Znát okolnosti

Dne 23. srpna 1939 podepsaly Sovětský svaz a Německo sovětsko-německou smlouvu o neútočení. Většina hodnotitelů této události má tendenci hodit do jednoho pytle nacistické Německo a socialistický Sovětský svaz – že jejich pohnutky byly shodné, že se dohodly »dvě totality« na rozdělení Evropy, že to byla smlouva »mezi nacisty a komunisty«, zkrátka, že to byla jedna banda. Přitom nepřipomenou, co podpisu této smlouvy předcházelo.

[obrazek]

Publicista Hlavatý v Českém rozhlase Plus, když minulý týden rozebíral německého ministra zahraničí Joachima von Ribbentropa, dospěl k neuvěřitelné zkratce: »Ten pakt vedl reálně k vypuknutí války, Hitler si tím pádem uvolnil ruce na východní frontě, věděl, že Stalin se de facto stává jeho spojencem...«

Jsou tedy v mainstreamu zřejmé tendence mnohých publicistů a také – bohužel – historiků svalit vinu za rozpoutání největšího válečného konfliktu s více než 60 miliony obětí na Sovětský svaz!

Prakticky vždy se »jen tak mimochodem« zapomene na to, co předcházelo podepsání sovětsko-německé smlouvy o neútočení. To byla například mnichovská dohoda ze září 1938, na níž se podílely nacistické Německo, fašistická Itálie a údajně demokratické Velká Británie a Francie. Stalin pochopil, jak dosavadní západní spojenci Československa zatočili se svou bývalou spojeneckou zemí a jak se zřekli závazků vůči ní. A na všem se ještě přiživili Poláci, kteří hned po Mnichovu tanky obsadili Český Těšín. Tento škraloup polských dějin se zapomíná programově, stejně jako skutečnost, že v roce 1938 polské speciální služby připravovaly na území Československa diverzanty z polské národnostní menšiny, podporovaly jejich ilegální a diverzní činnost proti ČSR. To bychom také jako sousedé Polska měli znát.

Stalin v březnu 1939 viděl, jak Německo okupovalo zbytkové čs. území, čímž padla i mnichovská smlouva. Ještě pár dnů před 23. srpnem 1939 probíhala sovětsko-britsko-francouzská jednání o tom, jaká by měla být reakce těchto tří mocností na očekávanou německou agresi. Bez úspěchu. Měli snad být Sověti slepí a neměli vidět, co se děje a co velmi brzy nastane?

A když půjdeme ještě více do minulosti, v roce 1934 byla mezi Polskem a hitlerovským Německem podepsána smlouva »Pilsudski-Hitler«, plným názvem »Prohlášení mezi Německem a Polskem o nepoužití násilí«. Smlouva byla vypovězena v dubnu 1939.

V roce 2017 jsem připravovala rozhovor s ruským historikem Morozovem, který vypátral v archivních dokumentech Hlavního štábu polského vojska z dvacátých a třicátých let (včetně polské rozvědky a kontrarozvědky z let 1933-1939), že v průběhu podzimu 1934 a jara 1935 Polsko společně s fašistickým Německem a Japonskem připravovalo útok na Sovětský svaz, který se měl uskutečnit v roce 1935. Tyto dokumenty byly odtajněny již počátkem devadesátých let. Ačkoli jsou přístupné již tolik let, málokdo o nich ví. Pilsudski měl sen vytvořit Velké Polsko jako odplatu za trojí dělení Polska v 18. století.

Pravda je tedy taková, že k sovětsko-německé smlouvě o neútočení došlo ze strany SSSR ze zcela racionálních důvodů: sovětští činitelé věděli z výroků nacistických pohlavárů, z mezinárodních smluvních závazků i ze zpráv své rozvědky velmi dobře, že dojde jednoho dne k německému útoku na Sovětský svaz, ostatně neskrývaným cílem nacismu bylo zlikvidovat slovanskou rasu a pobít všechny komunisty, socialisty a židy. Nástup této agrese museli stůj co stůj co nejvíce oddálit – právě smlouvou s nepřítelem. Součástí byla i ekonomická spolupráce s Německem, kterou Sověti pečlivě dodržovali, aby neposkytli záminku pro vypovězení smlouvy. Ano, součástí byly i územní požadavky. Ale vše bylo vedeno snahou o obranu země, proti níž se za necelé dva roky obrátily hitlerovské zbraně, jejichž většina pak byla vázána právě na východní frontě. Do německé agrese SSSR stihl vybudovat mohutné vojensko-průmyslové komplexy za Uralem, které vytvořily výrobní zázemí pro vedení války, jež byla nakonec pro Spojence v protihitlerovské koalici úspěšnou a vítěznou.

Monika HOŘENÍ

26. 8. 2019  Monika HOŘENÍ