Rozhovor Haló novin s poslancem Jiřím Dolejšem, místopředsedou ÚV KSČM

Akce Holešovské výzvy nepodporujeme

V neděli pořádá Holešovská výzva a další iniciativy na Václavském náměstí demonstraci nazvanou Soumrak kmotrů. Má na ní být mimo jiné »ustavena dočasná občanská vláda a vyjednávací tým bude pověřen jednáním s nelegitimní vládou Petra Nečase o termínu, kdy opustí vládní budovy a předá vedení země dočasné občanské vládě«, jak se píše v materiálech organizátorů. Podpoří KSČM tuto akci?

[o]

Nepodpoří. Akce veřejného odporu proti této vládě obecně chápeme a víme, že pro tento odpor je celá řada dobrých důvodů. Výsledky výzkumu veřejného mínění hovoří jasně: tato vláda nemá politickou legitimitu. Trvale má minimální podporu občanů, zpronevěřila se svým předvolebním slibům a je tvořena i stranou LIDEM, pro niž nikdo ve volbách nehlasoval. Vážnou trhlinu na politické legitimitě kabinetu zanechal i způsob, jakým premiér Petr Nečas přistoupil k rozsáhlé amnestii prezidenta Klause, již bez rozmyslu kontrasignoval. V takové chvíli je odpor občanů pochopitelný.

Podporujeme akce, které posilují šanci na změnu, které jsou promyšlené, přicházejí s řešením a stojí za nimi osobnosti, které mají autoritu a jsou důvěryhodné. Podílíme se pravidelně na akcích Spojenectví Práce a Solidarity (SPaS) a jistě třeba i na blížících se oslavách Prvního máje se pokusíme touto vládou zatřást a připomeneme jí především to, že nedokáže zastavit růst nezaměstnanosti. Nikdy však nepodporujeme akce chaotické, nebo dokonce podezřelé. A právě takovou se nám bohužel jeví být akce nedělní.

Jsou hlavním důvodem podezřelé osobnosti, které akci pořádají?

Z velké části ano. Když se podíváme na Holešovskou výzvu a další iniciativy, které demonstraci spolupořádají, vidíme jména jako Slávek Popelka, který je aktivistou spíše chaotizujícím, často s protikomunistickými názory. Vidíme neúspěšného podnikatele Vladimíra Stehlíka, u nějž si možná někdo vzpomene na jeho zvláštní vedení kladenské Poldovky.

Nacházíme tam kupodivu i jméno ekonoma Pavla Kohouta, který je členem Národní ekonomické rady vlády a který nedávno propagoval tvrdá pravicová řešení, včetně neoliberálního nápadu na rozpočtovou ústavu, nebo změnu volebního systému na většinový, která by posílila velké bohaté strany a vyšachovala ty menší a méně movité. Pro mne osobně visí i velký otazník nad dalším z mužů, který se má akce zúčastnit: nad Vítem Bártou z Věcí veřejných, který ač soudem osvobozen, rozhodně nerozptýlil podezření, že jeho strana byla od počátku jen byznys-projektem firmy ABL.

Je jasné, že některé osobnosti politického života cítí naštvanost lidí a chtějí se na této vlně svézt, možná dokonce na ní i parazitovat. To by koneckonců nebylo to nejhorší. Mnohem více mne však znepokojuje, že si organizátoři osobují právo přímo na ulici »odvolat vládu« či prohlásit všechny dosavadní právní akty dosavadní vlády za neplatné. To už jde za rámec Ústavy.

Věřím, že jde o metafory a nadsázku. Ale přesto musím říci zcela jasně: kdyby došlo pod záminkou demokratického odporu vůči vládě k útoku na Ústavu, tak KSČM jako strana demokratická a respektující právní řád by se vůči tomu musela jednoznačně ohradit.

Váš vzkaz těm, které by rétorika »smetení vlády« lákala, je tedy jaký?

Odpor musí vždy ústit do nějakého řešení. A to řešení mohou přinést jen a pouze volby do parlamentu. KSČM se opakovaně obracela na občany i politickou reprezentaci, aby se shodli na ústavním postupu, jak se dobrat k předčasným volbám. Jiný než ústavní postup je ovšem nepřijatelný.

Dokonce nepovažujeme ani za rozumné tlačit na nově zvoleného prezidenta Miloše Zemana, aby se na základě velmi extenzivního výkladu Ústavy pokoušel tuto vládu odvolat, mimo definované ústavní postupy. To by bylo nešťastné. Ano, dejme vládě najevo, co si o ní myslíme. Ale soustřeďme se především na konkrétní řešení a připravujme se na volby, ať už budou v jakémkoli termínu.

Organizace typu Holešovské výzvy často mluví o tom, že politické strany se přežily, a akce se tudíž musí chopit občanská společnost.

Ano, některé strany se staly jakýmisi kádrovými a mocenskými pevnostmi, do sebe uzavřenými kartely a všichni víme, že mezi občany je rozšířená nedůvěra vůči politické reprezentaci obecně. To však neznamená, že se bez politických stran a politické reprezentace obejdeme a vystačíme si se sítí nezávislých sdružení a aktivit.

Občanská společnost by se měla s politickou reprezentací spíše doplňovat, měly by se vzájemně inspirovat. Je logické, že opoziční strana, a zejména levicová, by měla mít k občanské společnosti vždy blízko. To neznamená, že zahodí svoji odpovědnost politické strany, ale že si k občanské společnosti najde cestu, postaví most.

Masová strana je masová nikoli početností členské základny, ale svou přítomností mezi lidmi. K tomu patří schopnost komunikovat a při roztříštěnosti části občanského spektra třeba i pomoci s moderováním diskuse o řešeních. Proto se KSČM podílí třeba na iniciativě SPaS, proto máme blízko k odborům, proto úzce spolupracujeme například se Sdružením nájemníků či Radou seniorů. Rozhodně občanské iniciativy nepřehlížíme, ale ani nesuplujeme jejich roli. Budovat demokracii zdola znamená využívat občanské společnosti jako zdroje invence a aktivity, ale neznamená to negovat princip politické reprezentace.

Mantrou iniciativ, jakou je Holešovská výzva, je také »přímá demokracie«...

Přímá demokracie je možná, ale jen tam, kde je efektivní. Nemůže to být vševládný princip. KSČM dlouhodobě bojuje za posílení prvků přímé demokracie v našem politickém systému, zejména za přijetí zákona o obecném referendu. Protože speciální referenda nestačí. Když se vládnoucím stranám nehodila, zablokovala je: při dělení republiky, při vstupu do NATO, při řešení církevních majetků.

Ale nikdy jsme referendy nechtěli nahradit systém politické reprezentace. Určitě nemůžeme přímou demokracií řešit složité otázky energetické či dopravní koncepce. Co šlo v malé, jednoduché antické společnosti, nemůže fungovat ve složité a rozsáhlé industriální civilizaci. Ta určité zprostředkování vyžaduje, byť toto zprostředkování musí mít zpětnou vazbu a být kontrolovatelné, mimo jiné právě občanskou společností.

Proti tomu má přímá demokracie mnohem větší možnosti v lokální politice, například v projektu tzv. participativního rozpočtu, kde se řeší určité kapitoly v místních rozpočtech, které se bezprostředně dotýkají lidí, spolu s těmito lidmi.

Pravicoví kritici současného establishmentu také rádi hovoří o »odvolatelnosti politiků«. Co vy na to?

Politik, který spáchá kriminální skutek, by měl z politiky zmizet. To se nám zdá jasné. Je-li například poslanec pravomocně odsouzen, neměly by vznikat pochybnosti, jestli mu mandát zůstává, nebo ne. To je u nás bohužel nedotaženo.

Stejně tak se KSČM dlouhodobě přimlouvá za možnost odebrání mandátu v případě ztráty politické důvěryhodnosti. Ale k tomu nemůže dojít tím, že se sejde nahodile pár lidí na náměstí a řekne: »Franta je fuj.« Proto vznikl náš návrh na odvolatelnost poslanců za zradu volebního programu. Ten byl koncipován tak, že by podnět vzešlý z občanské sféry řešil Nejvyšší soud. Taková odvolatelnost politiků by byla demokratická. Ale žádná politická skupinka si nesmí toto právo urvat pro sebe a považovat se za reprezentanta lidové moci. Takové tendence jsou nebezpečné.

Jan STERN


Zajímají-li vás další články v našem deníku, přečtěte si vše buď v tištěné podobě Haló novin (k zakoupení na stáncích), nebo v elektronické podobě na internetových stránkách www.publero.com.

3. 4. 2013  Jan STERN