Rozhovor Haló novin se Zoranem Nerandžičem, primářem litoměřické nemocnice a členem petičního výboru »Zachraňme nemocnici nám všem«

Lidé si zase uvědomili svou sílu

Prvního máje jste se zúčastnil průvodu v Litoměřicích. To je na dnešní dobu dosti neobvyklé - o co šlo?

Ano, zúčastnil jsem se po mnoha letech prvomájové manifestace, kterou svolal petiční výbor Zachraňme nemocnici. Není mi lhostejný osud naší nemocnice v Litoměřicích, kde pracuji více než šestnáct let jako primář rehabilitačního oddělení. Nejsem členem žádné politické strany ani odborové organizace.

[o]

Rozčililo mě, že město Litoměřice uvažuje o prodeji 100 procent akcií nemocnice, jež jsou v jeho majetku. Nemocnice z merita věci nikdy nemůže být úplně soukromá, protože je ve veřejném zájmu zachovat strukturu oborů v plném rozsahu všech nosných a základních oborů, které jsou většinou ztrátové, a dotovat je ze ziskových oborů. Soukromé podnikání ve zdravotnictví je mýtus. Všichni jsme zaměstnanci zdravotních pojišťoven, které mají peníze a financují, regulují, a někdy velice tvrdě.

Není nutné být ekonomem, řídícím pracovníkem či politikem, abychom vnímali rozpory v informacích, které dostáváme. To samozřejmě vyvolává nedůvěru a zpochybňuje předpokládaný prodej soukromému subjektu.

V čem spočívá nedůvěra?

Město si údajně chce ponechat budovy nemocnice a pozemky, ale přístroje (jejich životnost je v průměru pět let), lidé, týmy, to vše jde do rukou soukromníka. Dobře vybavená nemocnice ze státních dotací… to je opravdu síla i pro laika. Přesně podle rčení, kde začíná ekonomika, končí etika a humanita. Je zřejmé, že město a občané ztratí na dění v nemocnici jakýkoli vliv.

Občané Litoměřicka stejně jako starostové okolních obcí chápou velice dobře, že naše nemocnice není soukromý, ale veřejnoprávní subjekt, který je potřebný pro oblast asi 140 000 obyvatel. Jde o oblast Lounska, část Rakovnicka, jako spádově »vyšší pracoviště« spolupracujeme velice těsně s nemocnicí v Roudnici nad Labem. Běžně u nás končí pacienti z oblasti Mělníka – tam došlo k tzv. optimalizaci, ve skutečnosti k výraznému zredukování zdravotní péče po prodeji nemocnice finančně silnému partnerovi. Negativním příkladem je nemocnice v Lounech - její marasmus trval asi pět let a občané Loun se vyjadřují o hlavních protagonistech privatizace a prodeje této zchátralé nemocnice přinejmenším nelichotivě.

Jak vaše iniciativa Zachovejme nemocnici vznikla?

Tato petiční výzva vznikla spontánně. Nejenom zdravotníci si totiž uvědomují, že včasný zásah v dobře dostupném nemocničním zařízení je často rozhodující pro záchranu života. Navíc je mnohem levnější než řešení případných komplikací v důsledku prodlevy při dopravě pacienta do vzdálenější nemocnice.

Okresní nemocnice představují filtr pro nemocnice »vyššího typu« a ulevují tak univerzitním pracovištím a krajským nemocnicím, jež jsou přehlceny množstvím »běžných« pacientů, místo aby se soustředily na komplikované případy. Soukromá nemocnice, vzhledem k tomu, že chce generovat zisk, nikdy nebude řešit komplikace, jinak se dostane do ztráty.

Petiční výbor je mile překvapen obrovským zájmem občanů celého regionu i města Litoměřic, kteří se připojili k výzvě o záchranu nemocnice a manifestovali svou občanskou vůli. Využili tak svého demokratického práva k projevení zásadního nesouhlasu s prodejem 100 procent akcií nemocnice v Litoměřicích. Je dobře, že občané nechtějí mlčky přijmout tvrzení zastupitelů, že existuje jediné řešení a lidé je musejí vzít na vědomí. Jejich argumentace mi připomíná minulý režim - naprosto totožná rétorika, jen s opačným znaménkem.

Jak vlastně lidé přijali tento »prvomájový průvod«? Jak vysoká byla účast?

Čekali jsme maximálně kolem stovky lidí, ale přišel minimálně trojnásobek, pravděpodobně i více. K průvodu od nemocnice se další lidé spontánně přidávali. Byli tam příslušníci všech opozičních stran, nejvíce však občané bez politické příslušnosti.

Kdy jste se dozvěděl jako zaměstnanec nemocnice, že má být nemocnice prodána soukromému subjektu, tedy zprivatizována?

V březnu letošního roku nás informoval předseda představenstva Městské nemocnice v Litoměřicích o záměru města prodat 100 procent akcií soukromému akcionáři. (Nyní je 100procentním akcionářem město Litoměřice.) Signály, že se k tomu schyluje, byly již v minulém roce, kdy se pokoušelo Zastupitelstvo města Litoměřic propachtovat nemocnici soukromému provozovateli, což se z mnoha důvodů nepodařilo.

Aktivační rozbuškou se stal článek v Severočeském deníku podepsaný Stranou zelených a Pirátskou stranou, který upozornil na pochybný záměr vedení města Litoměřic prodat 100 procent akcií soukromému subjektu a na zásadní rizika z tohoto prodeje vyplývající. V nemocnici se známe všichni, pak už nebyl problém se rychle domluvit a vytvořit petiční výbor. Petiční výzva dopadla na úrodnou půdu, lidé ji spontánně podepisovali, protože jednoduchou a srozumitelnou formou vyjádřila jejich vůli. K dnešnímu dni máme přes 9000 podpisů a hlasy stále docházejí.

Petice sloužila jako průzkum občanské aktivity obyvatel Litoměřic a celého Litoměřicka. Tím vlastně končí práce petičního výboru. Bude následovat místní referendum občanů k prodeji 100 procent akcií nemocnice soukromému subjektu. Těší nás, že máme celou řadu dobrovolníků, co nám chtějí pomoci.

Jak rychle jste se jako zaměstnanci poradili a rozhodli, že petici rozjedete? Má na tom podíl odborová organizace? Pracuje u vás?

Byla to otázka tří dnů.

Odborová organizace u nás není příliš početná, řádově jde o desítky zaměstnanců. Předsedovi aktivně pomáhají naše bývalé zaměstnankyně, jež jsou v důchodu. Členem petičního výboru je i předseda odborové organizace, který je také členem dozorčí rady nemocnice. Odbory nám poskytly morální i logistickou podporu. Velikou morální podporu nám dala katolická církev, která umožnila věřícím, aby podepisovali petici o velikonočních svátcích.

Práce petičního výboru dostala větší švih a lepší organizaci. Spontánně se k nám přidali bývalí zaměstnanci nemocnice, kteří nám zprostředkovali konzultace s místními politiky sympatizujícími s peticí. To nás posílilo a motivovalo. Všem lidem dobré vůle, všem statečným, kteří se nebáli projevit svůj názor, patří můj velký obdiv - zdravotním sestrám, zejména Aleně Rožcové, lékařům, sanitářkám, uklízečkám a dalším. Šlo o ohromné vzepětí občanů v souladu s obecným občanským právem a svobodným a demokratickým vyjádřením vůle. To považuji za mimořádný přínos - lidé si zase uvědomili svou sílu, zdvihli hlavy a ukázali, že nejsou poslušné a nemyslící stádo ovcí.

Práce lékařů je velmi náročná a časově jste velmi vytíženi. Jak jste v nemocničním provozu zvládli organizaci petice?

Ano, jsme všichni velice vytížení, plníme úkoly, jež na nás klade naše práce. Mimo práci se scházíme a vedeme konzultace s kompetentními lidmi, kteří s námi spolupracují. Například na mém pracovišti z původních šesti lékařů pracuje zhruba dva a půl lékaře. Přitom vykrýváme našich 30 lůžek, provoz ambulance, konziliární vyšetření na všech odděleních, tj. na 550 lůžkách, lékaři rehabilitačního oddělení slouží pohotovostní službu na neurologickém oddělení. V případě, že jeden lékař vypadne, je situace velice vyhrocená. Myslím, že situace je podobná i na jiných odděleních.

Jaké subjekty vás ve vašem úsilí o zachování městské nemocnice podporují?

Podporují nás odbory, všechny opoziční strany, i ty, které nejsou v zastupitelstvu Litoměřic, obrovskou podporu máme od starostů okolních obcí, za což jim patří velký dík. Hodně nám pomohla katolická církev v litoměřickém regionu. Všem jim za celý petiční výbor děkuji.

Jak vysvětlit rozpor mezi slovy aktérů této události: Místostarosta města pan Krejza z ODS říká, že nemocnice žádala další a další miliony od města, které již nemůže nemocnici dotovat, a vy říkáte, že hospodaření nemocnice je vyrovnané. Tak jak to tedy je?

Jak uvedlo vedení města, je tento krok nutný, protože Litoměřice přispívají ze svého rozpočtu od roku 2017 a 2018 na platy zaměstnanců, a to v roce 2017 deset milionů a v minulém roce patnáct milionů korun. Nejsem ekonom, ale z oficiálních výročních zpráv nemocnice vyplývá, že nemocnice je v plusových číslech. Bilanční zpráva rovněž hovoří o rezervním fondu nemocnice, který je větší než sto milionů korun. Spolu s ostatními lidmi proto žádám o vysvětlení, jak je možné být ve ztrátě, když město i nemocnice jsou v zisku. Zatím nám to nikdo fundovaný nevysvětlil.

K tomu poukazujeme na praktické zkušenosti z prodeje nemocnic v jiných krajích (Sušice, Mělník, Louny, Orlová…). Jde o velký obchod se zdravím podle rčení, »kde začíná ekonomika, konči etika a humanita«.

Navíc město postupuje v rozporu s předvolebním slibem ODS, že nemocnice nebude prodána (to lze vyhledat na internetu). A dokonce mi jeden z čelných místních představitelů ODS v osobním rozhovoru řekl, že před volbami je přece běžné lhát. Představitelé města šermují s čísly, kalí vodu, snaží se vystrašit zastupitele i prosté občany, kteří už přestali věřit zvoleným. Připomíná mi to závěrečné období vládnutí KSČ před rokem 1989. Dnes se lidé ale již nebojí říci svůj názor a protestovat.

V poslední době není týdne, kdy by se nehovořilo v médiích o požadavku na vyšší platové ohodnocení zdravotnického personálu. Jak jste na tom vy v litoměřické nemocnici - lékaři a sestry?

Požadavky na vyšší platy se týkají celé republiky. Vedení litoměřické nemocnice dodrželo vládní nařízení o navyšování platů, to mu musím přiznat. Na druhé straně zaměstnancům dvakrát v průběhu roku vyplatilo mimořádně vysoké odměny, protože jsme dobře jako nemocnice pracovali a hospodařili. V tom vidím zásadní rozpor s následným rozhodnutím města Litoměřice jako jediného akcionáře prodat všechny akcie soukromému subjektu.

Zajímá mě i platové ohodnocení ostatních pracovníků nemocnice, například v úklidu, kuchyni, laboratořích, sanitářů, kteří vozí pacienty apod. Všichni mají náročnou profesi ve ztížených podmínkách. Jak si stojí se mzdami?

Jak jsem již řekl, platové podmínky jsou v souladu s nařízením vlády a navýšení probíhalo podle zákona. Vyčíslit to nedokážu, nejsem účetní ani odborář. Obecně je celorepublikový problém sehnat solidní pracovní sílu do zdravotních nepřetržitých provozů. Platy hrají velkou roli. Podle mého názoru jde o systémový problém, nikoli o problém jedné nemocnice.

Vyjádřil jste se, že v případě privatizace by hrozilo zavření některých méně lukrativních oborů v nemocnici. Myslíte, že přechodem pod Krajskou zdravotní, a. s., jak navrhl vicehejtman Rybák, by tato obava odpadla?

Zastupitelé města vyhrožují, že pokud se neprovede prodej nemocnice, město bude muset tak jako tak omezit provoz nebo uzavřít celá oddělení nemocnice. Opět nepochopitelné vyjádření, je-li bilance nemocnice každoročně plusová.

Občané Litoměřicka stejně jako starostové chápou velice dobře, že naše nemocnice není soukromý, ale veřejnoprávní subjekt, který je potřebný pro oblast s přibližně 140 000 obyvateli. Převod na Krajskou zdravotní, a. s., by bylo jedno z možných řešení z hlediska ekonomického a strategického. Litoměřická nemocnice je koncipována jako záložní nemocnice civilní obrany, tudíž má i strategický význam (blízká úložiště jaderného odpadu, chemické závody v Lovosicích, nakonec i povinnosti ČR vůči NATO). Z tohoto úhlu pohledu se jeví logicky, že kraj i stát budou mít zájem na provozování nemocnice v Litoměřicích v plném rozsahu.

Sjezdil jste svět a víte, jaké je zdravotnictví v jiných zemích. Jak si stojí české zdravotnictví ve srovnání se zahraničím? Váží si lidé všeobecného zdravotního pojištění, které není ve světě pravidlem?

Mohu říci, že ve srovnání s vyspělým světem je české zdravotnictví na vysoké úrovni. V oborech jako neonatologie, kardiochirurgie, neurochirurgie, onkologie, pediatrie, popáleninová a plastická chirurgie patří Česká republika ke špičce. Problémy jsou v oborech, které se prolínají se sociální sférou, jako rehabilitace – v ní jde o začleňování těžce postižených do běžného života v co nejvyšší možné kvalitě, není to otázka jen důchodů (např. pacienti po komplikovaných poraněních mozku, po těžkých mozkových příhodách a polytraumatech).

Máte v nemocnici dostatek mladých lékařů a lékařek? Proč vystudují a mnozí z nich nezůstávají doma v oboru? Je výuka na českých fakultách medicíny maximálně kvalitní a efektivní?

Máme samozřejmě málo mladých lékařů, nějakou dobu jsme byli bez akreditace na vzdělávání, což s sebou přineslo důsledky v podobě malého zájmu mladých lékařů o práci v naší nemocnici. V minulosti jsem léta pracoval jako vysokoškolský učitel a jsem přesvědčen o tom, že naše lékařské fakulty vychovávají své studenty na vysoké úrovni.

Osobně však považuji za chybu, že vysokoškolské studium připravuje studenty zejména na vědu a výzkum. Střet absolventů (lékařů, fyzio- a ergoterapeutů, zdravotních laborantů a sester) s praxí je potom podobně drsný, jako když někoho hodíte do ledové vody - někdo se utopí, jiný začne plavat, další uteče na bezpečný břeh vědy a výzkumu v paraklinických nebo klinických oborech.

Monika HOŘENÍ

14. 5. 2019  Monika HOŘENÍ