Írán není jen slavná Persie

Dnes a denně v agenturách citovaný perský Írán není Íránem (dle názvu) dlouho, do roku 1935 to byla právě stará dobrá Persie, islámská republika je pak aktuální od roku 1979. V každém případě však dějiny na území současného Íránu píšeme někdy od roku 3900 před naším letopočtem, kdy bylo postaveno první město v Súsách. Tehdy sem přišli první Indoevropané, kteří si říkali Árijci (Arijánám; odtud ostatně i Írán).

Ne, nebojte, nebudeme opisovat Wikipedii, vystačit si budete muset na tomto prostoru se základními daty a pak několika dalšími vjemy, které se nevešly do prvních dvou středečních »zastávek« íránské »trilogie«. Ale nadcházející putování po proudu času by mělo být samozřejmou součástí seznámení se se zemí, kterou jsme si vybrali pro dovolenkové i jiné putování – aby nebyl člověk po příletu do jiného světa zcela ztracen. Nás takového faux pas ušetřila naše česká průvodkyně, která připravila 40stránkový elaborát, takový základní výtah z turistických průvodců, kterých se ostatně v češtině zrovna o Íránu příliš nedostává.

Napříč tisíciletími

Súsy se staly součástí Elamu v roce 2200 př. n. l., vrchol rozkvětu Elamu přišel ve 13.-12. století před Kristem, to se sem po babylonské epizodě dostali Médové a posléze první Peršané. Ostatně Médská říše byla první íránskou velmocí, Médové založili hlavní město Ekbatanu v roce 673 př. n. l. a Asyřané dobyli Súsy o necelých 30 let později. Když Médové dobyli po dalších více než 30 letech Ninive, skončila i existence Asyrské říše. Po ní už se začíná mluvit o říši Perské, Achajmenovské. Právě achajmenovští králové nás provázeli naším dubnovým putováním Íránem 21. století dlouho. Vždyť vládli v Súsách, Persepoli i Pasargádách, které jsme všechny mohli navštívit.

[o]

Posledního achajmenovského vládce Dareia III. potkala smrt kvůli Alexandru Velikému, roku 331 před Kristem. Alexandr pak – prý omylem – zničil právě Persepoli, sídelní město Persie.

V době přechodu letopočtu nad Alexandrem helenizovaným Íránem vládla zčásti Seleukovská dynastie, zčásti Parthové. Ti dokonce 53 let před Kristem drtivě porazili Římany v bitvě u Carrh. Ti se pak ale přece jen prosadili, takže na další éru rozkvětu si lidé na území dnešního Íránu museli ještě hodně dlouho počkat.

V novém letopočtu novoperskou říši vystavěli Sásánovci od 3. století, je pak už o více než 400 let později vystřídali Arabové. Následovaly Ummajovský chalífát, Abbásovský chalífát, mezitím od 9. století první íránské dynastie: Tháhirovci, Saffárovci, Samánovci, Bújovci, Ghaznovci – než v 11. století se dostal k vládě zakladatel turecké dynastie Seldžuků a ve 13. století do Íránu vstoupil pro změnu Čingischán. V Persii se ukázala i Timurovská dynastie, Safíjovská, v 16. století šáh Abbás I. dal vystavět slavný Isfahán, po jeho dobytí afghánskými vzbouřenci tu zanechaly stopy vlády Nádira Šáha, Zandovců a hlavně Kádžárovců, za nichž už se hlavní město přestěhovalo do Teheránu.

Vítejte v současnosti

A to už se přesouváme do 20. století, kdy se nejprve prosadila dynastie Pahlaví… V roce 1971 si pak v Persepoli připomněli 2500 let existence Perské říše, ačkoli ke stejnému výročí byla postavena z bílého mramoru z oblasti Isfahánu majestátní Věž svobody - kde jinde než v Teheránu, aby pak nejen v aktuální metropoli na sklonku 70. let ajatolláh Chomejní prosadil islámskou republiku.

V dalším desetiletí se válčilo s Irákem (podporovaným Spojenými státy), po smrti Chomejního se jeho nástupcem stal ajatolláh Alí Chameneí, jenž duchovně vládne Íránu dodnes. Prezidenty za jeho éry byla známá jména – Rafsandžání, Chátamí, Ahmadínežád a nyní Rúhání. Po celých 40 let se plně dbá na dodržování pěti pilířů islámské víry – (šaháda – víra v jedinost boží a božské poslání proroka Mohameda; salát/namáz – modlitby až pětkrát denně směrem k Mekce; předepsaná almužna zakát – 2,5 % čistých ročních zisků pro nižší sociální vrstvy; saum - půst v měsíci ramadánu a v neposlední řadě samozřejmě hadždž – pouť do Mekky). Írán je většinově šíitský, ačkoli jinak až 90 % muslimů patří k hlavnímu proudu tzv. sunnitů. A právě obrana před sunnitskými ataky Íránce sjednocuje v jejich upřímné víře. Ne náhodou jsem minule zmínil oslavy 12. imáma Mahdího, protože si je Írán připomíná 21. dubna, takže jsme u nich mohli být i my. A viděli celou tu parádu s ohňostroji, bujarými večírky, ale i právě podporou potřebných (už v předvečer svátku se zdarma na ulicích rozdávaly buchty a zdejší slavná růžová voda s chutí šafránu).

Dvě měny

Údaje o penězovodech byly také klíčové. Vždyť krom fantaskních statisícových bankovek, kterými jsme byli obdařeni, jsme ještě zjistili, že tu mají vlastně dvě měny, takové to konvertibilní-nekonvertibilní, stejně jako třeba na Kubě. Takže když nám prodejci říkali ceny v desetitisících, chtěli po nás vlastně stotisícové bankovky (pro představu: jedno euro činí asi 140-150 000 íránských riálů. Platy se tu pohybují v desítkách milionů riálů, takže fakt žádná švanda. Ale platební karty už sem taky dorazily. Byť turisté by na jejich kouzlo (až na výjimky) spoléhat neměli.

Ta nej

Upřímně, byl jsem rád, že jsme se při autobusových přesunech něco dozvěděli právě i o době nejnovější, protože po pár dnech jsem se mezi všemi těmi Sásánovci a Kádžárovci docela rychle ztratil. Stejně jako v bezpočtu z celkem 22 lokalit zanesených do seznamu UNESCO – což mimochodem pro 17. největší zemi světa, zemi ve tvaru kočky, představuje bronzovou pozici v Asii a 11. místo na světě.

A když jsme u těch nej, tak vězte, že v Teheránu mají největší bazar na světě, v Isfahánu druhé největší náměstí planety hned po náměstí Nebeského klidu v Pekingu, o Demávendu, nejvyšším vrcholu Blízkého a Středního východu a celé severní Afriky, už byla řeč v předešlých dílech. Nejdelší řeka Aras přesahuje 1000 kilometrů! My jsme během našeho více než dvoutýdenního putování ujeli přes 3300 km a nachodili přes 70 (a někteří až přes 100 km). To samo o sobě není tolik, ale vezmete-li v potaz zdejší nesouměrné obří schody, tak to žádné lážo plážo nebylo… Přesto budu doufat, že jsme se s Íránem neviděli (poprvé a) naposledy.

Roman JANOUCH

FOTO – autor

4. 6. 2019  Roman JANOUCH