Nejistá budoucnost

Máme dnes jednu z nejnižších nezaměstnaností v novodobé historii. Platy mnohých lidí jsou na slušné úrovni a vlastně žijeme v době, kdy není moc na co si stěžovat. Zdravotnictví celkem funguje, obchody jsou narvané k prasknutí, většina z nás má kde bydlet. Už není potřeba zakládat, budovat, spořit…

[o]

Trochu mě to ale děsí. Stav naší i celosvětové společnosti mi připomíná jeden známý a tak trochu prognostický pokus. Jistě jste slyšeli o městech myší Johna Calhouna. Ten vybudoval myší ráj, veliké myší město, kde bylo vše, co tato zvířata potřebovala. A vysadil tam osm myších pionýrů. Následovala populační exploze a po roce bylo v nádrži 600 myší. Jenže pak se něco zvrtlo. I když byla nádrž/město koncipováno pro až pět tisíc myší, hlodavci se už nemnožili. Populace začala stagnovat, samice odmítaly přivádět na svět nové potomky, samci se rvali, nebo naopak naprosto vzdali roli samce a stali se z nich »the beautiful ones« – krasavci, kteří pečovali jen o sebe. Neuměli bojovat, neuměli se dvořit samicím, nebyli přizpůsobiví, zhloupli.

Calhoun tak došel k několika závěrům. Za prvé, existují dva druhy smrti. První typ je duchovní smrt. Mladé myši, které nemohly najít své místo v ideálních podmínkách, byly psychicky zlomeny. Nebyly schopné se spárovat a zplodit potomky ani bránit svá území… Druhý typ - fyzická smrt - je nevyhnutelná.

Co to má společného s námi? Všimli jste si například televizních reklam? Kolik z nich nabádá k rodinnému životu (byť třeba podprahově s rodinou jako tématem)? A kolik z nich naopak nabádá k bezproblémovému užívání života teď a tady? Ať jde o jídlo, pití, bydlení, zboží i peníze, většina reklam je zaostřena na svobodný život bez závazků, bez budoucnosti. Žijeme teď a tady.

Tím nechci říkat, že se většina stala hloupými myšími krasavci. Lidstvo bohužel žene do záhuby pravý opak hlouposti - inteligence a informace. Moderní člověk znalý ekologického stavu země, ekonomických problémů světa i svých národů, znalý problémů se zdroji, jak přírodními, tak svými osobními si dnes desetkrát rozmýšlí, zda a jestli vůbec založí rodinu, zplodí děti. A když, tak jen jedno, maximálně dvě… Mnozí raději žijí single.

Ale nesmíme zapomínat na národy, které nemají ani informace ani zdroje. Jen původní přírodní zákony. Co bude nakonec silnější a kam bude směřovat lidská civilizace?

Bůhví, jestli a jak se o naší době budou jednou učit děti za dvě stě, tři sta let…

Helena KOČOVÁ

12. 6. 2019  Helena KOČOVÁ