému npor. Janu Markovi. Ten byl však několik dní po schůzce při zásahu gestapa proti Clay-Eva zastřelen.

Tak se stalo, že důležitou kontaktní osobou se stal právě František Foukal. Toho právě v prosinci 1944 jmenovali ve štábu Partyzánské brigády Jana Žižky velitelem zpravodajské služby štábu. Stalo se tak i proto, že byl vyučen jako letecký mechanik. Na počátku okupace v několika případech pomáhal našim letcům v odchodu do zahraničí a pak se vrátil v roce 1944 do aktivního odboje, napomáhal budování sítě výsadku Clay-Eva a pak kontaktoval i partyzány.

Slabinou rozvědné činnosti bylo, že Brigáda Jana Žižky ztratila 10. listopadu 1944 radisty a mohla zprávy používat jen pro vlastní bojovou činnost. To se změnilo až potom, co se do prostoru působení brigády dostala část výsadku majora Alexandra Michajloviče Griněvského. Tato byla shozena v noci z 16. na 17. srpna 1944 u Jablůnkova ve dvou skupinách, přičemž jedna, včetně radistky u Dolní Lomné, padla do rukou nepřítele a její členové zahynuli. Druhá skupina, právě majora Griněvského dopadnuvší na svahy Kozubové, se ukryla u místních obyvatel. Později se Griněvskij spojil se zbytkem dalšího výsadku »Míši Vysokého«, který měl radiostanici a radistku Naděždu Kolbinovovou. Takto vytvořená skupina pak dále užívala označení Naďožnyj.

Skupina v prostoru Morávky 9. prosince 1944 podstoupila nerovný boj se ztrátami na obou stranách. Jen malá skupinka se odsud probojovala a v únoru 1945 se s radiostanicí objevila na Holešovsku a za neznámých okolností se spojila s Brigádou Jana Žižky. Pro tu to znamenalo získání spojení s bojující Rudou armádou.

Vilka útočištěm štábu

Vilka již zmíněného Františka Foukala se tak stala zřejmě na přelomu února a března 1945 útočištěm štábu i radistek. Do odbojové činnosti byli vtaženi všichni dospělí obyvatelé tohoto domu, ležícího mezi poli v otevřené krajině u silnice mezi Fryštákem a Holešovem.

Marie Foukalová, manželka Františka Foukala, o tom napsala: »V bytě byl pro účely partyzánské brigády vybudován bunkr, kde se ukládaly zbraně, léky, důležité materiály brigády a později zde byla umístěna vysílací stanice. Poskytovala jsem ošetření raněným a churavým partyzánům. Vykonávala jsem strážní službu. Jako spojka jsem vyřizovala různé vzkazy a předávala písemné rozkazy štábu jednotlivým spojkám...«

Přesun štábu do vily byl ještě urychlen po útěku vlasovce Nikolaje, kdy hrozilo jeho prozrazení. Po dobu asi čtrnácti dnů se zde zdržovali D. B. Murzin, I. P. Stěpanov, V. P. Nastěnko v doprovodu M. I. Žuravljova a N. I. Guštěnka. Počet obyvatel vzrostl ještě o rozvědčici štábu Ninu Potapenkovou a zdravotnici Naďu Jermakovovou. V plném složení se ještě v rodině Foukalových ubytovala již také zmíněná skupina Naďožnyj - velitel Grimov, radistky Naděžda Kolbinovová a Nina Dunajská. K nim patřil ještě další parašutista, kterého znali jako »Michala Vysokého«.

V archivu se zachovaly v domě pořízené fotografie, jež pořizoval Metoděj Gája ze Zlína, člen skupiny TVCO, i za účelem pořizování falešných dokladů. Vysílačka navazovala spojení každý den, zejména v noci, tak jak přicházely spojky s výsledky hlášení partyzánských oddílů a pozorováními. Vila skýtala v době války jisté pohodlí, přesto však jednoho dne z důvodu obezřetnosti vydal velitel brigády rozkaz k odchodu štábu. To se ukázalo později jako správné.

Osudný den

Asi tak 29. března 1945 se znovu do vily k Foukalovým nastěhovaly obě radistky a započaly s odesíláním radiogramů s cennými informacemi. Pracovní atmosféra, která zde panovala, byla náhle přerušena na Bílou sobotu 31. března 1945 zásluhou zlínského gestapa. Osudného dne si počkali pracovníci gestapa právě na Františka Foukala, když kolem třinácté hodiny vycházel ve Zlíně z holičství, kde měla proběhnout schůzka s Antonínem Bartošem, velitelem výsadku Clay-Eva. K té nedošlo, protože ho zadržel za asistence dalších osob gestapák H. Supparitsch.

Foukal byl v úřadovně okamžitě podroben několikahodinovým výslechům. Následovala, jako vždy, ihned návštěva nezvaných hostů v bydlišti zatčeného. Řidič, v té době u gestapa zaměstnaný František Wendel, o tom později vypověděl: »Kolem třetí hodiny byl v úřadovnách velký poplach, všichni běhali po chodbách, brali si zbraně a křičeli ‚rychle potřebujeme tři vozy‘... Jely pouze dva vozy, já a Cypra, a jely směrem k Fryštáku. Heinmerl cestou říkal ‚Jedeme až k tomu baráku, tam rychle zastavte těsně za sebou všichni, rychle ven z vozu na silnici‘...« Dům byl obklíčen.

Obyvatelé Žabárny byli při příjezdu zatýkacího komanda zaneprázdněni obvyklou činností. Radistky po většinou probdělé noci odpočívaly v podkrovním pokoji, když se tichem sobotního odpoledne z ničeho nic začal ozývat křik, hluk a střelba. Dívky se stihly ještě v rychlosti obléci, popadly zbraně a přes okno zahájily palbu. Dle výpovědi řidiče Wendela gestapáci rozbili skleněnou výplň dveří a vnikli do domu. Zde zadrželi jeho obyvatele, venku ještě stříleli i po prchajícím (asi Půčkovi), který prchal do polí a zalehl tam. Potom palba skončila. Všichni dospělí byli urychleně odvezeni na služebnu zlínského gestapa. Internována byla M. Foukalová, její matka Aloise Papežíková a bratr Miroslav Papežík, a k výslechu do Zlína byli odvezeni Melánie a Karel Půčkovi.

Dvě mladá hezká děvčata...

Tím však akce Na Žabárně ještě nebyla ukončena. Gestapáci se ještě jednou vrátili kvůli zdokumentování celé záležitosti. Hovořil o tom František Wendel: »Po ofotografování místa činu... v pokoji jsem viděl, jak dveře jsou rozstřílené z automatu do kruhu, dále příborník (sekretář) byl postaven u dveří jako barikáda. Dále jsem viděl, jak dvě mladá hezká děvčata leží za příborníkem mrtvá s několika průstřely v tělech. Viděl jsem, jak jedna z dívek držela zlehka pistoli a že jí vytéká ze spánku krev. Druhá ležela pod ní.«

Výpověď Františka Wendela byla provedena do protokolu dne 12. 6. 1945 a je uložena (fotokopie) v Moravském zemském muzeu v Brně v pozůstalosti prof. Josefa Přikryla. Je zřejmé, že jedna z radistek přijala smrt z vlastních rukou.

Pracovníkům gestapa se při prohlídce nepodařilo najít úkryt vysílačky a dalších věcí, a tak toho využili partyzáni a 2. dubna pod vedením Fjodora Zimina za účasti bratra Františka Foukala Josefa a M. Ondráka se jim podařilo vniknout do vily, která již nebyla střežena, a odvézt radiostanici, zbraně, střelivo a plánky opevnění pryč. Tak unikla fašistům cenná kořist.

Zatčení obyvatelé byli krom Františka Foukala převezeni do věznice v Uherském Hradišti. Ti se ocitli, díky postupu fronty, za dva týdny na svobodě. Františka Foukala převezli do Kounicových kolejí v Brně a odsud s transportem byl spolu s ostatními vězni odvezen do koncentračního tábora Mirošov na Rokycansku, aby nebyli osvobozeni postupující Rudou armádou.

František Foukal byl někdy napadán, že nese hlavní vinu na smrti obou sovětských radistek, ale nikdy se toto nepotvrdilo a bylo to jen smyšleno v souvislosti s jeho poválečnými aktivitami. O Foukalovi a dalších lidech mělo již zřejmě gestapo své informace z výslechů lidí kolem skupiny Clay-Eva a jistě ho již delší čas před touto osudnou událostí sledovalo a zaměřovalo radiostanici.

Naďa a Ja/Nina

Pokud jde o padlé radistky, tak se v materiálech Vyšetřující komise Okresního národního výboru ve Zlíně ze dne 3. 12. 1945 uvádějí údaje odlišné od běžně uváděných v literatuře, a to:

Naďa Kirilová, narozena 1924, a Janina Dunajskaja, narozena 27. 12. 1924.

I boj a statečná smrt dvou odvážných mladých žen, radistek, přibližovaly den našeho osvobození z jařma německých fašistických okupantů. I na ně nesmíme zapomenout při našem jarním vzpomínání. Na pomníčku před fryštátskou vilou mají vždy květiny. Protože o okolnostech jejich boje není již lidem mnoho známo, rozhodl jsem se za použití knihy Marie Hrošové Na každém kroku boj tento nedostatek napravit.

Josef NESVADBA, Otrokovice

FOTO – autor

10. 5. 2019  Josef NESVADBA