Řeč květů a symboly

Na Bílou sobotu zemřel dvacet roků sloužící předseda vlády socialistického Slovenska Peter Colotka. V knize vzpomínek, kterou mám na USB, listuje v archivu svého života. Vzpomíná i na to, jak Sověti »instalovali« generálního tajemníka komunistické strany Miloše Jakeše.

Svět byl po druhé světové válce pevně rozdělený, rebelie byly vyloučené, a když se proti věrnému spojenectví někdo bouřil, tak za to těžce zaplatil. Dokud nepřišel Michail Gorbačov. Moskva i za Gorbyho nadále usměrňovala, ale změnila azimut, což trochu vyvolávalo paniku. Při té návštěvě zavezli vzácného hosta do Jura u Bratislavy, hostili ho, jak bývalo zvykem, velkopansky, a host přednesl přípitek, »tost«: »Na zdraví, Miloši.«

[o]

Všichni poznali, jaká uhodila. Kreml nám vybral za šéfa Jakeše. Jiný funkcionář, Miroslav Štěpán, uvádí ve své knize vzpomínek, jak se Gustáva Husáka při návštěvě Moskvy optali: »Kak proživajet Mirek Štěpán?«, který byl tehdy u soudruhů v nemilosti. A Husák věděl, že od té chvíle se má mít Mirek dobře.

Mikuláš Dzurinda komentoval, proč se na Roberta Fica nedostalo pozvánky do Bílého domu k Donaldu Trumpovi. Neboť se hloupě vyjádřil o geopolitice, když pravil, že Slovensko má dělat politiku na všechny světové strany. Věrnost spojenci se takto nevyjadřuje, musí vědět, kde je sever.

Stefan Zweig v knize Svět jistoty vypravuje o řeči květů. Dělníci si začali do knoflíkové dírky dávat červený karafiát, odpovědí byl bílý karafiát křesťanských socialistů. Potom promluvila Bismarckova modrá chrpa. Symbolem našeho života i politických debat je kamera a jedovatá slina.

George Soros zbohatl na kapitalismu, ale své bohatství neprojedl: vrazil ho do Otevřené společnosti. I Viktor Orbán vyrostl na jeho penězích. A dobře bojoval – dokud bil komunisty.

Krach sovětského systému přinesl mnoha lidem ohromné bohatství, potomek největšího amerického komunisty Bill Browder v šoku zaznamenal: V Rusku se rozdávají peníze! V jeho knize Zatykač (vyšla z anglického překladu jenom ve slovenštině – pozn. ZH) čteme: »Nevědomky jsem narazil na nejdůležitější kulturní fenomén postsovětského Ruska – rozšiřující se majetkovou propast mezi chudými a bohatými. Za sovětských časů byl nejbohatší člověk šestkrát bohatší než nejchudší. V roce 2000 už byl 250tisíckrát bohatší. Tato majetková nerovnost vznikla v krátkém čase a otrávila psychiku národa.«

Soros má síť a efektivně ji využívá, ale kdo bránil těm, kdo vyrabovali domácí kasy, aby založili svou síť – na obranu těch okradených? Ne svobodu, rovnost chtěli! A pomohli těm, co byli i tak rovnějšími. Ke skokové nerovnosti.

Socialisté nemají média proto, že na ně nemají peníze, oni na ně nemají lidi.

Společenské vědomí před druhou světovou válkou hanobilo každého intelektuála, který by se nepřidal nalevo. Po rozpadu sovětského systému je to přesně naopak. Přidat se nalevo znamená koledovat si o nálepky od sociálfašistu po bolševika.

V řeči symbolů i slova zabíjejí.

(Text vyšel na Pravda.sk 8. 5. 2019 a na www.noveslovo.sk 11. 5. 2019)

Ze slovenštiny přeložil Zdeněk HRABICA

Gabriela ROTHMAYEROVÁ

FOTO – Spolek slovenských spisovatelů

28. 5. 2019  Gabriela ROTHMAYEROVÁ