»Lajky« pro konzervu

Všimli jste si, že když jdete po chodníku nebo když čekáte na autobus, metro či tramvaj, kolik lidí se jen tak dívá, co já vím, třeba na projíždějící auta nebo krásné ženy a kolik lidí se dívá do mobilních telefonů? Je to docela nepoměr. Dříve jsme se dívali právě na ta auta a ženy, v tomhle období dvojnásob, protože jaro jaksi přinutí ženy a dívky změnit šatník a ukázat nám mužům jejich ladné křivky.

[o]

Dnes je situace trošku jiná. Při tom čekání si uvědomuji, jak jsem strašně starý nebo nemoderní. Ano, dívám se, dívám se rád. Vlastně, když jsem se takhle díval jako mlaďas, tak jsem se mnohdy i seznámil. Díval jsem se, díval a ona se podívala také, pak se usmála a bylo to. Nevím, jak to dělají mladí dnes, ale já už asi nejsem schopen se seznámit. Postávám na peróně a první, druhá, třetí, a co já vím i dvacátá, civí do mobilu a nevnímá svět. Aby se uzavřela do té své konzervy úplně, tak má i sluchátka.

Ne že bych se chtěl seznamovat, mám rodinu, a hlavně milující a milovanou manželku, ale jen prostě nechápu, jak to ti mladí dělají. Na obranu ženského pokolení musím ještě říci, že je to oboustranné. Bohužel. Jediným rozdílem mezi muži a ženami je snad jen fakt, že muži, nejedná-li se o nějaké metrosexuály, si nedělají to známé a úžasné selfie. Takže dámy, načančat, namalovat, nezapomenout na rty (nejlépe červenou), našpulit (ty rty), vyfotit, prohnat přes filtr v mobilu a sdílet. Co na tom, že výsledek je, jako byste zakousli králíka, důležité jsou přece »lajky«.

Takový »lajk« od někoho, koho sice máme v přátelích - ale co si budeme nalhávat, je to vlastně cizí člověk - tak ten potěší a vžene nám do našich mozečků nádherný pocit, pocit štěstí. Je to takové jiné, takové závislácké. Není ale hezčí slyšet to od někoho, kdo cizí není, anebo i klidně cizí je a jen tak k vám přijde a řekne, moc vám to sluší?

Za mě určitě ano, ale jděte k té, co se vám líbí a zkuste jí sundat sluchátka a tu konzervu otevřít. Asi »lajk« nedostanete, spíš pár facek…

Pavel JÁCHYM

31. 5. 2019  Pavel JÁCHYM