Pozor: Trump Madura potřebuje!

Družstvo pro ekonomická, politická a sociální studia Fontes Rerum uspořádalo na pražské Novotného lávce další ze svých besedních podvečerů, tentokrát na téma »Venezuela – proč je v rozvratu země, která má největší zásoby ropy na světě? Jak funguje tamní Socialismus 21. století?« Besedovat na pozvání exministra zemědělství, resp. průmyslu a obchodu Jana Mládka (ČSSD) přišli poslanec PS PČR a stínový ministr pro hospodářskou politiku a finance KSČM Jiří Dolejš, americký novinář a vydavatel žijící v ĆR Erik Best a antropolog, spisovatel a publicista se zaměřením na Latinskou Ameriku z Univerzity Karlovy František Kalenda.

S patrně nejzajímavější informací dvouhodinovky vystoupení a odpovědí na otázky z publika přišel Erik Best. Ten kromě přesné citace válečného štváče, amerického jestřába Johna Boltona, oficiálně Trumpova poradce pro národní bezpečnost USA, že po Venezuele je v hledáčku Washingtonu coby nepřítel číslo jedna v oblasti Kuba a pak Nikaragua, ozřejmil skutečnost, že Trumpova politika ve Venezuele není ani tak dána ropou (a už vůbec pak ne snahou zavádět tam svobodu a demokracii), jako blížícími se dalšími prezidentskými volbami v USA (na podzim 2020). Ty chce totiž ješitný Trump opět vyhrát a ví, že k tomu potřebuje získat mj. Floridu. Takže i když s oficiálním startem předvolební kampaně má přijít až teď v červnu, už 8. května právě na Floridě přesvědčoval své příznivce horečným štvaním, že demokraté chtějí v USA zavést přesně takový socialismus, jako je ten ve Venezuele. A varoval, že kdyby demokraté vyhráli, tak by tak jako Caracas dopadly i Spojené státy americké. A přesně tohle bude dělat podle Besta Trump následující rok a půl, proto potřebuje udržet současného oficiálního venezuelského prezidenta Nicoláse Madura Morose u moci, ale zároveň Venezuelcům bude házet klacky pod nohy, aby mohl poukazovat na neudržitelnost (jakéhokoliv) socialistického režimu. Protože to ale nemůže deklarovat nahlas, tak ve skutečnosti v praxi podporuje oba současné venezuelské prezidenty – i trucprezidenta Juana Guaidóa, jehož uznalo něco málo přes padesát států světa (včetně ČR).

A proč s touto falešnou kampaní začal právě na Floridě? Protože Florida je podle Besta klíčový americký stát. Téměř každý vítěz prezidentského klání na Floridě usedl nakonec v Bílém domě a naopak. »Všichni Američané vědí, že Bush ml. vyhrál kvůli tomu, že falšoval hlasování na Floridě,« prohlásil zcela vážně Best.

Na Guaidóovi není zájem

A Bestovi dal ohledně Trumpovy strategie zcela za pravdu i Kalenda. Také je přesvědčen, že Trump nemá zájem, aby vyhrál Guaidó a chce, aby Venezuela byla nadále na kolenou, zatímco on bude moci argumentovat, jak socialismus nefunguje, přestože podle Kalendy onen socialismus 21. století ve Venezuele už několik let není, respektive »pokud kdy byl, tak zemřel s Hugo Chávezem«.

Představitelé Madurova režimu si však musí dát pozor, jak s Guaidóem naloží. Zatímco prý Maduro je opatrný a chápe, že představitelé režimu proti němu zasáhnout nemohou, takový předseda Ústavodárného shromáždění Diosdado Cabello by prý Guaidóa zatkl hned. Mimochodem, ani jeden z obou aktérů pro Kalendu není legitimní, ani Guaidó nejedná v souladu s ústavou.

Od dob bývalého prezidenta Cháveze, celosvětové levicové ikony 21. století, už se podle Kalendy ve Venezuele ropa netěží, protože se neinvestuje do oprav a údržby ropných technologií. A tak skoro nikdo už venezuelskou ropu nechce odebírat – vedle USA už ani Indie, která donedávna byla jedním z hlavních odběratelů. Teď se těží hlavně zlato, největší zdroj tvrdé měny pro Caracas, ovšem i to se zpracovává v Erdoganově Turecku, mj. největším dodavateli potravin pro Venezuelu.

Přesto je jich málo, proto, a kvůli už 130tisícové inflaci, ze země odešly už více než tři miliony uprchlíků, z nichž statisíce už jich dorazily do Mexika, kolem 100 000 pak naopak na jih kontinentu, do Argentiny či do Chile.

Jestliže moderátor podvečera Mládek za největší chybu současného venezuelského režimu vidí, že novým prezidentem největší ropné společnosti PDVSA byl jmenován generálmajor Bolívarské národní gardy (od října 2017; což není možné ani v případě Aramca v Saúdské Arábii, kde právo šaría a tamní náboženská policie do firmy nesmí), Kalenda se nediví, Venezuela má totiž na počet obyvatel největší počet generálů na světě. Zároveň ale upozorňuje, že největší ropná společnost tu byla znárodněna už dávno před Chávezem!

Potenciál, stabilizace

Jiří Dolejš měl zase dešifrovat něco ze »Socialismu pro 21. století«. A tak prozradil, že duchovním otcem tohoto ideologického projektu je německý sociolog a politický analytik Heinz Dieterich Steffan (1943), žijící aktuálně v Mexiku, kdysi poradce Cháveze. Socialismus pro 21. století byl vyhlášen na V. světovém sociálním fóru (WSF) v lednu 2005, v domovském městě WSF, brazilském Porto Alegre. Z dlouhodobého hlediska jde o systém založený na odvržení byrokracie a politické pluralitě, participaci, kolektivním i soukromém vlastnictví, trhu se sociálními právy, organizování komunit, hnutí družstevního, syndikalistického charakteru atp. Liší se proto od etatismu tzv. reálsocialismu éry studené války, ale jsou tu i rozdíly oproti kubánskému socialismu. Resp., že ten latinskoamerický socialismus 21. století nemá ani typicky evropské koncepty (jak je formulovala zejména Die Linke.), ani ty profilující čínský pokus o socialismus 21. století. Těch variant je samozřejmě více. Proto podle Dolejše současná krize ve Venezuele nemůže dehonestovat socialismus 21. století jako takový.

Dolejš pochopitelně mimo historické anabáze tohoto projektu ve Venezuele připomněl i dílem stále platnou Monroeovu doktrínu jako princip vztahu USA k zemím Latinské Ameriky (z roku 1823), jejímž cílem bylo zabránit evropské kolonizaci západní hemisféry tak, aby tato zůstala sférou vlivu USA; a zmínil se i o ideologii bolívarismu, tedy tradici v regionu bližší než například evropský marxismus. Bolívarismus popsal jako mix idejí spojení hispánských států (inspirovaný mj. křesťanstvím - sociálními myšlenkami evangelií či teologií osvobození) a sociálních emancipačních programů.

Pokud jde o Venezuelu, její ekonomika má podle Dolejše i nadále potenciál. Nejdřív se ale musí stabilizovat. Jako první krok vidí vyhlášení voleb dohlížených ne pouze jednou částí, ale celým mezinárodním společenstvím.

Roman JANOUCH

5. 6. 2019  Roman JANOUCH