Může být v této době aktuální czexit?

Slýchávám, obvykle v reakci na rostoucí zvůli až idiocii všemocné Evropské komise, volání po vystoupení České republiky z Evropské unie, po tzv. Czexitu. Lidsky takové občany a občanky chápu. Chápu i jejich povzbuzení brexitem, byť samotné, relativně úspěšné vyděračství Evropské komise vůči odcházející vojenské a ekonomické mocnosti Velké Británii je varující. Leč reálně czexit v tuto chvíli nevidím. Proč?

Za prvé: ČR geograficky leží uvnitř EU, navíc za naším sousedem, bratrským Slovenskem na východě, leží kolabující polofašistická Ukrajina.

Za druhé: Ekonomika na území ČR se po roce 1989 stala polokolonií západu, zvláště pak sousedního Německa. Při současném nevýhodném profilu ekonomiky jako výrobny součástek, montovny s nízkým podílem finálních výrobků a velkoskladu střední Evropy, tj. vesměs činnostmi s nízkou přidanou hodnotou, a dále silné exportní profilaci, je případná ekonomická dezintegrace spojená s czexitem mimořádně obtížná a riskantní. Na rozdíl od geografické polohy tyto faktory sice změnit lze, ale jen obtížně, v dlouhodobém časovém horizontu a při vlastenecké vládě, hájící přednostně domácí zájmy a neposluhující potřebám světové finanční oligarchie. Při vazalských vládách se bude situace ČR nutně zhoršovat, bez ohledu na možný další růst hrubého domácího produktu.

Za třetí: Silně otevřená ekonomika typu ČR potřebuje velké trhy. Velkým problémem meziválečného Československa byl rozpad velkého trhu Rakousko-Uherska. Za socialismu bylo výhodné, že Československo mohlo vyvážet na velké a do značné míry hladové trhy někdejších socialistických států, byť jejich hladovost měla tu stinnou stránku, že nedostatečně stimulovala náš vědeckotechnický rozvoj. Závislost dnešní tuzemské ekonomiky na ekonomikách států EU je nepřiměřeně vysoká. Problém je nutné řešit její větší diverzifikací, posilováním vývozu na rychle rostoucí trhy východní a jižní Asie, Ruska, Latinské Ameriky a dalších, spíše rozvojových států. Politika nepřátelství vůči Rusku a Číně, provozovaná nechvalně známým takzvaným demoblokem a lidskoprávními nevládními, byť z veřejných rozpočtů převážně financovanými organizacemi, citelně poškozuje rozvoj ČR.

Na co je třeba se připravit

Mnohé nenasvědčuje tomu, že se situaci v Evropské komisi po volbách do Evropského parlamentu zlepší. Spíše naopak. Může se to týkat i mimořádně kontroverzní migrační politiky EU, která zničila Schengenský prostor. Vnější hranice EU přestala být pro nelegály neprostupná.

Migrační politika EU má dnes charakter masového nelegálního dovozu převážně muslimských migrantů za účelem ještě více oslabit sociální stát, zlevnit beztak levnou pracovní sílu, postupně islamizovat EU a také dále okrádat rozvojové státy o jejich činorodé občany. ČR musí začít hlídat své státní hranice, Schengen-Neschengen. Musí více a lépe vyhledávat potenciální spojence v rámci EU na bázi společných zájmů a vyjednávat postupy společné obrany s nimi. Sama toho totiž mnoho nezmůže – v EU i mimo ni. Společný postup zemí visegrádské čtyřky již některým hrůzám, například povinným kvótám na přijímání migrantů, relativně úspěšně čelí. Přidávají se k nám další státy, které už mají zvůle Evropské komise také plné zuby.

Namístě je i hledat cesty, co dělat v případě, že zvůle Evropské komise vyvrcholí vyhozením například visegradské čtyřky, či zcela rozbije EU a vznikne značně odlišná situace.

Jan ZEMAN

30. 5. 2019  Jan ZEMAN