»Kniha na zakázku«

Sedím v kinokavárně, kde se schází tzv. pražská kavárna. Nejsem nijak zaujatý, každý máme právo na svůj názor. Neboť jak jsem už kdysi napsal, demokracie funguje pouze na principu vzájemného uznání. A jak tak sedím a lovím v paměti různou inspiraci a myšlenky pro své zápisky, zavnímám rozhovor vedle u stolu. Najednou nelze neslyšet jednání tří mladých lidí, kteří dávají dohromady nějakou knihu. Co by na tom bylo, ale zdál se mi to takový netypický přístup. Proto jsem i zvědavě poslouchal.

[o]

Mladý muž říká, zde je materiálu nepřeberné množství, zde máte grafy a zde máte fotografie různých hřbitovů, památek a staveb v Sudetech. A ejhle, zbystřil jsem. To mne zajímá. Muž říká, vyberte si, paní redaktorko, co chcete, a naznačil jí samotné schéma, kolik procent toho, či onoho a jak vlastně ta kniha má vypadat… A ještě dodal, knihu vám zaplatíme v nákladu asi 40 tisíc. To mne dostalo, jelikož knihy jsou dnes u nás o nákladu běžně i cca dva tisíce.

Paní redaktorka poslušně naslouchala a položila základní dvě otázky. Ta první byla, v jakém duchu má celkově kniha vyznít. Dostala zajímavou odpověď, že kniha má jednoznačně a jemně naznačit čtenáři, že oběti a důsledky vyhnání německých obyvatel z pohraničí byly nedozírné a tragické. Nakonec podklady různých grafů má k dispozici a může si vybrat, jaké jí budou pasovat do vybraných textů jednotlivých kapitol. Důležité je uvést, jak harmonickým životem Němci v Sudetech žili a také nezapomenout následné ohromné oběti, to jak nechutně a krutě se Češi chovali u procesu vyhnání Němců z jejich původní vlasti. Druhá otázka byla od paní redaktorky, kolik si za to může nafakturovat. Odpověď mě doslova šokovala: »Nafakturujte si, prosím, kolik uznáte za potřebné. Nám je to jedno. Finance nejsou důležité, ale co je důležité, aby jednou Česká republika prolomila sama Benešovy dekrety a tímto tento proces se stal absolutně nezvratným.«

Redaktorka poděkovala a dál konverzovala o technických detailech. Já jsem nevěděl, jak reagovat. Měl jsem chuť se jít zeptat, jestli to myslí skutečně vážně. Nebo mu mám rovnou dát pár facek s připomenutím, že to byli právě Němci, kteří rozpoutali dvě světové války a důsledkem bylo »jen« 37 milionů obětí v I. světové válce a 72 milionů v II. světové válce. Válečné reparace nám odmítlo Německo vyrovnat. Demokracie funguje na principu pouze vzájemného uznání, a to pramení z úcty k druhému, nikdy naopak! Přiznám se, že od té doby jsem v kinokavárně nebyl.

Roman BLAŠKO

18. 7. 2019  Roman BLAŠKO