Kůrovečka

Kůrovcová kalamita trápí Česko už druhým rokem a rozhodně se nezdá, že by se tenhle malý ošklivý a otravný brouk vzdával. Je k nevíře, co dokáže natropit za škodu, pokud se k léčbě lesa nepřistoupí včas.

[o]

Není pro něj až tak důležité, jedná-li se o strom zdravý či nemocný. Prostě je to tak, že si asi řekne kde, kdy a co může, to zničí a jednoduše sežere. Je nenasytný, těžko zastavitelný, těžko objevitelný, a když už ho objevíte, pak vězte, že už má plno kamarádů, které dokázal přesvědčit o tom, že je nutné les sežrat a zlikvidovat a kteří se neskutečně rychle množí.

Podobně je to, napadá mě, i u lidí v kolektivu, ať už pracovním nebo jen takové té partičce. Ovšem s tím rozdílem, že partička si takového kůrovce lézt pod kůru a hlodat její celistvost dlouho nenechá a udělá s ním rázný konec jako pesticid. Současně schopní dobrovolníci z partičky sběrem larev dokážou tohoto broučínka respektive jeho zhoubné larvičky posbírat a účinně zlikvidovat.

V kolektivu pracovním je to však jiné. Obrana takového kůrovečka či kůrovečky proti pesticidům může sestávat z pomluv, švestiček ze zahrádky, v případě kůrovečky zavrtění broučím zadečkem, popřípadě obojí. Tento neskutečně odolný, ošklivý brouček je za určitých okolností schopen, stejně jako šváb, přežít i atomový výbuch. Tyto okolnosti ovšem jsme schopni nastavit stejně jako partička sami a i jako partička sami broučka zašlápnout, aby už nikdy neškodil žádnému lesu a ani stromečku. Stačí jenom chtít.

Je skutečně zajímavé a nikdy jsem na to nepomyslel, že je možné prakticky zničit vzrostlý silný les během několika týdnů, a to všechno dokáže jeden nenažraný brouk. S tím kolektivem pracovním a kůrovečkou je to podobné, možná trochu pomalejší, ale jde to. Škoda, že nejde v těchto případech použít ten pesticid.

Pavel JÁCHYM

17. 5. 2019  Pavel JÁCHYM