Ještě dvakrát k Václavskému náměstí

V minulém týdnu mě zaujal výrok jakéhosi odborníka, který v televizi komentoval nedávnou demonstraci odpůrců premiéra Babiše. Prý »legitimita těchto demonstrací je odvozena z toho, že deset procent obyvatel je na ulicích«. Zaujalo mě těch deset procent. Jestliže tam bylo sto tisíc lidí a tento počet je desetinou všech z nás Čechů, pak buď já, nebo onen odborník neumíme počítat, anebo jde o propagandistický trik. Pokud tedy tam bylo sto tisíc lidí a měla by to být desetina, pak by se celek rovnal milionu. A nás tady v Česku je desetkrát jeden milion.

[o]

Ani onomu sto tisíci se věřit nedá. Jak spočítal kolega Tomáš Cinka, mohlo se na Václavské náměstí vejít tak jedenačtyřicet tisíc lidí. Víc ne. Organizátoři si také všimli, že uváděné číslo nesedí a že dříve či později jim oněch sto nebo dokonce sto dvacet tisíc někdo připomene a tak příští podobnou akci svolali přímo na Letenskou pláň, kde se hůře počítají ony »statisíce«, a lze klidně tvrdit, že přišel milion lidí a dotvrdit to záběry z kamer a zkuste si z nich spočítat, kolik lidí přišlo! Vzpomínám na to, jak v době předlistopadové, v »době dřevní«, kdy všechno bylo špatně a ani počítat jsme zřejmě neuměli, jeden z disidentů také spočítal počet manifestantů, kteří sem přišli při jedné příležitosti. Oficiální verze zněla také na sto tisíc. Tehdy tribuna byla dole na náměstí a tramvaje nejezdily a ani přes magistrálu se nikdo nedostal. On tvrdil, že tam byla tak polovička nebo maximálně šedesát tisíc lidí. Mohl mít pravdu, ale nemusel. Ty zelené pásy vypadaly jinak, tramvaje prostředkem náměstí po dobu demonstrace na rozdíl od té protibabišovské nejezdily a i »nad koněm« byli lidé. Byl tam v chumlu disidentů jeden – přišli tehdy totiž i někteří chartisté – který si na protest proti tehdejšímu režimu a oné manifestaci lehl a policisté, kteří ho přišli odsud vyprovodit, ho museli odnést nataženého jako prkno. Úctyhodný výkon! Přitom nahoře »u koně« nebyla tehdy tlačenice. Snad lidé, když se dozvěděli, co za skupinku tu je, raději se šli mačkat o kus dolů.

Onen disident počítající, kolik lidí sem tehdy přišlo, měl zřejmě pravdu. To víte, propaganda! Pamatuji, jak na Letné se křičelo: Nejsme jako oni! A nebyli, jak ukázala privatizace, ztráty dvoubilionového majetku či omluva za odsun a souhlas s »humanitárním bombardováním« Jugoslávie. Minulý režim se angažovanosti po boku sovětských vojsk v Afghánistánu úspěšně vyhnul. Ten polistopadový pomáhal a pomáhá svými vojáky rozvážet »demokracii« po světě. Prostě ti demonstranti ze současného Václavského »nejsou jako oni«, tedy myšleno minulý režim. Těch na čtyřicet tisíc je sice hodně, ale málo na to, aby se po vzoru Majdanu uchopili moci, jak chtějí jejich organizátoři. A možná i proto si tak hrají s čísly, protože čím víc lidí bude křičet na náměstích, tím víc bude na očích »nestabilita« České republiky a, jak známo, »čím hůře, tím lépe«, alespoň pro splnění cílů, které si antibabišovci předsevzali.

Jaroslav KOJZAR

12. 6. 2019  Jaroslav KOJZAR