Jaký hrabě?

Nějak se v poslední době zase rozmáhá zlozvyk oslovovat příslušníky bývalé šlechty tituly »hrabě, kníže« apod. Už dvakrát jsem na to narazila při poslechu veřejnoprávního rozhlasu, napodruhé to bylo v minulém týdnu (byť se jednalo o reprízu). Moderátorka Českého rozhlasu Plus pozvala do studia pana Huga Mensdorffa-Pouilly, který je spolumajitelem jihomoravského zámku Boskovice, navráceného rodině v restituci. Poptávala se na běh jeho života, který je rozhodně zajímavý, ba úctyhodný, protože pan Mensdorff je narozen v roce 1929. Pochopitelně padaly otázky na období třicátých let i nacistické okupace apod., samozřejmě doby poválečné, ale na místě moderátorky bych ubrala na slyšitelné servilitě. Omlouvá jen to, že Hugo Mensdorff si jako senior zaslouží úctu.

[o]

Obsah rozhovoru nerozporuji, ale oslovování hosta ve studiu veřejnoprávního média »pane hrabě«, což se stalo opakovaně, bylo pro mne příliš. Zřejmě se ve veřejném prostoru málo zdůrazňuje, že používání šlechtických titulů (také šlechtických řádů a erbů) je od roku 1918 na veřejnosti v naší zemi – ať už se jmenovala Československo nebo se nazývá Česká republika – nezákonné. Pouze v době nacistické okupace byla tato praxe obnovena.

S ohledem na tento stále platný zákon by měl každý, kdo působí ve veřejném prostoru, což jsou především politici a novináři (ale třeba také učitelé či státní zaměstnanci), vědět, že se i pro potomky bývalých šlechtických rodů používá běžné oslovení »pán, paní« ve spojení se jménem, jak je zvykem pro všechny občany. Žijeme v republikánském zřízení, které si naši předci těžce vybojovali po dlouhých bojích a nezměrném úsilí o vlastní státnost, o republiku s volenými zástupci, nikoli dědičnými funkcemi, a bez ohnutých zad poddaných před feudály. Co by tomu dnes řekli Masaryk a Beneš?

Musím připomenout jiný případ. Z časů, kdy ministroval ve vládě Petra Nečase Radek John, tehdy představitel obskurní partaje Věci veřejné. Byl to on, kdo na jedné tiskové konferenci hovořil o Karlu Schwarzenbergovi jako o »panu knížeti«. Tenkrát ho muselo jistě více lidí upozornit, že to se fakt nehodí, a John toho pak nechal. Tedy nejprve nechal toho poklonkování Schwarzenbergovi, a pak ve finále nechal i té politiky.

Jenže to už je pár let, a jak vidno, i lidé aktivně působící v politice na to asi již zapomněli a blízkost někoho s »modrou krví« jim pak zatemní mozek. Učí se to vůbec na školách obecně, a zvláště na těch, které připravují budoucí novináře a moderátory? Nevím. Tak to pro jistotu připomínám všem. Zákon ze dne 10. prosince 1918, »jímž zrušují se šlechtictví, řády a tituly«, má číslo 61/1918 Sb. Praví se v něm mj., že »bývalí šlechtici nesmějí užívati svého rodného jména s přídomkem nebo dodatkem, vyznačujícím šlechtictví«. Zákon podepsali Karel Kramář a Antonín Švehla.

Monika HOŘENÍ

14. 7. 2019  Monika HOŘENÍ