Klíčový trh

Česká republika má tradičně své největší obchodní partnery mezi zeměmi, které ji obklopují. Klíčovým partnerem je Německo. Hodnota našeho vývozu dosáhla 1,4 bilionu korun (37 procent celkového exportu) a hodnota dovozu atakuje bilion korun (29 procent celku). Vzhledem k otevřenosti naší ekonomiky a jejímu výrazně proexportnímu zaměření jde o mimořádné důležitý ekonomický, ale i sociální a politický prvek naší celkové hospodářské aktivity.

[obrazek]

Vazba české ekonomiky na německou je bezprecedentní. Pro porovnání: přesahuje nejvyšší stav závislosti na SSSR v době RVHP. Pro čtvrtinu exportérů znamená vývoz do Německa nejméně 30procentní podíl na celkovém exportu firmy, pro desetinu z nich dokonce více než polovinu celkové produkce. To samo o sobě pro ně není komfortní situace. Pro mnohé naše subjekty naopak doslova existenční. K tomu dodejme, že německý trh zdaleka není konečným adresátem české produkce. Spolková republika je současně rozhodujícím prostředníkem exportu našich výrobků dále do světa, což naši závislost na ni dále prohlubuje. Tím, že fakticky plníme funkci dodavatele polotovarů či montážní a manipulační výrobny pro nadnárodní celky logicky snižujeme výsledný efekt našeho (nejen) průmyslu, jeho produktivitu, celkovou efektivnost a konkurenceschopnost.

Nelze se proto divit snaze některých politických sil podpořených kvalifikovanými rozbory ekonomů-analytiků o nutnou diverzifikaci našeho exportu zejména významným zvýšením podílu Ruska a Dálného východu, především Číny. Tyto trhy jsou dosud otevřeny pro značnou část produkce české ekonomiky. Tento potenciál se však dlouhodobě zužuje politizací obchodních vztahů, například protiruskými sankcemi, které jsou reálně nepříznivé především pro nás a které koaliční vláda nepochopitelně, proti zájmům České republiky, reálně podporuje. Nezanedbatelná jsou i rizika založená téměř monokulturní strukturou našeho exportu. Desetiprocentní podíl Škodovky a další rozšiřování jejích výrobních kapacit sice zní hezky, stejně tak zájem o naše sklo a některé komodity spotřebního průmyslu, nicméně my bychom se spíše potřebovali »rozkročit do strany« a zaměřit se na finální výrobu s vysokou přidanou hodnotou, inovačním potenciálem a »chytrými« výrobní obory.

Závěrem poznamenejme, že s Německem nejsme spojeni pouze zahraničním obchodem. Fakticky jsou propojeny i obchodní řetězce se všemi z toho plynoucími vlivy na kvalitu, technologickou úroveň a inovativnost. Konkurenceschopnost českých výrobků již není jen o ceně. Aktuálně diskutovaná dvojí kvalita potravin je jen špičkou ledovce.

Ladislav ŠAFRÁNEK

20. 7. 2019  Ladislav ŠAFRÁNEK